Školní weblog

Novověká filozofie I – Mnohonásobný počátek moderny

Posted by pitvok on Říjen 19, 2009

holocaust00

Kdy, kde a jak moderna začíná je možné určit podle toho, kde a jak moderna končí.

Dnes již žijeme v době po konci moderny, v době, pro kterou budoucí historikové jistě vymyslí příznačné označení, v době,  pro níž užíváme předponu post-, obsaženou ve slovech jako postmoderní, postindustriální, postkapitalistický, postpolitický, posthumánní, postfilozofický, postkoloniální, postkomunistický, atp.

Jaké období je tedy možné považovat za interval zlomu, za počátek nové éry ve vývoji civilizace, za čas přechodu od jedné civilizační formy k jiné? Domnívám se, že je to perioda mezi lety 1945 a 2001, tzn. doba od konce druhé světové války do 9/11.

A co tedy během těchto nádherných a strašných 46 let vlastně skončilo?

Z politického hlediska, máme- li jmenovat pouze nejdůležitější jevy, došlo k postupnému odumírání suverénních národních států, k praktické diskreditaci představ o totálně a centrálně řízené společnosti, a k tomu, že mezinárodní politika už není chápána jako volné soupeření suverénních států o moc, území a suroviny.

Z ekonomického hlediska jsme pohrobky dvou velký ekonomických systémů –  centrálně řízeného hospodářství socialistického typu a liberálního kapitalismu volné soutěže. Ukázalo se, že ani jeden z těchto systémů není v situaci globální techno-společnosti udržitelný.

Z vědeckého hlediska je druhá polovina 20. století typická opuštěním představy lineárně-kauzální mechanistické vědy a hledáním nových vědeckých paradigmat.

Z filozofického hlediska, které nás tu zajímá nejvíce, byla opuštěna filozofie subjektu, podle níž je hlavním a podstatným zdrojem smysluplné skutečnosti člověk a lidské racionální vědomí. Byly přehodnoceny celé dějiny západního myšlení a zavržena představa filozofie jako učitelky lidstva. Filozofie byla prohlášena za mrtvou.

_____________________________________________________________________________________________

Moderna předchází naší současnosti a v mnoha ohledech ji stále ještě určuje. Moderna přinesla mnoho užitečného a prospěšného v porovnání s tím, co jí předcházelo – parlamentní demokracii, občanské svobody a lidská práva, všeobecné vzdělání, dosud nevídanou míru blahobytu pro celé národy, výkonnou technologii a průmysl, rychlou dopravu, lety do vesmíru, globální komunikační propojení a spoustu dalších jevů, které bude odmítat jen málokdo. Na druhou stranu se většina lidí shodne na tom, že typicky moderní jevy jako kolonializmus, dvě světové války, genocidy, ekologická katastrofa celoplanetárních rozměrů, objektivizace přírody, radikalizace sociální kontroly nebo totalitní politické režimy jsou ze současného hlediska nepřijatelné.

Moderna, ostatně jako každé jiné období lidských dějin, s sebou nese mnoho dobrého i špatného. Naším cílem ovšem nebude dobré přijímat a špatné odmítat, nýbrž obojí pochopit jako důsledky a projevy složitého komplexu historických procesů, kterým dočasně, naivně a víceméně nahodile přezdíváme nová nebo moderní doba.

___________________________________________________________________________________

A kdy tedy moderna začala? Začátků je možné najít spoustu, nás budou zajímat především tyto:

1) 1492 – rok první plavby Krištofa Kolumba do Indií (a také, což není bez souvislosti, vyhnání židů a maurů ze Španělska) a počátek evropského kolonialismu. Po vyčerpání Španělska převezmou úlohu kolonizátorů další národy – Nizozemci, Francouzi, Britové, Belgičané, Němci, … a celý kolotoč obchodně-vojenské kolonizace světa Evropou vyvrcholí katastrofou první světové války.

Španělští conquistadoři, Kolumbem počínaje, jsou prvními z moderních lidí. T. Todorov ve své knize Dobytí Ameriky vyzdvihuje dva typické rysy chování conquistadorů, které budou nadále určovat moderní západní mentalitu (moderna je samozřejmě ve svém vzniku záležitostí ryze evropskou, povede ale ke vzniku globální civilizace) – je to vztah k druhému a osvobození od morálních a sociálních norem.

Vztah k druhému:
Kolumbův přistup k Indiánům vyplývá z toho, jak je vnímá. Jsou v něm patrny dvě stránky, které se budou objevovat v následujícím století a prakticky až dodnes v každém vztahu kolonizátora a kolonizovaného; tyto dva druhy přístupu jsme mohli v zárodku zaznamenat už v Kolumbově vztahu k jazyku druhého. Buďto chápe Indiány jako plnoprávné lidské bytosti nadané stejnými právy, jako má on sám; pak je ovšem vnímá nejen jako rovnocenné, nýbrž také jako stejné, což vyúsťuje v asimilacionismus, v promítání vlastních hodnot do druhého. Nebo vychází z odlišnosti; ale vzápětí ji chápe v kategoriích nadřazenosti a podřízenosti: nepřipouští se existence skutečně jiné lidské podstaty, který by nebyla jen nehotovým či pokleslým stavem podstaty vlastní. Oba tyto základní vzorce prožitku jinakosti spočívají v egocentrismu, ve ztotožnění vlastního systému hodnot se systémem všeobecným, vlastního já s vesmírem; v přesvědčení, že svět je jednotný.“

Z tohoto moderního vztahu k druhému pak plyne jedna z nejzjevněji negativních stránek moderny, genocida:
Abychom si učinili pouze celkovou představu a aniž bychom zabíhali do větších podrobností, zůstaneme u toho, že v roce 1500 činí podle všeho počet obyvatel na celé zeměkouli řádově 400 milionů, z nich 80 milionů žije v obou Amerikách. V polovině 16. století zbývá z těchto 80 milionů 10. Nebo když se omezíme na Mexiko: těsně před dobytím má asi 25 milionů obyvatel, v roce 1600 je jich milion.
Pokud se kdy hodilo užít s naprostou výstižností slova genocida, bylo to v tomto přípaě. Řekl bych, že tohle je opravdový rekord, nejen relativně (vyvraždění řádově devadesáti a více procent), nýbrž i absolutně, neboť úbytek obyvatelstva, o němž je řeč, se odhaduje na 70 milionů lidí. Žádný z velkých masakrů dvacátého století nesnese srovnání s touto hekatombou. … Ne snad že by Španělé byli horší než jiní kolonizátoři. Jenom to byli shodou okolností zrovna oni, kdo tehdy Ameriku obsadil, a žádný jiný kolonizátor neměl příležitost dříve ani později zahubit naráz tolik lidí. Angličané nebo Francouzi se v této době nechovají jinak, jejich expanze však má skromnější rozměry stejně jako její případné ničivé účinky
.“ (Todorov, s. 157)

S masakry domorodého obyvatelstva zase úzce souvisí další moderní jev, totiž osvobození od norem:
Naproti tomu masakr je důkazem slabosti těchto vazeb, toho, že se přežily mravní normy, jež společenství stmelovaly; proto k němu dochází raději někde daleko, kde jsou potíže s uplatňováním zákona; v případě Španělů to znamená v Americe nebo nanejvýš v Itálii. Masakr tedy souvisí těsně s koloniálními válkami, vedenými daleko od metropole. Čím jsou oběti masakru cizejší a vzdálenější, tím lépe: jsou připodobněny více či méně ke zvířatům a bez lítosti vyhlazeny…. Je-li vražda z náboženských důvodů obětí, pak masakr je vraždou bezbožnou a Španělé zřejmě vynalezli právě tento typ násilí, s nímž se naproti tomu hojně setkáváme v naší nedaleké minulosti, ať už jde o individuální násilí nebo o násilí, kterého se dopouštějí celé státy. Jako by se conquistadoři drželi pravidla Ivana Karamazova ‚všechno je dovoleno‚. Daleko od ústřední moci, daleko od královského zákona padnou všechny zákazy a zábrany a už tak oslabená sociální pouta se zcela uvolní a pod nimi se objeví nikoliv primitivní podstata, to dřímající zvíře v nás, nýbrž naopak moderní bytost, dokonce s velmi slibnou budoucností, kterou nebrzdí žádné morální ohledy a která zabíjí, jakmile a poněvadž jí to přináší potěšení. V barbarském chování španělů není nic atavického ani zvířecího; je to chování velmi lidské a ohlašuje příchod moderní doby.“ (Todorov, s. 171)

_____________________________________________________________________________________________

2) V r. 1517 napsal M. Luther slavných 95 tezí, jejichž zveřejnění je možné považovat za formální počátek protestantské reformace (pokud za součást protestantského hnutí nepovažujeme již husitské války). Reformace stojí na počátku mnoha historických procesů novověku, z nichž za nejvýznamější můžeme snad označit A) emancipaci náboženského života; B) náboženské války; C) vznik ducha kapitalismu.
A) Díky vystoupení reformátorů ztrácí katolická církev monopol na organizaci života věřících, vznikají volně organizované křesťanské sbory odmítající myšlenku sakrální hierarchie; vyznání víry se stává čistě osobní a dokonce subjektivní záležitostí (o povahu víru se samozřejmě povedou spory po celý novověk). Víra moderního člověka se každopádně stává otázkou osobní vůle a rozhodnutí a téma vůle se stává důležitým teologickým i filozofickým námětem.
B) Na sociální a politické rovině se reformace promění na sérií konfliktů a válek, které nekončí, ale rozhodně vrcholí tzv. válkou třicetiletou. V těchto válkách se však nebojuje pouze o to, kdo bude jakého vyznání, kam až svoboda vyznání bude sahat a nakolik bude muset katolická církev ustoupit ze své pozice evropského velekněze. Bojuje se v nich také o nové uspořádání společnosti a o podíl na moci a formu sociální kontroly. V neposlední řadě pak tyto války přenášejí na vlastní evropskou půdu démona bezuzdnosti, osvobozeného od všech norem a řádů, který byl, podle Todorova, vyvolán v dalekých koloniích. I uvnitř Evropy samotné jde nyní o vztah k druhému, a o to, jestli má být asimilován nebo povražděn.

C) O dalším nepřímém důsledku reformace píše ve své klasické studii Protestantská etika a duch kapitalismu sociolog Max Weber. Co je to duch kapitalismu, ilustruje Weber slavným citátem Benjamina Franklina, který se po světě rozšířil ve zkrácené verzi jako „čas jsou peníze“ a  „peníze plodí peníze„:

„Remember, that time is money. He that can earn ten shillings a day by his labor, and goes abroad, or sits idle, one half of that day, though he spends but sixpence during his diversion or idleness, ought not to reckon that the only expense; he has really spent, or rather thrown away, five shillings besides. … Remember, that money is the prolific, generating nature. Money can beget money, and its offspring can beget more, and so on. Five shillings turned is six, turned again is seven and threepence, and so on, till it becomes a hundred pounds. The more there is of it, the more it produces every turning, so that the profits rise quicker and quicker. He that kills a breeding sow, destroys all her offspring to the thousandth generation. He that murders a crown, destroys all that it might have produced, even scores of pounds.

A jak podle Webera souvisí kapitalismus s protestantismem?  Podle něj je součástí etických a duchovních představ některých odnoží protestantismu, především kalvinismu a pietismu, pozitivní hodnocení světských a tělesných aktivit, zejména práce a rozumného hromadění majetku, které je zároveň spojeno se sebezapřením a odevzdáním se do vůle boží. K bohu se lze vztahovat mnoha způsoby a práce a starost o rodinu či komunitu je jedním z nich. Právě širší komunita víry je pro protestantismus zásadní, nahrazuje totiž dosavadní církevní autoritu a stává se také základem jiné sociální organizace. Zjednodušeně řečeno by se dal protestantský postoj shrnout slovy „kdo usilovně nepracuje a tedy neprodukuje bohatství, nectí Boha“.

______________________________________________________________________________________________

3) R. 1580 byl poprvé vydán soubor textů renesančního spisovatele Michela de Montaigne Eseje (čili pokusy). Eseje jsou pro pochopení moderny důležité ze dvou důvodů. Předně jako jeden z prvních tu Montaigne výslovně tematizuje stěžejní téma celého novověku, a to téma subjektu jako sebevědomého já. Říká např.: „Není mým záměrem říkat světu, co má dělat, … ale co v něm dělám já„; nebo „Nic není obtížnější popsat … než sebe sama.“ Montaigne tak ohlašuje egocentrickou povahu moderny.  Já, které se během 16. století začíná osvobozovat od sociálních a náboženských norem a tradic, jež je dosud určovaly, se najednou ocitá samo před sebou, pohlíží na sebe a začíná se zkoumat. Todorov v této souvislosti hovoří o rozdílu mezi ritualizovanou indiánskou kulturou a probouzejícím se moderním duchem podnikavého evropského egoismu.

A dále conquista potvrzuje křesťanské pojetí času, které nespočívá v neustálých návratech, nýbrž v nekonečném postupu vpřed za konečným vítězstvím křesťanského ducha (kteréžto pojetí později zdědil komunismus). Z této srážky mezi rituálním světem a jedinečnou událostí vyplývá Moctezumova neschopnost vymyslet přiměřené a účinné reakce. Jako vyhlášení mistři v ovládání rituálního slova jsou Indiáni o to měně zdatní v situacích vyžadujících improvizaci; to je ovšem přesně situace conquisty. Jejich jazyková výchova klade důraz na paradigmatickou rovinu na úkor syntagmatické, na kód na úkor textu, na soulad s řádem než na přítomnost. Španělský vpád však vytvoří radikálně novou, naprosto nezvyklou situaci, v níž platí daleko víc umění improvizace  než umění rituálu. V této souvislosti působí dosti pozoruhodně, jak Cortéz nejen stále uplatňuje umění adaptace a improvizace, ale navíc si je toho vědom a hlásí se k tomu jako k principu veškerého svého jednání: ‚Vždycky se budu snažit připojit něco, co budu považovat za vhodné, neboť končiny, jež každý den objevujeme, jsou rozlehlé a rozmanité, a tajemství, jež se nám při těchto objevech odhalují, tak nesčetná, že nové okolnosti přinášejí nutně nová mínění a rozhodnutí; …‘ Starost o celkovou soudržnost ustoupila snaze o jednorázovou přiměřenost každého jednotlivého kroku.

Také Montaignovy eseje jsou vlastně jakési pokusy, což je asi nejbližší český překlad slova esej, tedy improvizované, předem nenaplánované a situací neustále proměňované myšlenkové konstrukce, které se neopírají o předem danou pravdu a řád. Na počátku moderny se tak jednoznačně setkáváme s kolektivní změnou vědomí, která byla způsobena rozpadem středověké mentality a společnosti, a vedla ke vzniku moderního podnikavého a improvizujícího jedince – Já. A ten už není definován pouze svou společenskou příslušností, místním původem a rodinnou tradicí, ale stále více, a na konci moderny už téměř výlučně, vlastními výkony v nepředvídatelném světě. Zatímco předmoderní člověk je určen svým místem v celku světa, určuje moderní člověk sám světu jeho místo. Řečeno s R. Descartem: Myslím, tedy vše je (EGO COGITO, OMNIS EST)

________________________________________________________________________________________________

4) Kolem r. 1520 začíná proudit z Ameriky do Španělska stříbro a později zlato, začíná první fáze moderní ekonomiky, které se bude později říkat merkantilismus.  Todorov komentuje toto období vzniku moderní ekonomiky takto:

„‚S pomocí peněz získavají lidé všechny pomíjivé věci, které potřebují a po nichž touží, jako čest, urozenost, majetek, rodinu, přepych, vybrané oblečení, lahodné pokrmy, hříšné potěšení, pomstu nad nepřáteli, velkou vážnost pro svou osobu.‚ (Cortés) Touha po zbohatnutí není jistě věc nová, posedlost zlatem v sobě nemá nic typicky moderního. Ale přece jen, trochu nové je na tom to, jak si právě tato hodnota podřizuje všechny ostatní. Conquistador stále usiluje o aristokratické hodnoty, o šlechtické tituly, o pocty a vážnost, ale dospěl k naprosto jasnému zjištění, že všeho se dá dosáhnout penězi, že peníze jsou nejen všeobecným ekvivalentem všech materiálních hodnot, nýbrž i prostředkem k dosažení všech hodnot duchovních. V Moctezumově Mexiku stejně jako ve Španělsku v časech před conquistou je jistě výhodné být bohatý; ale postavení se nedá koupit, aspoň ne přímo. Tato homogenizace hodnot penězi je novým jevem a ohlašuje moderní rovnostářskou a ekonomickou mentalitu.“

Emancipovaný podnikavec, který věří především sám v sebe a sám si dokáže vybojovat místo ve společnosti, se vrhá do válečných, obchodních a objevitelských dobrodružství, aby potvrdil sílu svého já, a také aby si vydělal peníze. Světská i církevní šlechta ztrácí postupně monopol na bohatství, každý (nejprve samozřejmě pouze bohatí obchodníci a šlechta) se může vypravit za svým snem – získat bohatství a lepší sociální postavení. Typickým příkladem je tu samozřejmě sám Kolumbus a také všichni jeho pokračovatelé, dobyvatelé a hledači bájného El Dorada.

Honba za zlatem a dobrodružné výpravy za poklady skrytýmy v lesích a horách Ameriky, Ásie či Afriky mají však z hlediska státního bohatství pouze dočasný význam, trvalý přísun bohatství z kolonií musí být založen na něčem jiném. Na jiném myšlení než je myšlení conquistadorů, jež bude postupně nahrazeno odhodlanou podnikavostí kolonizující protestantů a systematickou důsledností budovatelů nových národních států. Na jiné formě obchodu než je dovoz drahých kovů a vývoz drobného zboží; kolonie se musí stát nejen zdroji surovin, ale novými odbytišti zboží. A nakonec na jiné formě vlastnictví a rozdělení bohatství. Státní bohaství už nemůže být soustředěno v rukou úzké skupiny rodové šlechty, je potřeba umožnit k němu přístup stále rostoucímu množství obyvatel. Vlastnictví už nemůže být definováno množstvím půdy, vesnice a polností, nýbrž schopností produkovat další bohatství, tj. prací. Na těchto základech pak dojde k postupnému vzniku liberálního ekonomického systému mezikontinentálně organizované směny.

____________________________________________________________________________________________

5) R. 1513 byl zřejmě dokončen spis N. Machivalliho Il Principe, toto dodnes citované a studované dílo, považované za jeden z počátků moderního politického myšlení, které skutečně ohlašuje nové politické principy moderny.

Cortésovo chování neodbytně připomíná v zásadě soudobé učení Machiavelliho. Nejde tu přirozeně o přímý vliv, spíše o ducha doby, jak se projevuje v textech jednoho a v činech druhého; ostatně „katolický“ král Ferdinand, jehož příklad Cortésovi nemohl uniknout, je Machiavellim uváděn jako vzor ‚nového vladaře‘. Jak tedy nevidět spojitost mezi Cortésovými triky a radami Machiavelliho, jenž ze všech nových hodnot nejvýš vyzdvihuje pověst a předstírání: ‚Není tedy nezbytně nutné, aby měl vladař všechny výše jmenovan vlastnosti, ale je třeba, aby to vypadalo, že je má. A odvážil bych se dokonce říci, že má-li je a řídí-li se jimi stále, jsou mu na škodu; ale když jen předstírá, že je má, pak mu přinášejí užitek‘ (Vladař, 18). Obecně řečeno, v Machiavelliho a Cortésově světě neurčuje podobu výpovědi předmět, který se v ní popisuje, ani věrnost tradici; výpověď se utváří výhradně podle cíle, jehož chce dosáhnout.“ (Todorov, s. 139)

Jinými slovy řečeno, s novověkem přichází doba reál politiky, tj. politiky, jejíž základní pravidla již kdysi dávno a ve zcela jiném kontextu formuloval ve svém Umění války slavný Sun Tzu. V reál politice nezáleží na pravdě, na rytířské cti, na spravedlnosti, na dobru obce nebo na božím plánu, jediném na čem záleží, je moc – její získání, udržení a rozmnožení, a to za jakoukoliv cenu (čehož jsou dějiny novověku jasným důkazem). Ve jménu vladaře, ve jménu státu, ve jménu lidu, ve jménu revoluce, ve jménu jakéhokoliv suveréna, který je držitelem moci, je dovoleno cokoliv a nic není zakázáno.

Jak si ovšem později povšimne T. Hobbes v druhém zásadním politickém díle novověku, v Leviathanovi, vede taková situace k válce všech proti všem (Bellum omnium contra omnes). Každý může každého zabít, a hlavně, každý může být každým zabit. V takové situaci nezbývá lidem, zbavených politické autority dané shůry, nic jiného než uzavřít vzájemnou smlouvu o nezabíjení, která se stane základem státu, jenž má ve jménu bezpečí absolutní práva nad životy svých občanů.

Tak se v politickém myšlení odráží dvojznačnost celé moderny. Na jedné straně se setkáváme s rozmetáním veškerého dosud panujícího řádu a všech druhů pravidel, což vede k neomezené expanzi všemi směry a na všech rovinách kultury. Na druhé straně však moderní lidé vždy znovu narážejí na meze této expanze. Není možné hromadit vzácné kovy a další cennosti do nekonečna, protože čím víc jich je, tím menší mají nakonec hodnotu. Kolonizaci není možné založit pouze na dobývání území a vraždění původních obyvatel; mají-li být kolonie zdrojem trvalého bohatství, je nutné buď původní obyvatelstvo asimilovat (Jižní Amerika) nebo ho nahradit dovozem vlastních lidí (Severní Amerika, Austrálie). Pokud uznáme svobodu náboženského projevu, je nutné promyslet podmínky tolerance různých vyznání, protože jinak vznikne konflikt. Stanovíme-li svobodný lidský subjekt jediným vlastníkem přírody a arbitrem ve věcech dobra a zla, pak se musíme otevřeně postavit protichůdným nárokům na pravdu a různým výkladům smyslu světa.

Tímto způsobem tedy podle mého začíná a končí moderna.

wtc-9-11

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: