Školní weblog

Antika – Třetí hodina 16.10.08

Posted by pitvok on Říjen 21, 2008

Obsah hodiny:

Tématem semináře byl vztah racionality a mýtu. Zabývali jsme se tím, co je to mýtus. K jeho uchopení jsme použili pojem diskurz či promluva, a hovořili jsme o mýtické a racionální formě řeči. Tyto dvě formy řeči se v Platónově díle zajímavým způsobem propojují ve formě tzv. filozofického mýtu. Hlavní otázkou semináře bylo „Proč Platón používá mýtus jako součást filozofického výkladu?“. Chtěli jsme zjistit, jaké postavení má mýtus coby náboženská forma vyprávění v racionálním filozofickém diskurzu. Prováděli jsme srovnání fází Eleusinských mystérií s fázemi platónského dialogu. Pročítali jsme dva filozofické mýty obsažené v dialogu Ústava: mýtus o jeskyni a mýtus o posmrtném údělu duší. Srovnávali jsme filozofickou cestu k poznání s cestou zasvěcence Eleusinských mystérií.

Použitá literatura:

Platón, Menón a Ústava
R. Barthes, Mytologie
Gordon Wasson, A. Hofmann, C. A. P. Ruck, Road to Eleusis
K. Morgan, Myth and philosophy from the presocratics to Plato
Plato on myth and Cosmology

Myth: the final phase of platonic education
Plato’s myht and mystery tradition

Otázky:

1) Co je to diskurz?
2) Jaký je rozdíl mezi mytickou a filozofickou formou řeči?
3) Jaké formy řecké zbožnosti znáš?
4) Co to byla mystéria?
5) Komu byla zasvěcena Eleusinská mystéria?
6) Co odpovídá fázím mystérií (očištění, zasvěcení, zření) v platónských dialozích?
7) Proč Platón mýtus zároveň kritizuje a zároveň používá jako součást výkladu?
8) Jak lze vyjádřit společný cíl filozofického a mysterijního úsilí?

Úkoly:

– Pokus se vysvětlit následující text z Ústavy: „Nejpřesněji by pak bylo možno to, o čem jsem právě mluvil, nazvat pravou lží, nevědomostí v duši obelhaného; neboť lež, která se vyjadřuje slovy, je už jen jakýmsi napodobením stavu existujícího v duši a později vzniklým obrazem, a není to proto už lež v čisté podobě.

– Pokus se vysvětlit následující text z Ústavy: „Tedy to, co dodává poznávaným věcem pravdu a co dává poznávajícímu jeho schopnost, to prohlaš za ideu dobra. Chápej, že ona, pokud ji poznáváme, je příčinou vědění a pravdy.“

– Čím se vyznačuje způsob komunikace spojený s mýtem a k čemu se dá přirovnat i v dnešní době?

________________________________________________________________________________________________

Texty:

(81b -81c) „Ti mluvčí jsou z kněží a kněžek, kterým záleží na tom, aby byli s to vydávati počet z věcí, kterými se zabývají; mluví to také Pindaros a mnozí jiní básníci, kteří jsou božští. Co mluví, je toto: ale pozoruj, zdali se ti zdá, že mluví pravdu. Praví totož, že duše člověka je nesmrtelná a že jednou skonává – což nazývají umíráním – jindy zase se znova rodí, avšak nikdy nehyne; proto tedy že je třeba co nejzbožněji prožíti život; neboť

kterým Persefona přijme pokutu za starou vinu, jejich duše znovu posílá v devátém roce k hořejšími slunci; z těch vyrůstají věhlasní králové a muži silou hbití i moudrostí velcí; a pro ostatní čas jsou zváni u lidí svatými héroji. (Pindaros, smuteční píseň)“ (Platón, Menón)

——————————————————-

Mýtus je určitá promluva. Přirozeně nejde o ledajakou promluvu, aby se řeč stala mýtem, musí splňovat specifické podmínky, …mýtus nemůže být nějakým předmětem, pojmem či ideou; je to jistý modus signifikace, určitá forma.

Mýtus podléhá pravomoci diskurzu. Nedefinuje se předmětem svého sdělení, ale tím, jakým způsobem toto sdělení vyslovuje.

Obraz jistě působí naléhavějí než písmo, vnucuje signifikaci naráz, aniž ji analyzuje, aniž ji rozptyluje.

Docházím proto k závěru, že se ocitám tváří v tvář specifickému sémiologickému systému, systému rozšířenému, protože je širší než jazyk …

Vědění obsažené v mytickém konceptu je ve skutečnosti věděním zmateným, tvořeným nejasnými, neomezenými asociacemi. Tento otevřený charakter konceptu je třeba patřičně zdůraznit: rozhodně nejde o nějakou abstraktní, očištěnou podstatu; jedná se o beztvaré, mlhavé zhuštění, jehož jednota a soudržnost spočívají především v jeho funkci. (R. Barthes, Mytologie)

——————————————————

Po analytickém použití rozumu následuje třetí fáze platónského dialogu: vyprávění mýtu. Téma je rozebráno a my si připadáme jako zaměstnaný patolog, který má kolem sebe spoustu mrtvých částí těl, ale žádné živé tělo. Mnoho pravd, ale žádnou krásu. Právě z tohoto důvodu Platón používá mýtus. Mýtus je totiž věc, která dokáže duši rozhýbat. Síla vyprávění, jak vědí všichni rodiče, a také Hollywoodští producenti , je tak velká, že téměř každý se během něho ztotožňuje s jeho postavami a sdílí jejich příběhy a dobrodružství, jejich triumfy a prohry. Mýtus je tak zřejmě nejlepší způsob, jak překlenout propast mezi objektivním a subjektivním, která téměř rozpoltila celé západní myšlení. Třetí fází Eleusinských mystérií se nazývala EPOPTEIA, doslova „prohledávat“, což, myslím, znamenalo „rozjímat“ v mystickém slova smyslu. Tento stav tedy odpovídal stavům popisovaným ve východním mysticismu, kdy je já viděno jako neoddělitelná část vesmíru. (Myth-The final phase of Platonic education, T. Adley)

——————————————–

Platón, Ústava

611e Je však třeba dívat se na lásku duše k moudrosti a uvažovat, čeho všeho se chápe a po jakých společenstvích touží, jelikož je příbuzná s tím, co je božské, nesmrtelné a věčně jsoucí; i jakou by se stala, kdyby se úplně vydala za něčím takovým a kdyby tímto úsilím byla vynesena z hlubin moře, ve kterém je nyní. (Ústava)

500c „Ale ti, kteří se dívají na to vše, co je uspořádané a věčně v témž poměru, ti, kteří pozorují, že to vše ani samo nepůsobí bezpráví, ani je jedno od druhého navzájem nezakouší, nýbrž že to vše stojí v pevném řádu a míře, ti se snaží tento stav napodobovat a co nejvíce se mu sami připodobnit. Myslíš snad, že existuje nějaký prostředek, aby člověk nenapodoboval to, s čím se rád stýká? … Potom se ovšem filosof, který se stýká s tím, co je božské a uspořádané, stává – nakolik jen je to člověku možné – uspořádaným a božským.

603a Protože jsem chtěl dojít shody právě v tom, tvrdil jsem, že malířství – a napodobování vůbec – koná dílo, které leží daleko od pravdy, dále že se druží s tím, co stojí stranou procesu myšlení v nás, a že je v přátelském vztahu se vším, co není nenarušené nebo opravdové.

Potom to, co v sobě zahrnuje hojnou a pestrou látku k napodobování, je povaha rozhořčená, kdežto povaha rozumná a mírná, sama sobě vždy podobná, není ani snadná k napodobení. … Napodobující básník pak zřejmě není pro takovou stránku duše stvořený a také jeho umění netvkí v tom, aby jí vycházelo vstříc, chce-li se proslavit mezi davem, nýbrž je zaměřena k rozhořčené a pestré povaze proto, že je dobře napodobitelná. Potom už ho asi budeme právem potírat a považovat ho za rovného malíři; vždyť se mu pofobá tím, že tvoří špatné věci ve vztahu k pravdě a že se stýká s tou částí duše, která se vztahuje rovněž k něčemu takovému, a nikoli k tomu nejlepšímu … A tak ho už asi plným právem nevezmeme do své obce, která se má spravovat náležitě, protože on probouzí právě tuto část duše a tím, že ji posiluje, přivádí do zkázy část rozumovou

614b Ten, (Éros z Pamfýla) zahynul v boji, a když tu potom byly po deseti dnech sebrány rozložené mrtvoly, on byl sebrán neporušený; nato, když byl donesen domů k pohřbu, ožil dvanáctého dne, kdy už ležel na hranici, a tu oživlý vyprávěl, co viděl v záhrobí. Řekl, že se jeho duše poté, co z něho odešla, ubírala s mnohými dalšími a že ty duše dospěly na jakési podivuhodné místo, kde byly v zemi blízko sebe dva zející jícny a proti nim na durhé straně zely také nahoře jiné dva v nebi… Mezi těmito jícny seděli soudcové, kteří, když dosoudili, přikázali spravedlivým jít na pravou stranu a vzhůru nebem a upevnili jim vpředu záznam soudního rozhodnutí, kdežto nespravedlivým přikázali jít na levici a dolů – a ti měli záznam soudního rozhodnutí o všech svých činech vzadu…. Viděl tam potom, jak se jedním otvorem nebe a jedním otvorem země vzdalují duše poté, když jim byl vynesen rozsudek, a jak na obou stranách z jednoho otvoru ze země vystupují vyschlé a plné prachu, a zase ze druhého se snášejí z nebe čisté.

514a Představ si lidi v podzemním jeskyňovitém obydlí, které má na celou šířku jeskyně směrem ke světlu rozevřený vstup. Zde jsou tito lidé od svého dětství připoutáni za stehna a za šíje, takže zůstávají na stejném místě a hledí pouze dopředu a že pro svá pouta nemají možnost otáčet hlavou. Světlo mají z ohně, který plane za jejich zády zezhora a zdáli, mezi ohněm a připoutanými lidmi si představ cestu, kolem níž vede hrazení vybudované tak, jak mají před diváky své zábradlí kejklíři a provádějí za ním své kousky. Teď si však představuj, že podél tohoto hrazení nosí postavy rozličné nářadí, které přesahuje přes tu přepážku, potom sochy v podobě lidí, různá kamenná a dřevěná zvířata i rozmanité výrobky. Zdá se, že z lidí nesoucích podél zdi ty předměty se jedni ozývají svým hlasem a druzí zase mlčí. O zvláštním obrazu tu mluvíš a zvláštní jsou ti zajatci, podotkl. O nám podobných, já na to, pomyslil by sis snad, že takoví lidé by mohli vidět, ať ze sebe samých či ze svých druhů, něco jiného než stíny, které vrhá oheň na protilehlou stranu jeskyně?

508c Potom jsem pravil: Můžeš říci, že tím míním onen výhonek dobra, které samo dobro zplodilo jako svou obdobu; jako se má dobro na místě poznatelném myslí k myšlení a k předmětům myšlení, tak se má slunce na viditelném místě k procesu vidění a k viděným předmětům.

Kdykoliv se však obrátí (zrak) k předmětům, které ozařuje slunce, vidí jasně a projevuje se v nich přítomnost vidění. … Stejně tedy uvažuji i o tom, co se týká duše. Kdykoliv se duše upře na to, co osvětluje pravda a jsoucno, pochopí to, pozná a dá najevo, že má rozum. Upře-li se však na to, co je smíšeno s temnotou, co vzniká a zaniká, tu v ní vzniká pouhé mínění a ona s tupým pohledem převrací svá mínění nahoru a dolů a podobá se zase tomu, co rozum nemá.

509b Řekni tedy také, že poznávané předměty mají od dobra nejen schopnost být předměty poznání, nýbrž že se jim od dobra dostává i bytí a jsoucnosti, ačkoliv dobro není jsoucností, nýbrž svou důstojností a mocí o mnoho převyšuje hranice jsoucnosti.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: