Školní weblog

Frankfurtská škola

Posted by pitvok on Květen 19, 2009

Obsah hodiny:
Po shlédnutí úvodních videí jsem společně popisovali jejich tématiku. Charakterizovali jsme základní rysy kritické teorie vzešlé z Frankfurtské školy. Definovali jsme kritickou teorii na základě vlivů, které ji utvářeli – tj. hlavně marxismu, psychoanalýzy a kritické filozofie. Rozebírali jsme původ pojmu kritické filozofie v myšlení I. Kanta a rozebírali hlavní body kritické teorie pomocí uvedených textů.

Použité zdroje:
An American Self-Portrait
Consumerism & You: a modern guide to self destruction
en.wikipedia.org, en. wikipedia.de, www. marxist.org
Filozofie moderní hudby, T. Adorno
H. Marcuse, Eros und Civilization

Otázky a úkoly:
1) Vysvětli pojem filozofická kritika (Kant)?
2) Co je to konzumní společnost?
3) Z jakých druhů myšlení kritická teorie vychází?
4) Najdi ve vybraných textech prvky marxismu a psychoanalýzy!
5) Pokus se shrnout, co především kritická teorie Frankfurtské školy na současné civilizaci kritizuje!

Texty:

1) Frankfurtská škola – skupina vědců soustředěná v Institut für Sozialforschung ve Frankfurtu od r. 1930 až do 70. let minulého století
Patřili do ní: Max Horkheimer, Herbert Marcuse, Theodor Adorno, Erich Fromm, Jürgen Habermas, Walter Benjamin a další
Jejich myšlení je souhrně označováno jako kritická teorie a jeho hlavní motivy jsou:
– kritika v kantovském a praktickém smyslu
– kritika rozvinuté industriálně-kapitalistické společnosti a kultury
– zkoumání vývoje kapitalismu, imperialismu a fašismu
– kritika a zkoumání vývoje racionální, byrokraticko-technické a legalistní formy vlády
– zkoumání nevědomých principů moderní kultury – diktatura principu reality, neurózy každodenního života, zkoumání psychických základů totalitarismu a autoritářství
– kritika falešných forem existence a projektování alternativních forem života, zkušenosti a kultury
– kritika masové kultury
– kritika západní kultury jako celku jako kultury ovládání a techniky

2) T. Adorno, Filozofie moderní hudby
„Radikální hudba vnímá nezkreslené lidské utrpení … Seismografická registrace traumatického šoku se zároveň stává technickým strukturální zákonem hudby. Zakazuje kontinuity a vývoj. Hudební jazyk je polarizován ke svým extrémům, směrem ke šokujícím gestům, která připomínají tělesnou konvulzi na jedné straně, a na druhé straně směrem k krystalickému klidu lidského bytí zmrazeného úzkostí … Moderní hudba má za svůj cíl naprosté zapomění. Je to vzkaz zoufalství z potápějící se lodi.“

3) H. Marcuse, Eros und Civilization
Návrh Sigmunda Freuda, že civilizace je založená na trvalém potlačení lidských pudů byla uznána. Jeho otázka po tom, jestli utrpení takto uvalené na jednotlivce stojí za to nebylo však dosud vzata vážně. Svobodné uspokojování základní lidských pudových potřeb je s civilizovanou společností neslučitelné: předpokladem pokroku je zřeknutí se a oddálení uspokojení.
“Štěstí,” řekl Freud, “není kulturní hodnota”. Štěstí musí být podřízeno disciplíně práce jako zaměstnání, disciplíně monogamní reprodukce, zavedenému systému práva a pořádku. Metodická oběť libida a jeho rigidní proměna na sociálně užitečné aktivity, to je kultura.
Tato oběť se vyplatila: v technicky pokročilých oblastech civilizace je dobytí přírody prakticky dokončeno a je naplňováno více potřeb většího množství lidí, než kdy dříve. Ani mechanizace a standardizace života, ani rostoucí destruktivita současného pokroku, ani duchovní ožebračení však stále nejsou dostatečným důvodem pro zpochybnění principů ovládajících západní civilizaci. Pokračující nárůst produktivity činí příslib lepšího života pro všechny stále reálnějším.
Rostoucí pokrok je ale patrně propojen s rostoucí nesvobodou. Napříč celou industriální civilizací rostem nadvláda člověka nad člověkem co do rozsahu i účinnosti. Není to ale náhodná a slepá ulička pokroku. Koncentrační tábory, masové vyvražďování, světové války, atomová bomba nejsou žádným návratem k barbarství, nýbrž nepředvídaným uplatněním výsledků moderní vědy, technologie a forem vlády. A nejúčinnější formy nadvlády se odehrávají tam, kde je civlizaci nejrozvinutější, tam kde by se mohlo zdát, že hmotné a intelektuální úspěchy povedou k vytvoření skutečně svobodného světa.
Avšak samotná Freudova teorie poskytuje argumenty k odmítnutí tohoto ztotožnění civilizace s represí. Jeho myšlení je třeba oživit a ptát se, jestli vztah mezi svobodou a represí, produktivitou a destrukcí, nadvládou a pokrokem, skutečně představují základ civilizace. Anebo se jedná pouze o specifický historický jev? S Freudem řečeno – Je konflikt mezi principem slasti a principem reality neřešitelný do té míry, že vyžaduje represivní přeměnu lidské pudové výbavy? Anebo můžeme myslet pojem nerepresivní civilizace, založené na zásadně jiné zkušenosti bytí, zásadně jiném vztahu mezi člověkem a přírodou a jinýh existenčních vztazích? Tato myšlenka nerepresivní civilizace není myšlena jako abstrakce nebo utopie. Věříme, že pro ni existují dva reálné důvody: samotná Freudova teorie nakonec popírá odmítání takové nerepresivní civilizace, a za druhé se zdá, že samotné důsledky represivní civilizace vytvářejí podmínky pro postupné zrušení represe. Abychom to vysvětlili, budeme interpretova Freudovu teorii ve světle sociálně- historických obsahů

4) T. Adorno, M. Horkheimer, Dialektika osvícenství
Filmy, rádio a časopisy představují systém, který je uniformní jako celek i v každé své části. Dokonce i estetické aktivity politické opozice ukazují nadšenou poslušnost rytmu železného systému. Zdobné industriální kancelářské budovy a výstavní centra v autoritářských zemích jsou úplně stejná jako kdekoliv jinde. Obří zářící věže, které vyrůstají všude jsou znamením plánů nadnárodních koncernů, k nimž již dávno směřují (jeich monumenty jsou řady temných domů a obchodní nabídky v temných městech bez ducha). Starší domy dnes vypadají ve srovnání s nablýskanými městskými centry jako lumy, a nové domy na předměstích představuí jednotu povrchní struktury světových trhů v jejich honbě za technickým pokrokem a požadavku na to, že co se vyrobí, má být moci brzo spotřebováno, tak jako plechovky od polévky. Dnešní stavební projekty na předměstích mají zajistit jednotlivcům relativní nezávislost v malém, ale hygienickém prostředí, ale jsou hlavně znakem absolutní moci kapitalismu. Jejich obyvatelé jsou totiž, jako výrobci i spotřebitelé zároveň, přitahováni do center, kde hledají práci a zábavu, a ze všeho se tak stává dobře zorganizovaný systém. Zarážející jednota makrokosmu a mikrokosmu nám ukazuje model naší kultury: falešnou identitu obecného a jedinečného. Pod nadvládou monopolů je veškerá kultura stejná. Lidé na vrcholu už se ani nesnaží svůj monopol skrývat, jeho násilí se stávám stále zjevnějším, protože jejich moc roste. Filmy a rádio už nemusí předstírat, že jsou uměním. To, že jsou jen druhem obchodu se stává ideologií, která má ospravedlnit odpad, který produkují. Nazývají sami sebe průmyslem, a když jsou zveřejněny příjmy jejich ředitelů,  je jakákoliv pochybnost o jejich sociální užitečnosti marná.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: