Školní weblog

Filozofie přírody 1, 19.2. 09

Posted by pitvok on Únor 26, 2009

Obsah hodiny:
V této první monologické hodině jsem se pokusil představit program celého kurzu. Obsahové cíle kurzu budou tyto: Pochopit genezi, smysl a důsledky mechanistického pojetí přírody. Uvědomit si, že pojetí přírody se s dobou i kulturou mění. Seznámit se se základními body kritiky moderního vědeckého přístu a hledat nové, výhodnější formy myšlení přírody. Jako příklad jiného než tradičního vědeckého přístupu k přírodě, co by složené ze základních nedělitelných částí, jsme uváděli teorii podob (patterns), řecké pojetí FYZIS a archaické zbožštění přírody. Dále jsme naznačili spojení mezi řeckým filozofickým racionalizmem, který požaduje přirozené vysvětlení světa, křesťanským hodnotovým dualismem a novověkým chápáním přírody založeném na experimentu a důkazu.

Použitá literatura:
Z. Kratochvíl, Filosofie živé přírody
Platón, Ústava
F. Capra, Tkáň života
G. Bateson, Mysl a příroda

Texty:
„Fyzis je vše, co prochází rozením a umíráním, vznikem a zánikem. K přirozenosti patří změna, přeměna. K přirozenosti však patří i vztah, kontext. Přirozenost se skrývá ve svých vztazích s jinými přirozenostmi. Skrze tyto vztahy se vztahuje k celku, k souvislosti všeho – a právě tím je přirozenost přirozená. Na úrovni fyzis platí, že „všechno souvisí se vším“. Přirozenost je mocí, která vyrůstá ze skrytosti. Přirozenost se ráda skrývá. Vyrůstá do jevu, takže ji lze zakoušet a ukazovat, ale přesto je spíše tím růstem, principem určitých jevů nebo vlastností. Přirozenost se vymyká plně pojmovému popisu, neustále odkazuje k bezmeznu ve svých kořenech a kontextech.“
Z. Kratochvíl, Filosofie živé přírody, kap. 2

Přirozenost či příroda je v myšlení všech přírodních národů a mytologických kultur božské povahy.

Božské v předkřesťanském a předfilozofickém pojetí ale není to, co je dobré a krásné, ale také a hlavně to, co je hrozivé, děsivé, ovládající a přemáhající.

Proto se už v řecké mytologii objevuje myšlenka potlačení a ovládnutí přírody, jak je možné vidět na příkladu mýtů o Prométheovi (vzdor proti božskému řádu jehož důsledkem je technika) a Héraklés (potlačení a zkrocení hrozivé a tajemné přírody – Augiášovi chlévy jako meliorace?)

“Ale ti, kteří se dívají na to vše, co je uspořádané a věčně v témž poměru, ti, kteří pozorují, že to vše ani samo nepůsobí bezpráví, ani je jedno od druhého navzájem nezakouší, nýbrž že to vše stojí v pevném řádu a míře, ti se snaží tento stav napodobovat a co nejvíce se mu sami připodobnit. Myslíš snad, že existuje nějaký prostředek, aby člověk nenapodoboval to, s čím se rád stýká? … Potom se ovšem filosof, který se stýká s tím, co je božské a uspořádané, stává – nakolik jen je to člověku možné – uspořádaným a božským
Ústava, 500c
Křesťanská polarizace reality, dobro/zlo, božské/ďábelské, světlé/temné, duchovní/tělesné, která vede k odsunutí tělesného, smyslového a obecně přírodního do oblasti druhořadé reality.

Novověká rekonstrukce přírody. Příroda má být natažena na skřipec a donucena vydat odpovědi (F. Bacon), které po ní chceme, podrobena absolutní vůli myslícího Já (R. Descartes). Celá sféra přirozeného je prohlášena za chimérickou a přirovnána ke snu (R. Descartes). Nyní je na řadě budování systému vědyí na základě nepochybného, logického vědění, které jde ruku v ruce s důkazem a experimentem. Je konstruován nový racionální řád univerza. (Newton)

Systém, experiment, důkaz – prvky, které vedou ke vzniku moderní techniky. Technika prokazuje úspěšnost tohoto přístupu. Spojením vědy a techniky vzniká průmyslový komplex

„Základní je napětí mezi celkem a jeho částmi. Přístupy, které kladou důraz na jednotlivé části celku se nazývají mechanistické, redukcionistické nebo atomistické, zatímco holistický, organizmický nebo ekologický přístup klade důraz na celek. Ve dvacátém století věda s holistickou perspektivou vešla ve známost jako věda systémová a jí odpovídající způsob myšlení se označuje jako systémové myšlení.“

Obrovským šokem vědy dvacátého století bylo to, že systémům nemůžeme porozumět na základě jejich analýzy. Vlastnosti částí nejsou skutečnými vlastnostmi, ale mohou být pochopeny pouze v kontextu většího celku. A tak se obrátil vztah mezi částmi a celkem. V systémovém přístupu mohou být vlastnosti částí pochopeny pouze z organizace celku. Podle toho se systémové myšlení nesoustřeďuje na základní stavební bloky, ale spíše na základní principy organizace. Systémové myšlení je kontextuální, což je opakem analytického myšlení.
F. Capra, Tkáň života

„Vědecké teorie, nauky, představy apod. jsou jen abstraktní mapy. To, co představují a za co se vydávají, v nich nutně chybí, totiž příroda. Ta nespočívá v údajích – v hodnotách veličin a proporcích velikostí, nýbrž projevuje se v tvarech a podobách, spřádá se z dějů, skládá se z událostí, vzájemně propojených vztahy podobnosti tvaru a souvislosti významu.“
Z. Neubauer, Batesonovo zjevení, předmluva k G. Bateson, Mysl a příroda

Všechny teorie jsou abstraktní mapy a mapa není krajina, nýbrž zjednodušený model krajiny přizpůsobený určitým potřebám člověka. Jaké to jsou potřeby? Jaký smysl má teorie přírody a živého pokud ji chápeme jako součást toho, co popisuje, jako součást ekosystému? Nejsme schopni se ztotožnit s božskou podstatou přírody, protože ta je pro nás přílišná. Nemůžeme nadále žít s iluzí vládců a tvůrců reality, ať už přírodní nebo společenské. Co nám zbývá? Jak máme k přírodě a živému přistupovat?

Reklamy

2 komentáře to “Filozofie přírody 1, 19.2. 09”

  1. Nikolína said

    Dobrý den, budou nějaké otázečky i u té úvodní hodiny ? :) .. děkuji

  2. vitpokorny said

    Nebudou

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: