Školní weblog

Hermeneutika

Posted by pitvok on Květen 19, 2009

Obsah hodiny:
Na příkladu interpretace uměleckého díla jsme se seznámili s problematikou situovanosti a nejednoznačnosti interpretace. Objasnili jsme definici a význam filozofické hermeneutika a pokusili se o výklad základních pojmů: předporozumění, perspektivismus, dějinnost rozumění. Odlišili jsme interpretaci od jiných druhů myšlení jako je popis nebo vysvětlení.

Použité zdroje:
Entropa
J. Grondin, Úvod do hermeneutiky
P. Pokorný, Hermeneutika jako teorie porozumění
H. G. Gadamer, Člověk a řeč

Otázky a úkoly:
1) Jaké je etymologie pojmu hermeneutika?
2) Z jakého důvodu je význam pojmu hermeneutika spojován s bohem Hermem?
3) Co je to předporozumění?
4) Co je to situovanost rozumění?
5) Jakým způsobem ovlivňuje naše porozumění tradice?
6) Souhlasíte s posledním odstavcem? Proč?

Texty:

– Představa, že předmětem hermeneutiky je činit srozumitelným smysl, nalézá první oporu v etymologii. Bývají rozlišovány tři významové směry slova HÉRMENEÚEIN: vyjadřovat (vypovídat, mluvit), vykládat (interpretovat, objasňovat) a překládat (tlumočit). Není těžké nahlédnout, že obě poslední funkce se dají vyjádřit stejným slovem, neboť překládání, převážně cize znějících zvuků do známé řeči, je v jistém smyslu intepretování. Překladatel musí vysvětlit či učinit srozumitelným, co chce cizí smysl říci. Zbývají tedy dva základní významy: vyjadřovat a interpretovat. I zde lze najít společného jmenovatele … jakého?
Termín hermeneutika je odvozen od řeckého slovesa herméneuein, které patrně znamenalo „hermovat“, tj. napodobovat boha Herma, v řecké mytologii posla bohů a převaděče mrtvých.

– Hermeneutika jakožto teorie výkladu, teorie interpretace, se v dnešním pojetí stává teorií rozumění vůbec. Co je to rozumění? Jak se liší od vysvětlení, překladu, popisu, atd. Co není rozumění?- popis částí- určující soud jako zařazení pod pojem- popis faktů- hodnocení. Kdy se s rozuměním můžeme setkat?

– Člověk si má být vědom vlastní předpojatosti, aby text sám vystoupil ve své jinakosti a dostal tím možnost uplatnit svou věcnou pravdu proti našemu předchůdnému mínění. Na druhé straně Gadamer nepropadá pozitivistickému volání po negaci struktury předsudků, aby věci mohli promlouvat bez jakékoli zkalenosti subjektivitou. Věc totiž může začít hovořit jen prostřednictvím mých rozumějících rozvrhů, ba prostřednictvím mé vlastní řeči.

– Dějiny působení na první úrovni vyjadřují požadavek uvědomit si vlastní hermeneutickou situovanost, aby ji člověk při kontaktu s tradicí nebo texty kontroloval. Nad dějinami působení nemáme moc ani jimi nemůžeme disponovat. Podléháme jim mnohem více, než si dokážeme uvědomit. Všude, kde rozumíme jsou dějiny působení aktivní jako nikdy ne zcela jasně prozkoumatelný horizont toho, co se nám může jevit jako smysluplné a sporné. Jsou to dějiny, které určují pozadí našeho hodnocení, poznatků a dokonce našich kritických soudů
Rozumění není ani tak jednáním svémocné subjektivity jako spíše vřazením se do předávání tradice, v němž se ustavičně zprostředkovává minulost a přítomnost.

– V každém rozumění tkví jakýsi možný vztah k řeči, takže – a v tom tkví hrdost našeho rozumu – kdekoli vznikne nesouhlas, je vždycky možné rozhovorem navodit srozumění. Ne vždy se nám to podaří, ale náš život ve společnosti spočívá na předpokladu, že budeme-li spolu hovořit, zdaří se nám v nejširším rozsahu to, co by se jinak zatvrzelému lpění na vlastních míněních vzepřelo.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: