Školní weblog

Filozofie a masmédia

Posted by pitvok on Březen 16, 2009

Obsah hodiny:
Cílem hodiny bylo naznačit, jak by mohla vypadat analýza masmédií. Zabývali jsme se pojmovou analýzou, resp. tím, jak vůbec pojem masmédia definovat. K tomu jsme potřebovali zjistit, co vůbec znamená něco definovat a jak je možné to udělat. Definici jsem chápali jako jeden z nástrojů filozofického myšlení, které chce být přesné a pro něž je charakteristická tzv. syntetická definice.  Dále jsme se zabývali pojetím tradiční a postmoderní kritiky médií podle D. Gauntletta, na němž jsme demonstrovali rozdíl mezi tradiční filozofií a postmoderním myšlením.

Použité zdroje:
LEO – http://leo.stcloudstate.edu/acadwrite/definition.html
L. Wittgenstein – Filozofická zkoumání
http://en.wikipedia.org/wiki/Definition
http://samvak.tripod.com/define.html – Definition of definition
A. Anzenbacher – Úvod do filozofie

Otázky a úkoly:
1) Definuje pojem „definice“
2) Definuj pojem „masmédia“
3) V čem spočívá možné nebezpečí tradičního filozofického postoje?
4) Jak by D. Gauntelett interpretoval mýtus o jeskyni?
5) Vysvětli hlavní filozofickou otázku níže uvedeného Wittgensteinova textu
6) Vyber si jeden z textů Vědomá konstrukce identity nebo Big Media and Bed Criticism a napiš, jaké otázky je mu možné položit!

Texty:

Co je to definice?

Jak studovat média? 
http://www.criticism.com/md/
http://mediachannel.org/ – as the media watch the world we watch the media
http://www.medialens.org/alerts/index.php
http://filmstudies.berkeley.edu/
http://www.transmediale.de
http://www.theory.org.uk/index.htm

Gauntelettovo pojetí studia médií (Theory.org.uk)

Outline of Media Studies 1.0 – Tradiční přístup ke studiu médií, který je stále dominantní se vyznačuje:
– fetišizací odborníků, jejichž porozumění populární kultuře je důležitější než porozumění někoho jiného, zejména než běžného publika (spojeno s vírou ve speciální postupy jako je např. sémiotika)
– tendencí oslavovat určité klíčové texty produkované mocným mediálním průmyslem a oslavované dobře známými kritiky
– velkou pozoroností věnovanou slavným avantgardním dílům od umělců v tradičním slova smyslu, tato díla jsou považována za zvláště významná (challenging)
– vírou v to, že studenti by měli být poučeni, jak média číst správným kritickým stylem
– zaměřením se na tradiční média produkovaná většinovým západními broadcastery, vydavateli a filmovými studii, což je ironicky provázeno kritickým odporem k velkým mediálním institucím, aniž by ale byly nabízeny alternativy
– vágním uznáním internetu a nových digitálních médií jako dodatku k tradičním médiím
– upřednostňováním konvenčních výzkumných metod, kdy je většina lidí považována za přijímající neodbornou veřejnost, a ti, kdo jsou ve formálně uznaném mediálním průmyslu za vysílající odborníky

Outline of Media Studies 2.0 – Navrhovaný nový přístup ke studiu médií se vyznačuje tím, že:
– důležitější je každodenní porozumění různých typů mediálního publika – ve spojení se zájmem o nové kvalitativní výzkumné techniky
– zájem je zaměřen rozsáhlou oblast nezávislých mediálních projetků jako je např. Youtube či jiné weby, mobilní komunikace, DIY média a další
– se zajímá o mezinárodní rozměr mediálních studí, uznává globalizaci a různé perspektivy na média a společnost, které s sebou přináší
– o internetu a nových digitálnch médií si myslí, že zásadně proměňují způsob, jak s médií zacházíme (engage)
– studenty a obecně „běžné“ mediální publikum považuje za velmi schopné interprety mediálních obsahů – mají více zkušeností a nejsou zatíženi svou představou, že pouze oni vyšli z jeskyně
– konvenční výzkumné metody nahrazuje novými metodami, které nejsou založeny na běžném modelu vysílač-přijímač
– místo představy, že supermocný mediální průmysl okupuje mysli pasivní populace uznává, že vnímání médií se děje v mnohem pestřejším kontextu a je velmi rozmanité

D. Gauntlett – Vědomá konstrukce identity (úryvek z Media, Gender, Identity)
Nejen že dnes existuje prostor pro mnohem více různých forem identity, vlastní konstrukce identity je dokonce vědomý požadavek. Moderní západní společnosti nenechávají své členy na pochybách o tom, že si musí volit identitu a životní styl – i když dávají přednost zvyku a obvyklým způsobům života. Podle sociologa Ulricha Becka chce v pozdně moderních společnostech každý žít svůj vlastní život, který je ale zároveň životem experimentálním. Jelikož společnost si dnes už není jista žádnými závaznými tradicemi, je každý přístup k životu, ať už konvenční nebo radikální, považován za riskantní a musí se na něm pracovat, musí být udržován, živen a zvažován či zanedbáván. Jelikož zděděné předpisy na život a společenskou roli přestali fungovat, je potřeba vytvářet si vlastní životní vzorce, a zdá se zřejmé, že média v tom dnes hrají velmi důležitou úlohu.. Časopisy, které si kupujeme kvůli krátkodobé zabití času, propagují sebevědomí (i když pro někoho současně pravý opak) a poskytují informace o sexu, vztazích a životním stylu, které lze použít různými způsoby. Televizní programy, popové písničky, reklamy, filmy a internet, to vše nám dává nějaká vodítka – ne nutně ve formě přímých rad, jak žít, ale spíše ve formě tisíců nepřímých návrhů a nápadů. A tento materiál přijímáme, protože sociální konstrukce identity je dnes vědomou sociální konstrukcí identity. Váš život je vaším projektem, není úniku. Média nám nabízejí nástroje, které k tomu lze použít. Některé z těch nástrojů jsou dobré, některé ne, některé mohou náš projekt vylepšit, jiné pokazit.

BIG MEDIA & BAD CRITICISM, by Ken Sanes, February 28, 2000 (http://www.transparencynow.com/mediacrit.htm)

Jednou z nejzajímavějších věcí na internetu je dnes časopis Slate, který začal kritizovat novinářský establishment, včetně New York Times a dominantních televizních zpravodajských sítí. Minulý měsíc však Slate obrátil, když jeho zástupce vydavatele, Jack Shafer, začal psát sloupek, který vypadá spíš jako propaganda obřích společností, které nyní ovládají média.
Jak naznačuje titulek – Velké je krásné – je cílem Shaferova sloupku přesvědčit nás, že velká média, které všichni tak rádi kritizují, jsou pro Ameriku ve skutečnosti dobrá. Dokonce říká, že pomohla vzniknout dnešnímu zlatému věku žurnalistiky, protože jedině ona vlastní prostředky k tomu, jak donutit velké podniky a velké vlády k odpovědnosti. Shafer sice uznává, že média bývají zneužívána, ale věří že jako systém jsou velká média schopná sebeopravy, a to tak, že zpravodajské organizace a další poskytovatelé informací odhalují vše, co je v mediálním průmyslu shnilé.
Jak říká, dnes máme systém, v němž „se velká média snaží jednat eticky ze stejných důvodů jako velké vlády a velké firmy: nové technologie jim neumožňují ovládat informace v takové míře, jako dříve, a být vystaven kritice je pro ně příliš bolestné. Podle Shafera zachraňují velká média situaci dokonce i tam, kde selhávají média lokální – odhalují třeba policejní brutalitu nebo znečištěnou podzemní vodu – nemusí se totiž bát.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: