Školní weblog

Antika – Druhá hodina – 9.10.08

Posted by pitvok on Říjen 14, 2008

Obsah hodiny:

– Seznámení s pojmem platónský dialog
– Zařazení platónského myšlení do kontextu klasické řecké kultury – význam pro pozdější dějiny
– Hledání některých základních prvků klasické racionality v textu dialogu Menón
– Co jsou to ideje?: souvislost nesmrtelnosti duše s matematikou

Otázky

1) Jak překládáme následující řecké výrazy: ARETÉ, EIDOS, ANAMNĚSIS, LOGOS, DOXA, EPISTÉMÉ?
2) Proč se Sókratés nespokojí s výčtem různých druhů zdatnosti?
3) Proč je při hledání správného významu slov pro Sókrata/Platóna důležité to, co je totožné (stejné, společné)?
4) Jaká je v řecké filozofii (a ve filozofii obecně) úloha nejistoty, kterou Sókrates způsobuje svým partnerům v rozhovoru?
5) V čem spočívá rozdíl mezi přirozeným a teoretickým postojem?
6) V čem spočívá údajná „naivita“ platónského pojetí dobra?
7) Kdo to byli sofisté?
8) Jaké dvě role hraje LOGOS v platónském dialogu (správná řeč a říše významů (idejí))?
9) V jakém smyslu se v dialogu Menón mluví o nesmrtelnosti duše?
10) Proč Sókratés demonstruje schopnost duše „vzpomenout si“ na to, co nezná na příkladu z geometrie?

________________________________________________________________________________________

Úkoly:

– Vysvětli následující prvky klasického řeckého myšlení: definice a analýza pojmu, hledání idejí, pochybování, teoretický postoj, hledání správné formy řeči, praktické zaměření vědění, rozdíl mezi věděním a míněním, …
– Jaké mohou být historické a teoretické důvody pro využití dialogu jako myšlenkové formy?
– Pokus se vymezit obecný pojem něčeho, co je pro tebe důležité! Např. sportovec, umění, hudba, bohatý člověk, úspěšný člověk, atp.

__________________________________________________________________________________

Texty:

Men. Však není těžké, Sókrate, to povědět. Za prvé, jestliže si přeješ zdatnost muže, je nasnadě, že to je zdatnost muže, býti schopen spravovat věci obce a při té činnosti dělat přátelům dobře, nepřátelům zle, a sám se mít na pozoru, aby se mu nic takového nestalo. Jestliže pak chceš zdatnost ženy, není nesnadné vyložit, že má dobře spravovat dům, opatrujíc věci domácnosti a jsouc poslušna svého muže. A jiná je zdatnost dítěte, děvčete, i hocha, a jiná staršího muže, buď svobodného, nebo otroka. A je přemnoho jiných zdatností, takže nepůsobí nesnáze říci o zdatnosti, co jest; neboť v každém oboru činnosti a v každém věku i ke každému úkonu náleží každému z nás zdatnost a právě tak, myslím, Sókrate, i špatnost.
Sókr. Podobá se Menóne, že mě potkalo jakési velké štěstí, jestliže jsem hledal jen jednu zdatnost, ale nalezl jsem celý roj zdatností u tebe ležící. Avšak, Menóne, abych užil tohoto obratu o rojích, dejme tomu, že bys na mou otázku, co je včela, řekl, že jich je mnoho a rozmanitých; co bys mi odpověděl, kdybych se tě zeptal: „Myslíš snad, že tím jich je mnoho a rozmanitých a vespolek se lišících, že jsou včely? Či se tímto nic neliší, nýbrž něčím jiným, jako na příklad buď krásou nebo velikostí nebo některou jinou z takových vlastností?“ Pověz, co bys odpověděl, kdybys dostal takovou otázku?
Men. Jistě to, že se jakožto včely nic neliší jedna od druhé.
Sókr. Kdybych tedy potom řekl: Nuže, pověz mi právě toto Menóne: Co je podle tvého mínění to, čím se nic neliší, nýbrž všechny jsou totéž?

Sókr. Co tedy asi je to, co má toto jméno tvar? Pokoušej se to říci! Kdybys tedy na takovou otázku buď o tvaru nebo o barvě řekl: „ale já, člověče, ani nechápu, co chceš, ani nevím, co myslíš“, snad by se tazatel podivil a řekl by: „Nechápeš, že hledám, co je u všech těchto věcí totéž?“

Sókr. A zdá se ti, že lidé, kteří  se domnívají, že zlé věci prospívají, vědí o zlých věcech, že jsou zlé?
Men. To se mi zrovna nezdá.
Sókr. Tedy je zřejmé, že tito netouží po zlých věcech, kteří jich neznají, nýbrž po oněch, které pokládali za dobré, které však jsou ve skutečnosti zlé; takže ti, kteří jich neznají a pokládají je za dobré, zřejmě touží po dobrých věcech. Či ne?

Sókr. Vždyť jestliže se snad pamatuješ, když jsem ti já před chvílí dal odpověď o tvaru, odmítali jsme, tuším, takovou odpověď, která se pokoušela užívat pojmů teprve hledaných a ještě neuznaných.

Men. Sókrate, slyšel jsem ještě dříve, než jsem se s tebou setkal, že ty neděláš nic jiného, nežli že sám jsi v nejistotě a způsobuješ, že i ostatní jsou v nejistotě. Také nyní, jak se mi zdá, na mne působíš čáry, kouzly a přímo zaříkáváním, že jsem naplněn nejistotou. A zdá se mi, má-li se udělat nějaký vtip, že jsi docela velmi podoben i zevnějškem i ostatními vlastnostmi tomu širokému rejnoku mořskému. Neboť ten způsobuje strnutí tomu, kdo se k němu přibližje a dotýká se ho; také ty, zdá se mi, jsi nyní udělal něco takového mně.

Men. A jakým způsobem budeš hledat, Sókrate, to, o čem vůbec nevíš, co to je? Kterou věc z těch, které neznáš, uděláš předmětem svého hledání? Nebo i kdybys nakrásně na ni připadl, jak budeš vědět, že to je to, co jsi neznal?
Sókr. Rozumím, co chceš říci, Menóne. Vidíš, s jakou to přicházíš eristickou myšlenkou, že prý člověku nelze hledat ani co zná ani co nezná? Vždyť by nehledal ani co zná – neboť to zná, a takovému není třeba hledání – ani co nezná – vždyť ani nezná, co by hledal.

Sókr. Protože tedy duše je nesmrtelná a mnohokrát se narodila a viděla, co je zde i co je v Hádu, i všechny věci, není nic, co by nepoznala; proto není nic divného, že je schopna i o zdatnosti a o jiných věcech si vzpomenout na to, co již dříve věděla. Protože totiž je celá příroda sourodá a duše poznala všechny věci, nic nebrání, když si člověk vzpomene toliko na jednu – což lidé nazývají učením – aby všechny ostatní nalezl sám, je-li statečný a neúnavný; neboť hledání a poznávání je tedy vůbec vzpomínání.

Sókr. Nuže neplatí zkrátka o všem, co duše podniká a co snáší, že se to za řízení rozumovosti končí v štěstí, kdežto za řízení nerozumovosti v opak?

Sókr. Jistě je tedy možno takto říci o všech věcech: u člověka všechny ostatní věci závisí na duši, mají-li býti dobré, avšak věci duše samé na rozumovosti; a podle této myšlenky by byla rozumovost ta prospěšná věc; tvrdíme pak, že zdatnost je věc prospěšná?

Sókr. Pravím to s ohledem na naše dřívější zkoumání, že nám až směšně ušlo, že lidé vykonávají správně a dobře své věci ne jedině za vůdcovství vědění, … Avšak co kdyby měl někdo jen správné mínění, která je ta cesta, ale nikdy po ní nešel a neznal ji, nevedl by si i ten správně? … Tedy pokud jde o správnost jednání, není pravdivé mínění o nic horším vůdcem nežli rozumovost, …
Pravdivá mínění, pokud zůstavjí, jsou krásná věc a způsobují všechno dobré; avšak dlouho nechtějí zůstávat, nýbrž utíkají z duše člověka, takže nemají velkou cenu, dokud je někdo nesváže rozumovým výkladem příčiny.

Platón, Menón

————-

Mírou dokonalosti obrazu není shoda s příslušným vzorem v co možná největším počtu podrobností, nehledě na to, že v našem případě je vzor, jehož obraz se pokoušíme vytvořit, značně mnohotvárný a množstvím podrobností zakrytý. Dokonalost obrazu spočívá jak ve věrnosti zachycení způsobu, jakým se pozorovateli příslušný obraz otevřel, tak ve svébytnosti tohoto obrazu. Obraz je totiž jednak klíčem k určité otevřenosti příslušného vzoru, ale zároveň je i sám sebou, nejen obrazem něčeho; a od okamžiku, kdy byl dotvořen, je už především sám sebou.

Tu se náhle otevřel geometrický svět. Svět v němž neprobíhá čas, v němž nedochází ke změnám, v němž vše trvá v naprosté nezvratnosti. Geometrická úsečka je přímá, je přímá dokonale. To je skutečná pravda, to není jen otisk pravdy v minulosti. Úsečka je přímá vždy; minulost, přítomnost i budoucnost splývají v jedno strnulé bytí.

Člověk, který takto zasvěceně odkryl geometrický svět, objevil geometrii. Lidem dal nahlédnout ven z jejich reálného světa, a to do světa, jenž lidem nenáleží. Lidé byli obdarováni světem, jenž náleží bohům. Dát však můžeme jen to, co sami máme. Ten, kdo dal lidem svět patřící bohům, musel ho znát, musel být jeho spoluvlastníkem, musel to být bůh.

Petr Vopěnka, Rozpravy s geometrií

________________

Řecká intelektualita byla příliš šťastná, příliš naivní a estetická, příliš ironická a vtipná – avšak také příliš hříšná na to, aby pochopila, že člověk poučený také může dobro nekonat, že člověk se znalostí a vědomím toho, co je správné, může konat něco nesprávného. Řecko zakládá intelektuální kategorický imperativ.

Řecko se neodvažuje prohlásit, že se může jednat nesprávně naschvál, že se může jednat nesprávně s plným vědomím toho, co spávné je, a proto si pomáhá tvrzením: když někdo koná něco nesprávného, je to proto, že nepochopil, co správné je.

S. Kierkegaard, Nemoc k smrti

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: