Školní weblog

Koncepce žitého světa Jakoba von Uexkülla – fenomenologicko-hermeneutický přístup k živému

Posted by pitvok on Květen 10, 2009

Obsah hodiny:
Zabývali jsme se teorií význam J. von Uexkülla, kterou jsme rozšířili o fenomenologicko-hermeneutické pojetí významu. Vycházeli jsme z toho, že z fenomenologického hlediska má zkušenost intencionální charakter, tzn. že předměty naší zkušenosti nemají význam objektivně daný, nýbrž ho získávají až spolu s určujícími akty vědomí. Dále jsme brali v úvahu hermeneutické pojetí zkušenosti jako rozumějící aktivity ve světě určeném tradicí. Z těchto předpokladů jsme vykládali Uexküllovi teorii významu jako toho, co vzniklá na základě autonomního jednání živého subjektu v daném životním prostředí.

Použité zdroje:
Umwelt – koncepce žitého světa J. von U., A. Kliková, K. Kleisner (ed.)
Úvod do myšlení E. Husserla,
Krize evropských věda a transc. fenomenologie, E. Husserl
Hermeneutika jako teorie porozumění, P. Pokorný (ed.)
Úvod do hermeneutiky, J. Grondin

Otázky a úkoly:
1) Vysvětlete rozdíl mezi „objektivně daným“ významem a „subjektivně utvářeným“ významem!
2) Co má Husserl na mysli, když hovoří o ideji pravdivého bytí?
3) Co je to Lebenswelt?
4) Co je Umwelt podle Uexkülla?
5) Co je podstané pro pochopení Uexküllovy teorie významu?
6) Které vlastnosti boha Herma jsou důležité pro výklad pojmu hermeneutika?
7) Co je to univerzální perspektivismus?


Texty:

1) Úvod

Citujme věty z kapitoly o umweltu se Sombartovy knihy: „Les jako objektivně pevně daný Umwelt neexistuje; existuje jen les hajného, les lovce, les botanika, les člověka na procházce, les romantického milovníka přírody, les toho, kdo sbírá dříví, les toho, kdo sbírá lesní plody, a les pohádkový, kde bloudí Jeníček a Mařenka.“ Význam lesa se ztisícinásobí, neomezíme-li jeho vztahy jen na lidské subjekty a přibereme-li zvířata (a rostliny). (Uexküll, s. 18)

Co znamená stonek luční kytky pro dívku trhající kytky do vázy, pro mravence šplhajícího po kytce za potravou, pro krávu spásající louku, pro larvu pěnodějky, která se živí štávou ze stonku rostliny?

2) Fenomenologie

Všechny věci, které používáme, ač jsou bez výjimky nositelkami lidmi daných významů, označujeme nepřesně jako předměty, jako by to byly prosté objekty beze vztahů. Ba nezřídka uvažujeme o domě a o všech věcech v něm jaok o objektivně existujících a necháváme zcela bez povšimnutí lidi jakožto obyvatele domu a uživatele věcí. (Uexküll, s. 17)

Objektivní bytí věd, takových, jaké se vyvinuly od doby řecké antiky a renesance (zvláště u Galilea), je korelátem zcela specifické teleologické ideje, totiž ideje „o sobě jsoucícho a pevně určeného světa a ideálních vědeckých pravd (pravd o sobě), které jej predikativně vykládají“. Jedná se o ideu pravdivého bytí, které existuje samo o sobě a nezávisle na všem jen subjektivním a relativním. (Úvod do myšlení E. Husserla)

Svět našeho života (Lebenswelt) je skutečně konkrétní okolní svět (Umwelt), je to vlastní realita, v níž žijeme, je to pro nás vždy předem daná a předem existující půda a horizont pro veškerou praxi, teoretickou a mimoteoretickou. Jako takový horizont a takový půda je sice tento svět stále vědomý, avšak v předvědecké, ani v mimovědecké praxi není jako takový předmětem naší pozornost a úvahy. Žijeme totiž tematicky upoutáni v našich aktuálních, okamžitých či trvalých zaměřeních na účely, které konstituují své vlastní abstraktní světy uvnitř světa našeho života. (Úvod do myšlení E. Husserla)

3) Základní teze Uexküllovy teorie

Hlavní pojmy: Umwelt, nositel významu, zhodnocovatel významu, vnímání, působení, funkční kruh (prostředí, potrava, nepřítel, pohlaví), stavební plán, zhodnocení významu

Pro lepší pochopení používá Portmann Goethovy metafory o divadle. Není sice bez zajímavosti znát dobře jevištní techniku a technické finesy zákulisí, složení barev na jevištních prknech či textilní materiál opony a hereckých kostýmů, je však na první pohled jasné, že v divadle jde o něco jiného – podstatný je předváděný děj, hra, něco, co nelze redukovat na její pomůcky. Proto má Portmann za hlavní v živé přírodě právě toto „drama světa“, způsob jakým se živé organismy jeví. (K. Kleisner, Mezi formou a funkcí aneb po stopách knížete niternosti: k základům Portmannovy teoretické biologie)

Hartmann je významoslepý. Stojí před tváří přírody jako chemik před Sixtinskou madonou. Vidí barvy, ale ne obraz,. Jistěže chemik může při analýze barev mnohé odhalit, s obrazem to ale nemá nic společného. Tak je Hartmann vynikající expert na buňky a chemik, ale s biologií jako naukou o životě nemají jeho práce nic společného. Biolog je jen ten, kdo zkoumá plánovitost životních pochodů a jejich proměnlivý význam.(Uexküll, s.14)

… klamání je, když je posouzením obrazu místo historika umění pověřen chemik, 2. když se posouzení symfonie místo hudebníkovi svěří fyzikovi, 3. když se místo co by byl přizván biolog – přizná mechanikovi právo, aby realitu jednání všech živočichů uznal jen natolik, nakolik podléhá zákonu zachování energie. Uexküll, s14)

Jednání nejsou pouhé pohyby nebo tropismy, ale sestávají z vnímání a působení, a nejsou řízena mechanicky, ale významově. … jakýkoli život můžeme pochopit jen tehdy, pokud jsme poznali jeho význam (Uexküll, s. 14)

Významuplný tvar, který je trvalý, je vždy výtvorem nějakého subjektu a nikdy objektu působícího neplánovaně, byť působil sebedéle. (Uexküll, s. 25)

Shrnutí tezí:
– Živý subjekt se vztahuje ke svému okolí formou funkcionálních okruhů
– Tyto okruhy utváří celek světa daného subjektu
– Funkcionální okruh se skládá ze dvou vztahů – 1) subjektivní vnímání objektu a 2) aktivita vykonaná subjektem na objetku – kleště
-1) objekt se objevuje v kvalitě, která se subjektu týká. Subjekt zaznamenává pouze tuto kvalitu, tedy znak vnímání, Merkmal. Znak označuje jednu z kvalit předmětu. Znak funguje jako impulz pro vnímání, který je ve vnitřním prostředí subjektu proměněn na odpovídající impulz k jednání; 2) aktivita vykonaná subjektem na objektu

4) Hermeneutika a biohermeneutika

Co je to hermeneutika?

Hermeneutika jakožto teorie výkladu, teorie interpretace, se v dnešní pojetí stává teorií rozumění vůbec. Hermeneutika se dnes stává disciplínou propojující všechny oblasti vědy i umění, má své kořeny hluboko v řecké filozofii a rétorice a i její novověké dějiny jsou pestré. Termín hermeneutika je odvozen od řeckého herméneuein, které patrně znamenalo „hermovat“, tj. napodobovat boha Herma, v řecké mytologii posla bohů. Hermeneutika tak označovala mimo jiné vyjádření božských věcí řečí lidskou. (Hermeneutika jako teorie porozumění, P. Pokorný)

Co může hermeneutice dopomoci ke statutu prima philosophia naší doby, je zřejmě virtuální všudypřítomnost interpretačního fenoménu, která je nejpozději od Nietzschova nahlédnutí universálního perspektivismu („neexistují vůbec žádná fakta, nýbrž jen interpretace“) jedním z hlavních témat filosofie. Nietzsche je asi první moderní autor, díky jemuž jsme si uvědomili fundamentálně interpretativní charakter naší zkušenosti světa. Horizont interpretace se už zdaleka neomezuje na čistě interpretativní vědy jako exegezi, filologii či právo, šíří se na všechny vědy a orientační zřetele života. (J. Grondin, Úvod do hermeneutiky)

Co by to mohla být hermeneutika živého čili biohermeneutika?

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: