Školní weblog

Úvod do filozofie – 1. hodina, 30.10.08

Posted by pitvok on Listopad 4, 2008

Obsah hodiny:
Seznámení s obsahem semináře a podmínkami atestace. Budeme se zabývat konfrontací západního a východního filozofického (racionalistického) myšlení. Zkouška bude udělena na konci letního semestru za jednu, max. 2 stránkovou, úvahu na jedno z témat probíraných v semináři a za ústní pohovor nad touto úvahou. Dnešním tématem bylo „Jak vstoupit do filozofie?“ – teoretická pozice, filozofický odstup ze světa, promýšlení sebe a světa v celku, přirozený postoj.

Použitá literatura:
M. Heidegger, Bytí a čas
E. Husserl, Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie
A. Watts, Cesta Zenu
Gateless Gate

Otázky na závěrečnou esej:
Co považuji ve svém životě za samozřejmé a nepochybné? Pokuste se o rekonstrukci vaší každodennosti
V jakých situacích cíleně přemýšlím? Jaký je úkol takového myšlení?
Jaký je hlubší význam každodennosti? (HORIZONT)
Jak ještě doplnit Heideggerovu analýzu každodennosti – např. úlohu masmédií
V čem se liší teoretický postoj od každodenního a jak s ním souvisí?
Jaké události události mohou stát na počátku zpochybnění samozřejmost naší každodenní reality?
V čem spočívalo Sókratovo babické umění?
Je duchovní krize špatná, dobrá, nutná, zbytečná?


Texty:

1) Každodennost, Bytí a čas §27
Již dříve jsme ukázali, jak v nejbližším světě našeho okolí je pokaždé po ruce a spoluobstaráváno veřejné „prostředí“. Při používání veřejného dopravního prostředku, při využívání veřejného zpravodajství jsou všichni jeden jako druhý. Toto ‚bytí spolu‘ rozpouští vlastní pobyt úplně ve způsobu bytí „druhých“, totiž tak, že druzí ve své rozdílnosti a výslovnosti ještě více mizí. V této nenápadnosti a neurčitelnosti rozvíjí neurčité ‚ono se‘ teprve svou vlastní diktaturu. Líbí se nám a baví nás to, co se líbí; čteme, sledujeme a posuzujeme literaturu a umění tak, jak se čte a jak se posuzuje; ale také se z „davu“ stahujeme, jak se to obvykle dělá;; shledáváme „pohoršujícím“, co se obvykle takovým shledává. ‚Ono se‘, kterým není nikdo určitý a kterým jsou všichni, i když ne jako suma, předpisuje způsob bytí každodennosti. … Proto se fakticky udržuje v průměrnosti toho, co se sluší, co platí a co ne, co se považuje za úspěšné a čemu se úspěch upírá.

2) Přirozený svět, E. Husserl, Krize evropských věd a transc. fenomenologie
Tomuto světu reálně prožívaného názoru přísluší forma prostoročasu se všemi do něho zařazenými tělesnými tvary, v tomto světě sami žijeme, jak to odpovídá našemu tělesně osobnímu způsobu bytí. Nenalézáme tu však žádné geometrické ideality, ani geometrický prostor, …
Máme horizont světa jako horizont možných zkušeností o věcech. Věcmi rozumíme kameny, zvířata, rostliny, ale i lidi a lidské výtvory. Všecko je tu však subjektivně relativní, ačkoli normálně ve své zkušenosti a v sociálním okruhu, s nímž jsme svázáni v životní pospolitosti, docházíme k „bezpečným“ faktům, a to v určitém okrsku sami od sebe. … Ocitneme-li se však v cizím společenském okruhu, např. mezi černochy v Kongu nebo čínskými rolníky apod., narazíme na to, že jejich pravdy, tj. jejich pevná, obecně ověřená fakta, nejsou nikterak našimi pravdami.

3) Taoismus, Cesta zenu
Abychom začali chápat, čeho se taoismus týká, musíme být přinejmenším ochotni připustit možnost jiného než konvenčního pohledu na svět, jiného vědění než je to, které je tvořeno obsahy našeho povrchního vědomí, schopného chápat realitu jenom ve formě jedné abstrakce (nebo myšlenky, čínsky nien) zároveň. Není to vůbec těžké, neboť zajisté uznáme, že víme, jak hýbat rukama, jak se rozhodovat, nebo jak dýchat, i když můžeme stěží popsat slovy, jak to děláme. Víme, jak to dělat, protože to prostě děláme. Taoismu je rozšíření tohoto druhu vědění, rozšíření, kterým získáváme náhled na sebe velmi odlišný od toho, na který jsme konvencionálně zvyklí, náhled, který osvobozuje lidskou mysl od spoutávající identifikace s abstraktním já (ego).

4) Joshův pes, Gateless Gate
Mnich se zeptal Joshuho, čínského zenového mistra: „Má pes v sobě buddhovství nebo ne?“
Joshu odpověděl: „Mu.“ [Mu je v čínštině symbolem negace, znamená „žádná věc“ nebo „Nic„]
Mumon komentuje: K uvědomění si Zenu je třeba překonat hradbu patriarchů. Osvícení přichází pokaždé, když je cesta myšlení zablokovaná. Pokud nepřekonáte hradbu patriarchů nebo pokud není cesta vašeho myšlení zablokovaná, tak cokoliv si myslíte či děláte, je jenom stín. A když se zeptáte: Co je to hradba patriarchů? Je to toto jedno slovo: „Mu

5) Mája a mokša
Praktický nácvik způsobu  osvobození je tak postupný odpoutáváním jednotlivcova Já od každé identifikace. Znamená to uvědomit si, že já nejsem toto tělo, tyto vjemy, tyto pocity, tyto myšlenky, toto vědomí. Základní realitou života není žádný myslitelný objekt. Tato realita nemůže být naposledy ztotožňována ani s žádnou ideou, jako je třeba bůh nebo átman. Řečeno slovy Mandukja Upanišad:
„(Je to) To, co si není vědomo ani subjektivního ani objektivního ani jich obou, co není ani prostým vědomím ani nerozlišeným cítěním ani pouhou temnotou. Je to neviděné, bez vztahů, nepochopitelné, neodvoditelné a nepopsatelné – esence vědomí sebe, ukončení mája.“
A. Watts, Cesta Zenu

Mája (wikipedia): Indické božstvo, které tvoří a vládne vesmírné iluzi reálného světa složeného z protikladů. Cílem osvícení je v indickém myšlení uvidět (ne pochopit), že rozdíl mezi já a světem je falešný, že rozdíl mezi vědomím a hmotou, mezi myslí a tělem je pouze důsledkem neosvíceného pohledu.

Výrazu mokša rozumíme jako osvobození od mája, což je jedno z nejdůležitějších slov v indické filozofii ať hinduistické nebo buddhistické. Neboť mája označuje rozmanitý svět faktů a událostí a obyčejně má význam iluze, která zastírá jedinou základní realitu. Řekneme-li, že svět faktů a událostí je mája, znamená to říci, že fakta a události  jsou záležitosti z oblasti měření spíše než přírodní skutečnosti. Měřením tu myslím ohraničování všeho druhu, ať už by šlo o deskriptivní klasifikaci nebo o selektivní prověřování. Potom už snadno uvidíme, že fakta a události jsou stejně abstraktní jako čáry rovnoběžek nebo jako stopy a palce. Definování, ohraničování, delineace – to jsou vždy akty oddělování a tedy duality, neboť jakmile je hranice určena, má vždy dvě strany. Neboť svět není iluzí mysli v tom smyslu, že – pro oči osvobozeného člověka – v něm není nic k vidění kromě prázdnoty bez cest. On vidí stejný svět, kerý vidíme my, ale neoznačuje ho, neměří, nerozděluje ho stejným způsobem jako my. Nepohlíží na něj jako by byl reálně nebo konkrétně rozlámán na oddělené věci a události. On vidí, že svou pokožku můžeme stejně dobře považovat za to, co nás s naším okolím spojuje, jako něco, co nás od něj odděluje. Doktrína mája je tedy doktrínou relativity. Znamená to říkat, že věci, fakta a události jso oddělovány ne přírodou, ale působením lidské deskripce, a že způsob, jak je popisujeme, je relativní podle hlediska, které zaujímáme.
A. Watts, Cesta Zenu

Advertisements

Jedna odpověď to “Úvod do filozofie – 1. hodina, 30.10.08”

  1. Zdeňka said

    Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda již znáte den a dobu, kdy budou probíhat další hodiny úvodu do filozofie a zda kurz začne hned prvním týdnem. Děkuji za odpověď. Z. K.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: