Školní weblog

Systémový přístup F. Capry

Posted by pitvok on Květen 19, 2009

Obsah hodiny:
Vysvětlovali jsme si metodiku multidisciplinárního přístupu F. Capry, charakterizovali jsme systémový přístup a vymezili pojem systému. Přečetli jsme výčet různých vlastností živého systému a diskutovali o tom, co je to autopoiesis. Výklad jsme zakončili interpretací pojmu sítě.

Použité zdroje:
F. Capra, Bod obratu
F. Capra, Tkáň života

Otázky a úkoly:
1)  V čem spočívá multidisciplinární přístu? Jaké jsou jeho výhody a nevýhody?
2) Co je to systém?
3) Co je to autopoiesis?
4) K čemu vede myšlení života pomocí pojmu sítě?
5) Jaký je rozdíl mezi holismem a dualismem?

Texty:

Nová vize reality, o které zde mluvíme, vychází z vědomí základní provázanosti a vzájemné závislosti všech fenoménů – fyzikálních, biologických, psychických, sociálních a kulturních. Přesahuje běžné hranice odborných disciplín a pojmů, a nové instituce ji budou následovat. V současnosti neexistuje zavedený systém ani pojmový, ani institucionální, jenž by novému paradigmatu vyhovoval, ovšem kontury takového systému již naznačilo mnoho jedinců i komunit, které rozvíjejí způsoby myšlení a organizují se podle nových principů. (Bod obratu, s. 293)

Nyní se můžeme vrátit k ústřední otázce této knihy – co je život? Podle mé teze vzniká nyní teorie živých systémů, která je v souladu s filozofickým rámcem hlubinné ekologie a zahrnuje jak vhodný matematický jazyk, tak nemechanistické, postkarteziánské chápání života. (Tkáň života, s. 147)

Náš postup bude spočívat v postupném vytváření sítě do sebe navzájem zapadajících pojmů a modelů, … Žádná teorie ani žádný model nebudou důležitější než ostatní, a všechny budou vzájemně konzistentní. Přesáhnou konvenční rozlišení disciplín, budou používat jakýkoliv jazyk vhodný pro popis rozdílných aspektů víceúrovňové, provázané struktury reality. (BO, s. 293)

2) Systémový pohled

Systémový pohled vidí svět na základě vztahů a integrace. Systémy jsou spojité celky, jejichž vlastnosti nemůžeme redukovat na vlastnosti menších částí. Místo zaměření na základní stavební bloky nebo základní látky zdůrazňuje systémový přístup základní principy organizace.

Každý organizmus – od nejmenší baktérie přes široký okruh rostlin a zvířat k lidem – je integrovaný celek, a tím i živý systém. Živé systémy jsou buňky, právě tak jako různé tkáně a orgány těla, přičemž lidský mozek je toho nejkomplexnějším příkladem. Ale systému se neomezují pouze na individuální organismy a jejich části. Tytéž aspekty celistvosti vykazují sociální systémy, jako např. mraveniště, včelí úl nebo lidská rodina a ekosystémy, jež sestávají z řady organismů a neživé hmoty ve vzájemné interakci. Divočina neuchovává jednotlivé stromy nebo organismy, ale komplexní předivo vztahů. (BO, s. 294-195)

Dospěl jsem k přesvědčení, že klíčem k úplné teorii živých systémů je syntéza těchto dvou přístupů – studia uspořádání (tedy formy, řádu, kvality) a studia stavby (tedy látky, hmoty, kvality). Budu se řídit definicí, kterou H. Maturana a F. Varela formulovali tato dvě hlavní kritéria živého systému – jeho uspořádání a jeho stavbu. Jinak řečeno, určité vztahy musí být přítomny k tomu, abychom poznali určitý předmět – řekněme jízdní kolo nebo strom. Tato konfigurace vztahů, která dává systému jeho základní charakteristiky, je to, čím míníme způsob organizace. Stavba systému je fyzickým ztělesněním jeho uspořádání. Zatímco popis uspořádání je abstraktním mapováním vztahů, popis stavby je popisem skutečných fyzických složek systému – jejich tvarů, chemického složení, atd. (TŽ, s. 148)

Hlavní kritéria živých systémů:

1) Uspořádání – konfigurace vztahů, která určuje základní charakteristiky systému – autopoiesis

2) Stavba – fyzická realizace uspořádání systému – disipativní struktura

3 ) Rysy živého systému podle Capry:

1) transakce – současně probíhající a vzájemně závislá interakce mezi komponentami

2) vnitřní dynamická povaha – forma není strnulá, je projevem základních procesů, stabilita je dynamická

3) růst – organismus je proces reflektující dynamickou organizaci systému

4) zpětnovazebná smyčka

5) autoorganizace – řád struktury organismu není vynucen jeho prostředím, ale je ustaven systéme samotným

6) systém je organizačně uzavřen, ale metabolicky otevřen

7) samoobnova – nahrazování buněk, obnova tkání, reprodukce

8) adaptace – aklimatizace, somatická změna, genová mutace

4) Sítě

Od počátku 20. století je známo, že uspořádání živých systémů je vždy síťové. Víme ovšem, že ne všechny sítě jsou živými systémy. Podle Maturany a Varely je hlavní charakteristikou živých sítí neustálá sebeprodukce. Autopoiesis neboli sebeutváření je způsob takového uspořádání, kdy funkcí každé složky je účast při produkci a transformaci dalších složek sítě. Tímto způsobem pletivo neustále vytváří sebe samo. Je produkováno svými komponentami a naopak tyto komponenty produkuje. (TŽ, s. 150-151)

V subjaderné fyzice je problematickým pojmem „nezávislá fyzikální entita“. Živé organismy se jakožto otevřené systémy udržují při životě a v chodu samy prostřednictvím transakcí se svým prostředím, jež se samo částečně skládá z organizmů. Celá biosféra – náš planetární ekosystém – představuje dynamický a vysoce celistvý komplex živých a neživých forem. Tento komplex je víceúrovňový a k transakcím a k vzájemným závislostem dochází mezi všemi jeho úrovněmi. (BO, s. 304)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: