Školní weblog

Teorie symbolu Z. Neubauera

Posted by pitvok on Květen 14, 2009

Obsah hodiny:
Seznámily jsme se jádrem Neubauerovy teorie symbolů, která vychází z pojmu metafory a metaforického fungování jazyka P. Ricoeura. Vysvětlovali jsme si Neubauerův rozdíl mezi tzv. tvrdým a měkkým stylem, a hledali jsme vztah mezi tímto rozlišením a rozdílem mezi vědeckým paradigmatem a nekarteziánskými formami racionality. Symbol jsme chápali jako sjednocení zkušenosti, které není možné zastoupit jeho jednotlivými interpretacemi. Pokoušeli jsme se rozvinout myšlenku přírodních živlů jako biologických symbolů sloužících k symbolickému výkladu podstatných stránek živé přírody.

Použité zdroje:
O Sněhurce aneb cesta za smyslem bytí a poznání, Z. Neubauer

Otázky a úkoly:
1) Definuj symbol na základě uvedených textů!
2) Najdi literaturu a zdroje informací k tématice symbolu!
3) V čem spočivá hlavní rozdíl mezi měkkým a tvrdým stylem?
4) Jak a proč může být symbol užitečný pro výklad pojmu života?
5) V jakém smyslu jsou symboly spojující články mezi  světem a prožitkem?

Texty:

Jsou básnické obraty, květnatá mluva, obrazná použití slov, příměry a vyprávěcí způsob slučitelné s vážnou filosofií? Nebo jsou mírou jakosti filosofické práce přísnost a jednoznačnost, jasnost a zřetelnost, vymezení pojmů, logické vyvozování, střízlivý odstup – zkrátka zeměměřičský mrav? Čili: má být filosofický text spíše podoben textu odbornému, nebo textu poetickému? A jsou-li přípustné obě možnosti, pak kdy a jak a na základě čeho? Jak se odráží způsob psaní na závažnosti, závaznosti a na základě čeho? Jak se má styl k pravdě? … V protikladu tvrdý-měkký zaznívají klasické dvojice logos-mythos, rozum-cit, poznání-tvorba, ale i jejich moderní, neurofyziologická verze, spatřovaná ve funkčním rozdílu mezi levou (logicko-deduktivní) a pravou (analogicko-imaginativní) polovinou lidského mozku.

Symbol shrnuje mnohost zkušeností do zkušenosti jediné a zobrazuje ji tak, že se v ní význačným způsobem zračí smysl zkušenosti jakožto celku.. Symbol odkazuje k věci, která je každému běžně známá, přístupná a snadno pochopitelná, a na které můžeme názorně vidět a zakusit, o co v celku zkušenosti jde. O symbolech v tomto silném smyslu nemůžeme říci co symbolizují. Nejsou značkou, zkratkou či jinotajem (alegorií), nýbrž výzvou, pokynem a příležitostí k vhledu do něčeho, co je nevýslovné. Pochopit symbol znamená určitým způsobem sjednotit vlastní zkušenost. Tento zážitek však nejsme schopni vyjádřit slovy. Jeho vyjádřením je právě symbol. Symbol primárně poukazuje k určité známé zkušenosti, k níž se pojí bohatství zkušeností jiných (konotací, asociací); smysl symbolu pak spočívá v prožívané jednotě všech těchto zkušeností. Tato jednota může posléze vykrystalizovat v pojem natolik zřetelný a v daném společenství obecně sdílený, že se lze shodnout na jeho společném označení: tak vina, víra, tao, libido. K těmto abstraktům jsem však dospěli přes odpovídající původní symboly a k nim je třeba se také vracet, kdykoliv dojde k vyprázdění takového základního pojmu. s. 147

Podle našeho názoru nalezla filosofie v ideji svůj vrcholný ontologický pojem. Tento pojem byl ovšem v dějinách postižen tolikrát opakovaným vyprázdněním jako snad žádný jiný. Posláním filozofie je neustále čelit této hrozbě pojmového vyprázdnění tím, že si filosofické poznání nalézá nové a nové ontologické symboly schopné obnovit zkušenostní obsah pojmu ideje, oživit ontologickou zkušenost, která došla v nauce o idejích svého vyjádření. Chceme ukázat, že jev živé metafory, který Paul Ricoeur … rozpracoval, je v tomto ohledu velmi šťastným ontologickým symbolem. Dalo by se říci, že metafora je u Ricoeura tím, čím je u Thaléta voda, u Hérakleita oheň, pro Pythagora číslo, … Stejně jako podle Thaléta „vše pochází z vody“ a dle Hérakleita je „tento svět věčně živý oheň“, podobně i Ricoeur ukazuje, že v případě metafory nejde o zvláštní jev básnického či rétorického  způsobu mluvy, nýbrž že veškerý jazyk je svou povahou metaforický. Neexistuje striktní rozdíl mezi základním významem slov a jejich významem přeneseným; to, co považujeme za základní významy, jsou pouze metafory mrtvé, vžité, lexikalizované. s. 150

Spojujícím článkem mezi světem a prožitkem jsou právě symboly. Ricoeurova myslitelská výprava za smyslem vedla proto od filosofie vůle do světa mýtů a symbolů. Podle Ricoeura vyjadřuje symbol vnitřní zkušenost – na niž nelze přímo ukázat – poukazem na nějakou zkušenost vnější. Symbol má jakoby dva významy: zjevný, doslovný – a skrytý, duchovní. K tomu druhému se však nelze dobrat jinak než skrze bezprostředně přístupnou skutečnost, na kterou se symbol svým zjevným významem odvolává. Masivní plnost symbolu nevyčerpáme žádným určitým výkladem. Symbol není jinotajem svého smyslu, jeho smysl v něm není předem dán, nýbrž vzchází právě v aktu pochopení. Proto může být symbol chápán různě a může docházet ke konfliktu interpretací. Pluralita a někdy i protichůdnost výkladů však není dokladem toho, že tyto interpretace jsou  libovolné a vzhledem k symbolu pouze druhotné: symbol a mýtus nemají jiný smysl, než že jsou křižovatkou interpretací – prostorem svobodného pochopení.

Protiklad tvrdost a měkkosti se názorně projevuje v rozdílu tvou typů symbolů: matematických a básnických. Zůstaňme třeba u křížku. V matematice označuje sčítání, tedy jistý druh úkonu se dvěma přilehlými znaky. Trdost takového symbolu se zde projevuje v tom, že má vždy tentýž význam: není kontextem modifikován. Tato neměnnost odpovídá představě tvrdosti. Tvrdost symbolu však přesto zaručuje, že kontext určuje jeho význam jednoznačně. Stačí pravidla takového určení znát, abychom věděli, jak daného znaku v závislosti na kontextu použít. Není třeba tento význam teprve odhalovat, vyhmatávat, zužovat či rozšiřovat na základě toho, jak sami kontextu rozumíme.
Naproti tomu jako náboženský či kulturní symbol plní totéž znamení kříže roli všeobecného poukazu k různým souvislostem, které však nejsou přesně stanoveny, jako je tomu u tvrdých symbolů. Kontext měkkých symbolů je volnější: závisí nejen na ostatním textu, ale na širších okolnostech. Proto mluvíme spíše o souvislostech než o kontextu. Okolnosti, souvislosti, zkušenosti, situace představují jakousi mnohorozměrnou, do dálky se šířící zkušenostní krajinu, poukazující až za horizont zkušenosti. Kontext tu není předem dán, nýbrž se teprve utváří, postupně vyvstává ze zkušenostního pozadí. … Smysl kříže poukazuje k takovým polaritám jako potupa-sláva, utrpení-vítězství, smrt-život, pomíjivost-věčnost, ukončení-přerušení, zakončení, dovršení, šibenice-lůžko, hřích-spása, úděl-břímě, atd. Básnické symboly jsou v tomto ohledu ještě daleko měkčí. V poezii dává symbol souvislostem teprve vzniknout, a tak upozorňuje na skryté možnosti obsažené v naší zkušenosti.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: