Školní weblog

Symbolika živlu Z. Neubauera

Posted by pitvok on Duben 30, 2009

Živlové myšlení Z. Neubauera

Jsou básnické obraty, květnatá mluva, obrazná použití slov, příměry a vyprávěcí způsob slučitelné s vážnou filosofií? Nebo jsou mírou jakosti filosofické práce přísnost a jednoznačnost, jasnost a zřetelnost, vymezení pojmů, logické vyvozování, střízlivý odstup – zkrátka zeměměřičský mrav? Čili: má být filosofický text spíše podoben textu odbornému, nebo textu poetickému? A jsou-li přípustné obě možnosti, pak kdy a jak a na základě čeho? Jak se odráží způsob psaní na závažnosti, závaznosti a na základě čeho? Jak se má styl k pravdě? … V protikladu tvrdý-měkký zaznívají klasické dvojice logos-mythos, rozum-cit, poznání-tvorba, ale i jejich moderní, neurofyziologická verze, spatřovaná ve funkčním rozdílu mezi levou (logicko-deduktivní) a pravou (analogicko-imaginativní) polovinou lidského mozku.

Symbol shrnuje mnohost zkušeností do zkušenosti jediné a zobrazuje ji tak, že se v ní význačným způsobem zračí smysl zkušenosti jakožto celku.. Symbol odkazuje k věci, která je každému běžně známá, přístupná a snadno pochopitelná, a na které můžeme názorně vidět a zakusit, o co v celku zkušenosti jde. O symbolech v tomto silném smyslu nemůžeme říci co symbolizují. Nejsou značkou, zkratkou či jinotajem (alegorií), nýbrž výzvou, pokynem a příležitostí k vhledu do něčeho, co je nevýslovné. Pochopit symbol znamená určitým způsobem sjednotit vlastní zkušenost. Tento zážitek však nejsme schopni vyjádřit slovy. Jeho vyjádřením je právě symbol. Symbol primárně poukazuje k určité známé zkušenosti, k níž se pojí bohatství zkušeností jiných (konotací, asociací); smysl symbolu pak spočívá v prožívané jednotě všech těchto zkušeností. Tato jednota může posléze vykrystalizovat v pojem natolik zřetelný a v daném společenství obecně sdílený, že se lze shodnout na jeho společném označení: tak vina, víra, tao, libido. K těmto abstraktům jsem však dospěli přes odpovídající původní symboly a k nim je třeba se také vracet, kdykoliv dojde k vyprázdění takového základního pojmu. s. 147

Podle našeho názoru nalezla filosofie v ideji svůj vrcholný ontologický pojem. Tento pojem byl ovšem v dějinách postižen tolikrát opakovaným vyprázdněním jako snad žádný jiný. Posláním filozofie je neustále čelit této hrozbě pojmového vyprázdnění tím, že si filosofické poznání nalézá nové a nové ontologické symboly schopné obnovit zkušenostní obsah pojmu ideje, oživit ontologickou zkušenost, která došla v nauce o idejích svého vyjádření. Chceme ukázat, že jev živé metafory, který Paul Ricoeur … rozpracoval, je v tomto ohledu velmi šťastným ontologickým symbolem. Dalo by se říci, že metafora je u Ricoeura tím, čím je u Thaléta voda, u Hérakleita oheň, pro Pythagora číslo, … Stejně jako podle Thaléta „vše pochází z vody“ a dle Hérakleita je „tento svět věčně živý oheň“, podobně i Ricoeur ukazuje, že v případě metafory nejde o zvláštní jev básnického či rétorického způsobu mluvy, nýbrž že veškerý jazyk je svou povahou metaforický. Neexistuje striktní rozdíl mezi základním významem slov a jejich významem přeneseným; to, co považujeme za základní významy, jsou pouze metafory mrtvé, vžité, lexikalizované. s. 150

Spojujícím článkem mezi světem a prožitkem jsou právě symboly. Ricoeurova myslitelská výprava za smyslem vedla proto od filosofie vůle do světa mýtů a symbolů. Podle Ricoeura vyjadřuje symbol vnitřní zkušenost – na niž nelze přímo ukázat – poukazem na nějakou zkušenost vnější. Symbol má jakoby dva významy: zjevný, doslovný – a skrytý, duchovní. K tomu druhému se však nelze dobrat jinak než skrze bezprostředně přístupnou skutečnost, na kterou se symbol svým zjevným významem odvolává. Masivní plnost symbolu nevyčerpáme žádným určitým výkladem. Symbol není jinotajem svého smyslu, jeho smysl v něm není předem dán, nýbrž vzchází právě v aktu pochopení. Proto může být symbol chápán různě a může docházet ke konfliktu interpretací. Pluralita a někdy i protichůdnost výkladů však není dokladem toho, že tyto interpretace jsou libovolné a vzhledem k symbolu pouze druhotné: symbol a mýtus nemají jiný smysl, než že jsou křižovatkou interpretací – prostorem svobodného pochopení.

Protiklad tvrdost a měkkosti se názorně projevuje v rozdílu tvou typů symbolů: matematických a básnických. Zůstaňme třeba u křížku. V matematice označuje sčítání, tedy jistý druh úkonu se dvěma přilehlými znaky. Trdost takového symbolu se zde projevuje v tom, že má vždy tentýž význam: není kontextem modifikován. Tato neměnnost odpovídá představě tvrdosti. Tvrdost symbolu však přesto zaručuje, že kontext určuje jeho význam jednoznačně. Stačí pravidla takového určení znát, abychom věděli, jak daného znaku v závislosti na kontextu použít. Není třeba tento význam teprve odhalovat, vyhmatávat, zužovat či rozšiřovat na základě toho, jak sami kontextu rozumíme.

Naproti tomu jako náboženský či kulturní symbol plní totéž znamení kříže roli všeobecného poukazu k různým souvislostem, které však nejsou přesně stanoveny, jako je tomu u tvrdých symbolů. Kontext měkkých symbolů je volnější: závisí nejen na ostatním textu, ale na širších okolnostech. Proto mluvíme spíše o souvislostech než o kontextu. Okolnosti, souvislosti, zkušenosti, situace představují jakousi mnohorozměrnou, do dálky se šířící zkušenostní krajinu, poukazující až za horizont zkušenosti. Kontext tu není předem dán, nýbrž se teprve utváří, postupně vyvstává ze zkušenostního pozadí. … Smysl kříže poukazuje k takovým polaritám jako potupa-sláva, utrpení-vítězství, smrt-život, pomíjivost-věčnost, ukončení-přerušení, zakončení, dovršení, šibenice-lůžko, hřích-spása, úděl-břímě, atd. Básnické symboly jsou v tomto ohledu ještě daleko měkčí. V poezii dává symbol souvislostem teprve vzniknout, a tak upozorňuje na skryté možnosti obsažené v naší zkušenosti.

_________________________________________________________________________________–

Samozřejmost, s níž byly živly považovány za SÓMATA, by přímo za jejic prototypy, dokazuje, že tyto prvky-principy všeho (počátky, kořeny, základy, ARCHAI, PRINCIPIA, RHIZÓMATA, STOICHEIA, ELEMENTA), jak byly různými autory různě nazývány, nebyl pokládány ani za nějaké oddělitelné „složky“, na něž by bylo možno věci rozložit, ani za části, z nichž by se věci skládaly, nýbrž za ty nejjednodušší (primární, primitivní, původní) způsoby patrnosti přírody. Živly jsou elementárními podobami či aspekty jednak vznikání, vzcházení, růstu a pohybu, i jevení a vnímání.

Živly jsou bezmezné. Náleží jim sice typická podoba, leč přesto je nemáme za co chytit, čím vymezit, jak je uchopit a pochopit. Jsou bez počátku, středu či konce, bez členění či dělení. Sama jejich zjevnost se uskutečňuje v neustálém počínání, v nekončném sebečlenění a rozlišování, nemajíc sama v sobě nic skutečného. Oheň, voda, země, vzduch vystupují v naší zkušenosti jako paradoxní projevy bezmeznosti, jimiž se naší konečné zkušenosti ohlašuje nekonečno – APEIRON.

Živelnosti není život, ale

Projevy živlů jsou akauzální, nezapříčiněné tedy spontánní. Živelnost na ničem nezávisí – její živelné projevy nejsou projevy něčeho, nýbrž jen a jen sebe sama.

Proto byly živly vždy považovány za božské

________________________________________________________________________________

Existují archtetypy živlů? Nepochybně; nenáležejí však k podobám obrazů, nýbrž k podobám vznikání, pohybů, projevů. Abychom k těmto čtyřem způsobům jevení byli vnímaví, musí být naše vnímání, představy a myšlení předpřipraveno, vybaveno jejich transcendentálními schématy. Kde jinde a odkud by se totiž vzalo všeobecné, transkulturní a snad všelidské přesvědčení o tom, že právě toto čtveré (oheň, voda, země, vzduch) tvoří jednoduché základy světa? Je totiž zcela vyloučeno, aby živly byly prostě odvozeny ze skutečnosti, empiricky konstatovány, Není nic takového jako čistá empriciká danost, která by předcházela poznání či dokonce výkladu a byla schopna nedotčena vstoupit do zkušenosti. A právě v přirozených rysech vnímavosti lze rozpoznat archetypy živlů. Tyto prvky smyslu pro jednoduchost a zřejmost musí ležet v základech naší zkušenosti, být východisky jejího nabývání, aby při svém vývoji k nim byla vnímavá a schopná a rozpoznávala v nich základy, počátky a kořeny všeho ostatního.

Reklamy

4 komentáře to “Symbolika živlu Z. Neubauera”

  1. kristian said

    zivel je utopicky jav,ktoreho esenciou sa stava ..

  2. kristian said

    akymsi aktivnym pomerom medzi ludskou populaciou a organizaciou prirody sa moze zivlom stat cokolvek co je svojou podstatou odhmotnene,teda mysliacim jednotlivcom ,ktoreho existencialnym znamenim by malo byt volou uzatvorene bytie.
    Odlisnost by v tomto zmysle mohla byt zhodou nahod prave onym sublimnym prvkom metafor za,ktorym hranice pohybu prechadzaju do nekontrolovatelnych vybojou v mysli,aka nevie svoj potencial najst v nicom fyzickom.
    Dany problem by mohol predurcit svojou homogenitou fyzikalnu velicinu sily,ale ako prah vnimania by sa urcite posunul dalej,cim by ludsky element mohol byt zivelnym jadrom problemu bytia v,ktorom sa za bernu mincu povazuje len ciry jav.Kadze skutocnost vo svojom cirom stave nejestvuje,z hladiska empirickeho,potom ani zivel nie je svojou podstatou jav,ale dispozicia pre neurcite vnimanie seba sameho.

  3. kristian said

    myslim ,ze namieste je si pripomenut aj Nietzseho a jeho kontrast medzi zvieratom a clovekom,clovek ako zviera obdarene usmevom,by mohlo svojim nepravdepodobym zvratom do cisteho vedomia celit obrovskym evolucnym zmenam,stale zafixovanym na priamy popud ,ktory vyvolal cloveka k zivotu.
    Automat povinnosti,ako najvyssi vyvojovy clanok,zase zvieratom,v prvotnom stave do,ktoreho ho uvrhol „prvotny hriech“,ohen v temnotach stale vola po opacnom kruhu zeme,ktory by sa nasiel bez vole v nom spocinut.
    Je to relativne nedokonaly produkt myslenia formovaneho cirou nahodou.

  4. kristian said

    creatio ex nihilo,
    komplex ,ze sa nieco nizsie vytvorilo na zaklade niecoho vyssieho alebo naopak ,teda nieco vyssie na zaklade nissieho sa z hladiska „vytvoru“nezda uplne samozrejme, je to ,ale pochopitelne z hladiska podnetu pre , ktory ma vytvor zmysel mozno,co vo svojej filozofii nietzsche riesil bol aj tento „zacarovany kruh“v,ktorom je vznikanie len nasledkom…coho teda ak je to prvotny impulz?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: