Školní weblog

Profilující seminář III – Pobyt a otázka po bytí

Posted by pitvok on Listopad 2, 2009

 

dasein_heidegger

Cílem tohoto setkání bylo pochopit Heideggerův pojem pobytu a jeho souvislost s hlavní otázkou jeho myšlení, s otázkou po bytí.

1) Začali jsme sledování krátkého videa, v němž H. Dreyfus stručně vysvětluje vztah mezi Husserlem a Heideggerem

Z tohoto videa pro nás bylo důležité:
– základem Husserlovy fenomenologie je analýza vědomí. Vědomí je vždy vědomí něčeho
– Husserl stojí na konci celé novověké tradice: jeho hlavním tématem je vědomí a hledá nepochybný základ veškerého vědění. Celou tuto tradici dovedl Husserl k jejím mezím
– Heidegger, který na něj kriticky navazuje tak může tuto (a vlastně celou filozofickou tradici až k řeckým počátkům) kritizovat a vymezit se vůči ní
– Základním pojmem Husserlovy fenomenologie je intencionalita, tzn. ta vlastnost vědomí, že vědomí  je vždy vědomím něčeho, je zaměřeno na předmět (subjekt-vztah-objekt)
– Dalším zásadním pojmem je epoché (fenomenologická redukce): nezáleží na tom, jestli to co vím, znám, vnímám, atd., co je obsahem mého vědomí, někde objektivně existuje mimo mě. Problém reálné existence necháváme stranou, zajímá nás, jakým způsobem jsou předměty ve vědomí a pro vědomí.
– Svět není něco, co leží někde daleko za hranice mého vědomí, ale to co se ustavuje a vzniká a projevuje se ve vědomí.
– Právě zde začíná myšlení Heideggerovo. Heideggerovi nejde o to vysvětlit vnitřní struktury vědomí, subjekto-objektový vztah, vztaženost vědomí k předmětu, jemu jde to, jak vůbec něco takového jako vědomí může vůbec existovat. Svět nechce vysvětlovat z výkonů našeho vědomí, ale ze způsobu bytí té bytosti, která má vědomí.

 

2) Dále jsme se pokoušeli porozumět Heideggerovu vymezení pojmu pobyt (Dasein)

Jsoucno, kterému primárně klademe otázku, tážeme-li se po smyslu bytí, má charakter pobytu. … Jsoucno, které máme analyzovat, jsme vždy my, každý z nás sám pro sebe. Bytí tohoto jsoucna je vždy pro každého’moje‘. V bytí tohoto jsoucna vztahuj se ono samo ke svému bytí. Jako jsoucno tohoto bytí je svému vlastním bytí vydáno. Je to bytí, oč vždy každému tomuto jsoucnu jde. Z této charakteristiky pobytu plyne dvojí:

1. „Bytnost“ tohoto jsoucna spočívá v tom, že jest mu být. ‚Co‘ je toto jsoucno (jeho essentia), pokud u něho lze o něčem takovém vůbec mluvit, musí být pochopeno z jeho bytí (z jeho existentia). A je právě ontologickým úkolem ukázat, že volíme-li pro bytí tohoto jsoucna název existence, nemá a nemůže mít tento titul ontologický význam tradičního termínu exsitentia; tradičně znamená existentia ontologicky tolik, co výskyt, což je způsob bytí, jaký jsoucnu, které má charakter pobytu bytostně nepřísluší. Zmatení pojmů zabráním tím, že nemísto titulu existentia budeme vždy používat interpretujícího výrazu výskyt a existenci jako určení bytí vyhradíme jedině pobytu.

„Bytnost“ pobytu spočívá v jeho existenci. Rysy, jež je na tomto jsoucnu možno vykázat, nejsou tudíž vyskytující se „vlastnosti“ nějakého tak a tak „vypadajícího“ jsoucna výskytového, nýbrž vždy ty, které způsoby, jakými je tomuto jsoucnu možno být, a jenom to. Veškeré ‚být něčím‘ znamená u tohoto jsoucna primárně být. Proto titul „pobyt“, kterým označujeme toto jsoucno, nevyjadřuje, co toto jsoucno je, jako třeba stůl, dům, strom, nýbrž vyjadřuje bytí.

2. Bytí o něž tomuto jsoucno v jeho bytí jde, je vždy pro každého ‚moje‘. Pobyt nelze tudíž ontologicky nikdy pojmout jako případ a exemplář nějakého rodu jsoucnu výskytového. Takovému jsoucnu je jeho bytí „lhostejné“, přesněji řečeno: ono „je“ tak, že mu jeho bytí nemůže být ani lhostejné ani nelhostejné.

A dále: pobyt je můj vždy tím, či oním způsobem jak být. Vždy se již nějako rozhodlo, jakým způsobem je vždy v tom kterém případě můj. Jsoucno, kterému jde v jeho bytí o toto bytí samo, vztahuje se ke svému bytí jako ke své nejvlastnější možnosti. Pobyt vždy jest tou kterou svojí možností,  „má“ ji nikoli na způsob vlastnosti, tak jako jsoucno výskytové.

Rozbor:
– pobyt je jsoucno, které nám umožní klást otázku po bytí
– jsem jím vždy my, každý z nás sám pro sebe, jde nám vždy o naše, resp. moje bytí
– ve svém bytí se vtahuje k tomuto svému bytí
– jako pobyt jsem svému bytí vydán
– podstatou (bytností, esencí, costí) pobytu je jeho existence
– existovat neznamená pouze se vyskytovat jako jedna věc mezi jinými, ale mít podstatný vztah ke svému vlastnímu bytí, kterému jsem vydán
– v bytí pobytu tedy nejde ani tak o tak, co jsem, ale jak a kdo jsem, v jakých možnostech se moje bytí nachází a uskutečňuje
– já jako ten, komu jde o jeho vlastní bytí vždy už něcím jsem, vždy je o mě nějak rozhodnuto, nemusím své bytí teprve nějak hledat či definovat, jsem mu vydán
– zároveň mi o jde o to, jak a kým jsem, není mi to nebo je mi to lhostejné, starám se o to nebo na to kašlu, upadám nebo se pozvedám

3) Nakonec jsem se pokusili pochopit, proč Heidegger stále opakuje a utvrzuje vztah pobytu k bytí, tzn. v čem spočívá jeho otázka po bytí.

„V historickém ohledu lze záměr existenciální analytiky ozřejmit takto: Descartes, jemuž se připisuje objev cogito sum jako východisko novověkého filosofického tázání, zkoumá cogitare tohoto ego – v jistých mezích. Naprosto neprozkoumáno však zůstává ono sum, třebaže má v jeho východisku právě tak původní postavení jako cogito, Naše analytika klade ontologickou otázku po bytí tohoto sum. Teprve až bude toto bytí určeno, bude možno postihnout způsob bytí oněch cogitationes.“

§1. Nutnost výslovného opakování otázky po bytí
Tato otázka upadla dnes v zapomnění, přestože si naše doba přičítá k dobru, že opět schvaluje „metafyziku“. Má nicméně za to, že je ušetřena námahy znovu rozněcovat GIGANTOMACHIÁ PERI TÉS ÚSÍAS. Uvedená otázka přitom není nijak libovolná. Udržovala v napětí bádání Platónovo a Aristotelovo – od té doby ovšem také jako tematická otázka skutečného zkoumání umlkla. Co tito dva myslitelé vydobyli, udržovalo se v rozmanitých posunech a různě přemalováno až k Hegelově Logice

Na půdě řeckých náběhů k interpretaci bytí se vytvořilo dogma, kteér nejnže otázku po smyslu bytí prohlašuje za zbytečnou nýbrž její opomíjení ještě ospravedlňuje. Říká se: „bytí“ je nejvšeobecnější a nejprázdnější pojem. … Každý jej stále používá a také již vždy rozumí, co jím míní. … Na začátku tohoto zkoumání nemůžeme zevrubně probra předsukdy, z nichž se vždy znovu živí názor o zbytečnosti tázání po bytí. Jejich kořeny sahají až k antické ontologii samé. Diskusi těchto předsudků chceme tudíž uvést jen tak daleko, aby vysvitla nutnost opakování otázky po smyslu bytí. Takové předsudky jsou tři:

1) „Bytí“ je nejvšeobecnější pojem. … Porozumění bytí je vždy již spoluobsaženo ve všem, co kdo na jsoucnu chápe. Avšak „všeobecnost“ „bytí“ není všeobecnost rodu. „Bytí“ nevymezuje nejvyšší region jsoucna, co se týče jeho pojmové artikulace podle rodů a druhů. Všeobecnost bytí překračuje všechnu všeobecnost rodů. „Bytí“ je podle označení středověké ontologie „transcendens“. …

2) Pojem „bytí“ je nedefinovatelný. To se vyvozovalo z jeho nejvyšší obecnosti. A to právem – jestliže se definuje nejbližším rodem a specifickými diferencemi. „Bytí“ vskutku nelze pojmout jako jsoucno … bytí se nemůže dostat nějakého určení tím, že mu přiřkneme jsoucno. Bytí nelze definitoricky odvodit z vyšších pojmů a nelze je předvést pomocí nižších. …

3) „Bytí“ je pojem samozřejmý. Ve všem poznávání a vypovídání, v každém vztahování se k jsoucnu a v každém vztahování se k sobě samému se „bytí“ užívá a tento výraz je přitom „bez dalšího“ srozumitelný. Avšak tato průměrná srozumitelnost pouze demonstruje nesrozumitelnost. Činí zřejmým, že v každém vztahování se a v každém bytí k jsoucímu jakožto jsoucímu je a priori jakási záhada. To, že v jistém porozumění bytí již vždy žijeme a že smysl bytí zůstává přitom zahalen v temnotě, dokazuje zásadní nutnost opakovat otázku po smyslu „bytí“.

Rozbor:
– jde tu o sloveso být, které zaznívá třeba v Descartově EGO SUM, jde o sum, jako první osobu, než o esse jako infinitiv. Každopádně jde o obecný význam slovesa být, který se v první řadě ukazuje na významu první osoby – jsem. Kdo a jak je ten, kdo říká, že je. Jak je možné říkat, že jsem, čím je to umožněno.
– nejde ale o obecnou definici, o kategoriální vymezení pojmu být, to je pro Heideggera záležitost antikou započaté tradice, která vedla pouze k vyprázdění pojmu bytí a k zapomenutí otázky po něm.
– bytí ho nezajímá jako pouhý pojem, ale jako způsob existence člověka, který se sám k sobě jako ke jsoucímu vztahuje, ví o sobě jako o tom, kdo je, má určitou přednost oproti ostatním věcem a tvorům, má výslovný vztah k základu a ke zdroji, k bytí samotnému

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: