Školní weblog

Německá filozofie – úvod

Posted by pitvok on Únor 25, 2009

Obsah hodiny:

Cílem hodiny bylo vysvětlit si obsah celého kurzu, v němž se zaměříme na moderní filozofické myšlení německé provenience počínaje německým idealismem a konče postmoderním myšlením. Naším cílem bude pochopit německou filozofii jako filozofii, tj. seznámit se s filozofickým postojem a myšlením jako takovým. Důležité ale bude chápat německou filozofii v rámci celé německé kultury, tzn. v souvislosti s historickým a kulturním vývojem německých oblastí. Jinými slovy řečeno budeme hledat otisky německého ducha ve filozofii. V první hodině jsem se pokusili zjistit, v čem vlastně spočívá filozofický postoj, k čemuž jsme použili, podle platónského vzoru, mýty a podobenství, a pak stručně formulovanou fenomenologickou metodu, která patří k jednomu z nejvýznamnějších příspěvků německé filozofie 20. století.

Použitá literatura:

R. A. Wilson, Ištařin návrat
K. Kerenyi, Mytologie Řeků
Platón, Ústava

Otázky a úkoly:

1) Kdo je to Ištar a Persefona?
2) Vysvětlete motiv sestupu z mýtů o Ištaře a Persefoně, popište strukturu těchto mýtů ve třech základních krocích!
3) Vysvětlete platónské podobenství o jeskyni a srovnejte ho s motivem sestupu z obou předchozích mýtů!
4) Pokuste se vyjádřit v čem spočívá filozofický postoj?
5) Vysvětlete podrobně jednotlivé kroky fenomenologické metody
6) Co je to fenomenologie a jací jsou její hlavní představitelé (stačí stručná slovníková definice)!
7) Na konkrétním příkladě z vlastního života zkuste vysvětlit text uvedený pod bodem 4
8) Interpretujte úvodní obrázek

Texty:

1) Mýtus o Ištar

Stalo se tak v onen smutný čas, kdy zemřel Tammuz, mladý a krásný bůh pastýřů a vegetace. Překrásná bohyně Ištar, jež milovala Tammuze celým svým srdcem, se rozhodla odejít za ním do síní Věčnosti, kam bylo možno dostat se pouze Branami času, které hlídali démoni.
Avšak démon, který strážil první bránu, přinutil Ištar, aby mu dala své sandály, což podle moudrých symbolizuje, že se vzdáváme své Vůle. U druhé brány musela Ištar odevzdat ozdobné náramky osázené drahokamy, které zdobily její kotníky, což podle moudrých znamená, že se vzdáváme svého Ega. U třetí brány odevzdala svoje roucho, což bylo nejbolestivější, neboť spolu s ním se vzdala své Mysli. U čtvrté brány musela odevzdat svou zlatou podprsenku, se kterou ztratila své Pohlaví. U páté brány pak přišla o svůj náhrdelník a s ním i o své božské osvícení.  U šesté brány odevzdala náušnice, čímž přišla o svou kouzelnou moc. A nakonec, u sedmé brány Ištar odevzdala svou korunu s tisíci plátky, s níž se vzdala i svého božství. Pouze takto, nahá, mohla Ištar vejít do Věčnosti.
Robert Anton Wilson, Ištařin Návrat

2) Mýtus o Deméter a Persefóně

Hádés unesl Démétřinu dceru, Zeus mu ji dal bez matčina vědomí. Dívka si hrálo s Ókeanovými dcerami a na bujné rozkvetlé louce trhala růže, šafrán, fialky, kosatce a hyacinty. Málem by si také byla utrhla i narcis, podivuhodný skvost, který z lásky k bohu podsvětí lstivě nastražila Gaia, aby to dívčí poupátko svedla (narcis – narkisoss – NARKOTIKOS (ναρκωτικός) – NARKOSIS (ναρκωσις)). Všichni, kdo tu květinu spatřili, ať bozi či lidé, žasli. Sto květů vyráželo z kořene, kolem se šířila líbezná vůně, a nebe, země i slané vodní spousty se smály. Oběma rukama sáhla užaslá dívka po tom jediném květu jako po vzácné hračce. Země se rozevřela; na nyské pláni se otevřela propast; vyrazil podsvětní vládce s nesmrtelnými koňmi, Kronův syn, bůh s mnoha jmény. Zdvihl vzpouzející se dívku do zlatého vozu a za jejího žalostného nářku ji odvážel.
Zoufale volala otce, Kronova syna, nejvyššího vládce. Ani bůh, ani člověk neslyšel její hlas; ani olivovník se nepohnul. Jen útlocitná Persaiova dcera, bohyně se skvoucí čelenkou Hekaté, zaslechla ze své jeskyně ten výkřik, a slyšel jej Hélios, Hyperionův skvělý  syn.  Otec však zdržoval se daleko od bohů, ve svém chrámě plném prosebníků, a přijímal jejich oběti. To na Diův popud unesl dceru vlastní strýc, vládce mnohých a přijímající mnoho hostí, syn Kronův, bůh mnoha jmen. Dokud ještě bohyně viděla zemi a hvězdné nebe, moře a sluneční paprsky, doufala, že zase uzří matku a věčně žijící bohy, a ve svém bolu se stále kojila nadějí. Vrcholy hor a hlubinami moře se rozléhal nářek nesmrtelné bohyně. Vznešená matka ji zaslechla. Prudký žal jí sevřel srdce; strhla si závoj z božských kadeří, přehodila si přes ramena tmavé roucho a letěla jako pták nad mořem i nad souší a všude hledala své dítě.
Nikdo z bohů ani z lidí nechtěl povědět pravdu. Jediný pták jí nevzletěl vstříc s hodnověrným znamením. Celých devět dní bloudila velebná Deméter po zemi a nesla dvě hořící pochodně. Ve svém zármutku nevzala do úst ambrosii ani nektar ani nedopřála tělu koupel. Teprve dalšího rána jí přišla do cesty Hekaté, také s pochodní v ruce, a přinesla jí zprávu: „Demétro, vládkyně, jež dáváš dozrát plodům a udílíš štědré dary, kdo unesl Persefonu a hluboce zarmoutil tvé srdce? Zaslechla jsem hlas, ale neviděla jsem, kdo to je. Pověděla bych ti pravdu.“ Bez jediného slova se s Rheina dcera vznesla do výše, v každé ruce planoucí pochodeň, a v mžiku byli u Hélia, který sleduje bohy i lidi. Stanuly před jeho koňmi. Veliká bohyně se vyptávala na dceru a na únosce dívky. Hyperionův syn odpověděl: „Rheina dcero, Démétro paní, dozvíš se to. Velmi tě ctím a sdílím tvou bolest nad ztrátou dívky s krásnými kotníky. Nikdo jiný z nesmrtelných tím není vinen než Zeus, který ji Hádovi, svému bratru, dal za manželku. Hádés svým spřežením dívku násilím unesl do říše temnot a málo dbal na její hlasité lkaní. Ty však, bohyně, zanech nářku. Není nutné se tak nesmiřitelně hněvat. Vždyť se ti v Hádovi, bratru z rodu bohů, nedostalo nijak nehodného zetě. Uctívá ho třetina světa od dob, kdy nad ním byla rozdělena vláda, a tam, kde sídlí, je svrchovaným pánem.“
Domluvil a pobídl koně. Ti, poslušni pánova hlasu, se rozletěli s vozem rychle jak ptáci. Bohyně pocítila ještě mnohem hroznější a prudší bolest. Rozhněvaná na Dia, opustila shromáždění bohů i Olymp, zamířila k lidem, a obcházela jejich města a díla.

Následuje Démétřino dobrodružství v Eleusíně, které vynechávám, jakkoli je podstatné pro pochopení eleusinských mystérií.

Když pak byl dostavěn chrám a Eleusinští viděli výsledek své námahy, odebrali se do svých domovů. V chrámě, daleko od všech blažených bohů, se usadila Déméter a truchlila pro dceru Na živnou zemi seslala strašlivý rok, krutý rok pro všechny lidi. Ze země nezvešlo jediné semeno. Déméter držela všechna skrytá pod prstí. Nadarmo tahali býci po polích pluh, nadarmo zapadal do brázd bělavý ječmen. Bohyně by byla celé lidské plemeno zhubila krutým hladem, olympské bohy by již byl nikdo neuctíval a nepřinášel jim oběti, kdyby si to byl Zeus nerozmyslel. Nejprve poslal Iris, líbeznou bohyni se zlatými křídly, aby povolala Démétru nazpět. Iris poslechla a spěchala do Eleusiny. Nalezla Démétru v chrámě, zahalenou v tmavém rouchu, ale marně ji zapřísahala: bohyně byla neústupná. Otec k ní vysílal všechny blažené bohy: přicházeli pěkně po pořádku, aby Démétře domluvili, a přinášeli jí skvostné dary. Ale nikdo nedokázal rozhněvanou bohyni přimět, aby své rozhodnutí změnila: nevkročí do olympského paláce plného vůní dříve a nedá dříve vzejít plodům země, dokud neuzří opět dceru.
Když to Zeus uslyšel, poslal Herma, boha se zlatou holí, v chmurnou podsvětní říši: vlídnými slovy měl Háda přemluvit a Persefonu vyvést z temnot vzhůru na světlo k bohům, aby ji matka zase uviděla a přestala se hněvat. Hermés uposlechl a rychle se snesl z olympského sídla do podzemních hlubin. Zastihl tu v paláci vládce. Seděl na lůžku, po boku ctnostou choť, hluboce sklíčenou steskem po matce. Hermés přistoupil blíž a sdělil Hádovi, vládci mrtvých, bohu s tmavými kadeřemi, proč přichází. Hádés zvednutím obočí naznačil úsměv. Uposlechl Dia a vybídl ihned manželku: „Vrať se Persefono, ke své matce, k bohyni v tmavém rouchu, mne přitom vlídně uchovej v srdci a nebuď již tak hrozně smutná. Nebudu ti nehodným manželem mezi nesmrtelnými bohy, vždyť jsem rodný bratr otce Dia. Kdykoliv budeš zde, budeš tu vládnou všem živoucím tvorům a mezi bohy se budeš těšit největší úctě. Kdo tě urazí a nepřinese žádnou smírnou oběť, bude za to věčně pykat.“
Tam mluvil. Persefoné radostně vyskočila. Manžel jí nenápadně podstrčil k snědku slaďounké jádro granátového jablka, aby nezůstala u Démétry navždy. Zapřáhl do zlatého vozu nesmrtelné koně a bohyně nasedla. Hermés se chopil otěží a na jeho pobídnutí vyběhlo spřežení z paláce. Koně pádili tryskem a v mžiku překonali tu velikou vzdálenost. Ani moře, ani řeky, ani rokle, ani útesy nezadržely jejich úprk; proráželi vzduch svým letem. Hermés je zastavil tam, kde před svým chrámem plným vůní stála Démétér. Jakmile spatřila dceru, vyrazila vpřed jako bakchantka v horách. Persefoné seskočila z vozu a běžela matce vstříc. Ještě se tiskly v objetí, a již se Démétér dcery vyptávala, zda u Háda něco nejedla, V tom případě by směla být s matkou a s ostatními nesmrtelnými bohy jen dvě třetiny roku a poslední třetinu by musela strávit pod zemí a teprve na jaře se k nim vždycky z podsvětí vrátit.
Karl Kerényi, Mytologie Řeků I – Příběhy bohů a lidí, Oikoymenh 1996 (hledej v knihovně)

3) Podobenství o jeskyni

ZDE (ctrl + F, 514a) a hlavně obrázek

4) Úkol filozofie

“Cílem výuky filozofie je pěstovat takové myšlenkové, čtenářské, řečnické  a písemné postupy, které umožňují proniknout pod povrch významů, pod první dojmy, dominantní mýty, oficiální prohlášení, tradiční klišé, pasivně přijímané vědění a pouhé domněnky. Jejím cílem je porozumět skrytému významu, hlubinným příčinám, sociálnímu a historickému kontextu, ideologii a osobním důsledkům jakéhokoliv jednání, události, předmětu, procesu, organizace, zkušenosti, textu, politické činnosti, mediálního obrazu či diskurzu.” Ira Shor ft Pitvok

5) Fenomenologická metoda převyprávěná by vitpok

- východisko z konkrétní zkušenosti
- zkušenost je srozumitelná, není nesmyslná
- zkušenost je uspořádaná, má určitý řád
- odhlédnutí od platnosti a výkonu zkušenosti
- hledání struktury a principů fungování zkušenosti: jak a čím je zkušenost utvářena, proč se děje právě tímto způsobem
- zkušenost je utvářena naším vědomím, naší přítomností ve světě; tím, že se ke světu vztahujeme (vnímáme, jednáme v něm, hodnotíme,  …)
- Vědomé Já utváří skutečnost, ale také skutečnost utváří vědomé Já (vnímáme to, co na nás naléhá; žijeme a jednáme ve světě, který tu už je před námi v různých horizontech)
6) Filozofický postoj
- Když chceme porozumět světu je naším východiskem konkrétní a jednotlivá zkušenost každého z nás v naší jedinečné situaci
- Zkušenost je vždy sdílená, má vždy nějaký celkový smysl společný více lidem, patří do nějakého obecného kontextu z něhož získává svou smysluplnost
- Filozofové hledají právě pravidla utváření tohoto obecného, sdílené kontextu, hledají obecné podoby, tvary, pojmy, struktury, série a propojení.
- Obecné filozofické porozumění, které vzniká v odstupu od světa (výstup z jeskyně) má za cíl zisk náhledu a nadhledu, který umožňuje jednání s lepším a hlubším a porozuměním.

About these ads

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s

 
%d bloggers like this: