Školní weblog

Novověká filozofie III – Od Koperníka po Galileiho?

Posted by pitvok on Listopad 3, 2009

Stručné shrnutí:
Během novověku prošly západní představy o vesmíru složitou transformací. Na jejím začátku stojí Koperník, který se stále pohybuje v uzavřeném sférickém modelu, který pochází ještě z antiky (Ptolemaios), ovšem země v něm přestává být středem vesmíru. Po něm přichází G. Bruno s metafyzickou představou o vesmíru, který je nekonečný a je v něm nekonečně mnoho světů. Jeho představa je však renesanční, založená na představách kosmické harmonie a oduševnělosti všeho ve vesmíru, včetně planet. Tycho Brahe a jeho žák J. Kepler přinášejí do astronomie metodu přesného měření, výpočtů a užívání měřících a pozorovacích přístrojů. Rozhodující krok směrem k moderně udělal G. Galilei, který do vědy o přírodě zavedl matematickou metodu (a vyslyšel tak volání F. Bacona) a učinil rozhodný krok k matematizaci přírody, kterou po něm dokončili především Descartes a Galilei.

 

Ptolemaic Universe

 

1) Středověký svět (Jacques Le Goff – Kultura středověké Evropy)

Lidé středověku navazují kontakt s fyzickou skutečností prostřednictvím mystických a pseudovědeckých abstrakcí. Příroda, to jsou pro ně čtyři živly, z nichž je složen vesmír i člověk, vesmír v malém, mikrokosmos. Jak to vysvětluje Elucidarium, tělesný člověk je utvářen čtyřmi živly, ‚a proto se mu říká mikrokosmos, to jest zmenšený svět. Opravdu se skládá ze země : masa, vody : krve, vzduchu : dechu, ohně : tepla‘.

Směrem od nejučenějších lidí k největším nevzdělancům se táž představa vesmíru degraduje. Potože christianizace je více či méně živena starými pohanskými symboly a mýty, ztělesňuje představa vesmíru síly přírody v podivné kosmografii: čtyři řeky ráje, čtyři větry nečetných větrných růžic z rukopisů po způbu čtyž živlů vkládají svůj obraz mezi realitu a přírody a lidskou vnímavost. Jak uvidíme, musejí lidé středověku urazit dlouhou cestu, aby se za clonou symbolismu setkali s fyzickou skutečností světa, ve kterém žijí.

Šíře těchto pohybů, těchto migrací, těchto vzruchů, těchto cest je ve skutečnosti neobyčejně omezená. Zeměpisný obzor je obzorem duchovním, obzorem křesťanského světa. Více než nepřesné znalosti učenců v kosmografii – obecně připouštějí, te Země je kulatá, nehybná a ve středu vesmíru, a po Aristotelovi si představují soustavu soustředných koulí nebo od počátku 13. století čím dál víc systém složitější a bližší skutečnému pohybu planet podle Ptolemaia – je překvapující právě fantazie středověké geografie, míří-li za hranice Evropy, a oblasti Středozemního moře. Ještě pozoruhodnější je teologická koncepce, inspirující až do 13. století křesťanskou geografii a kartografii. Všeobecně je uspořádání Země určováno vírou, že jejím středem, pupkem, je Jeruzalém, a že Východ, jejž mapy nejčastěji situují nahoru, tam, kam my umíšťujeme sever, vrcholí horou, nedávno identifikouvanou jako Tacht-i-Sulajmán v Ázerbajdžánu, kde se nachází pozemský ráj a odkud vytékají čtyři rajské řeky: Tigris, Eufrat, Pion, obvykle považovaný za Gangu, a Gehon, což je Nil.

Křesťanstvo 13. století jako by chtělo vystoupit ze svých hranic, začalo myšlenku misie nahrazovat myšlenkou křížové výpravy, zdálo se, že se otevírá světu. Přesto zůstával křesťanský svět tím uzavřeným světem společnosti, která může násilím připojovat nové členy, ale jiné vylučuje, a vyznačuje se skutečným náboženským rasismem.

ptolemy

Tato společnost sevřená na zemi, toto křesťanství uzavřené na tomto světě byly doširoka otevřeny směrem vzhůru k nebesům, Hmotně ani duchovně není nepropustných překážek mezi světem pozemským a nadpřirozeným. Vesmír je soustavou soustředných sfér: taková je obecná koncepce. Názory o počtu a povaze těchto sfér se rozcházejí. Beda v 8. století soudil, že Zemi obklopuje sedmero nebes – v běžné řeči dosud říkáme, že jsme v sedmém nebi – vzduch, éter, ráj, vznícený prostor, obloha hvězd, neba andělů a nebe svaté Trojice. Pokřesťanštění řecké koncepce se dovršuje zjednodušením, jehož dokladem je ve 12. století Elucidarium Honoria Augustodunensis, který rozeznává trojí nebe: tělesné, … duchovní, … intelektuální. Vědečtější systémy přejímají schéma Aristotelovo, který dal vesmíru komplexní uspořádání o pětapadesáti sférách, k nimž scholastikové přidávají jednu další sféru vnější, sféru ‚prvního hybatele‘, v níž Bůh uvádí celou soustavu do pohybu“

 

2) Koperník

copernicus

Koperník v každém případě praví zcela jasně, že ‚vesmír je kulatý; částečně proto, že tento tvar, jsa úplným celkem, nepotřebuje žádné spoje, je ze všech nejdokonalejší; zčásti proto, že tvoří nejprostornější útvar, jenž se tak nejlépe hodí k tomu, aby obsáhl a podržel v sobě všechny věci+ nebo také proto, že všechnoy rozdílné samostatné části světa, míním tím Slunce, Měsíc a planety, se jeví jako koule.‘ Je pravda, že Koperník zavrhuje aristotelskou doktrínu, podle níž ‚vně světa se nenachází žádné těleso, ani místo, ani prázdný prostor, vskutku nic existujícího‘, protožu mi připadá ‚věru podivné, že by něco mohlo být obklopeno ničím‘, a domnívá se, že pokud připustíme, aby ‚byla nebesa nekonečná a spoutaná pouze svou vnitřní vydutostí‘, pak bychom měli lepší důvod k tvrzení, že „se vně nebes nic nenachází, protože všechno, ať jakkoli veliké se nachází uvnitř nich‘, přičemž pochopitelně nebesa musí zůstat nehybná; nekonečnem nelze hýbat ani je překročit. Nikdy však neříká, že viditelný svět, svět stálic je nekonečný, pouze že je nesmírný, že je tak rozsáhlý, že ve srovnání s nebesy se „jako bod“ jeví nejen Země, nýbrž i celá roční oběžná dráha Země kolem Slunce; a že my neznáme a nemůžeme znát meze světa. … Musíme proto připustit, že i kdyby se vně světa nenacházelo nic než prostro a dokonce hmota, přesto by Koperníkův svět zůastl světem konečným, obklopeným materiální sférou stálic, jejíž střed zaujímá Slunce

copernicus2

3) Bruno

diggeseschematic

Ještě donedávna se běžně mělo za to, že to byl Giordano Bruno, kdo jako první učinil tento rozhodující krok, opíraje se o Lukretia, stejně jako Mikuláše Kusánského, … (dnes) je v každém případě jisté, že Thomas Digges byl první kopernikán, který koncepci svého učitele, koncepci uzavřeného světa, nahradil koncepcí světa otevřeného, …přesto stále trvám na tom, že to byl Bruno, kdo jako první vypracoval návrh či náčrt kosmologie, která převládla v uplynulých dvou staletích. … I když byly prvky nové kosmografie vyjádřeny porůznu už dříve, je to Giordano Bruno, kdo musí být považován za hlavního představitele učení o decentralizovaném, nekonečném a nekonečně zalidněném vesmíru; neboť je nejen hlásal po celé západní Evropě …, ale jako první vyjádřil uceleně jeho základy, díky nimž se mu dostalo přijetí u široké veřejnosti. (s. 37 – 40)

bruno-75a

Neexistují konce, hranice, meze ani stěny, které by nám mohly uloupit a vzít nekonečné množství věcí. Země a oceán jsou proto plodné; sluneční žár je proto trvalý, takže věčné palivo je poskytováno stravujícím ohňům a vláha doplňuje moře. Z nekonečna se totiž rodí stále čerstvá hojnost látky. Démokritos a Epikúros, kteří tvrdili, že se vše v celém nekonečnu obnovuje a znovu nastoluje, rozuměli proto těmto věcem mnohem lépe než ti, kdož za každou cenu setrvávají ve víře v nehybnost vesmíru tvrdíce, že existuje stálý a neměnný počet částic jednoho a téhož materiálu, které se neustále proměňují jedny v druhé ( s. 43)

4) Brahe a Kepler

Tycho is credited with the most accurate astronomical observations of his time, and the data was used by his assistant Kepler to derive the laws of planetary motion. No one before Tycho had attempted to make so many planetary observations. – Nesmíme zapomínat, že pevné oběžné dráhy klasické a kopernikánské astronomie „zničil“ Tycho de Brahe.

Tycho_Brahe's_Stjerneborg

Jeho žák Kepler popírá Brunovu metafyziku nekonečna na základ astrnonomických úvah a měření.

Není však možné, aby některé z viditelných hvězd byly od nás nekonečně vzdáleny? Nikoli, protože cokoli je vidět díky svým mezím. Proto je viditelná hvězda kolem dokola vymezena. Jestliže by hvězda ustoupila do skutečně nekonečné vzdálenosti, tyto meze by byly od sebe vzdáleny nekonečným prostorem. Naráz by se totiž vše, tj. celé těleso hvězdy podílelo na nekonečnosti této výšky. Proto pokud by úhel pohledu zůstal stejný, průměr hvězdy, což je úsečka spojující její meze, by se zvětši v poměru k vzdálenost; tak by průměr hvězdy dvakrát tak vzdálené byl dvakrát větší než průměr bližší hvězdy, průměr hvězdy vzdálené o nějaký konečný prostor bude kondečný, avšak bude-li se těleso nacházet v nekonečně zvětšené vzdálenosti, jeho průměr bude rovněž nekonečně velký.

tychoarmilllrg

Skutečně, být nekonečný a zároveň vymezený nejde dohromady, stejně jako je neslučitelné, aby bylo něco nekonečné a současně mělo jistý, tj. určitý poměr k něčemu konečnému. V důsledku toho nic, co je viditelné, není od nás vzdáleno nekonečně. Tolik pokud jde o viditelný svět. Nemohli bychom však předpokládat, že vně světa a za světem, či za částí světa, kterou vdiíme, prostor a hvězdy v prostoru pokračují dále do nekonečna? Možná že to není smysluplné pro astronomii, mohlo by to všk mít smysl pro metafyziku … Ale je to dobrá metafyzika? Nikoli podle Keplera, který trval na tom, že tento koncept – koncept novověké vědy – je špatný, jelikož reálně nekonečný počet konečných těles je něco nemyslitelného, ba rozporuplného. (s. 72-3)

5) Galilei

Galileiho dílo Siderius Nuncius, … které ohlásilo řadu objevů, jež byly podivnější a významější než všechny, k nimž došlo předtím. Shrňme: hory na Měsíci, nové „planety“ na nebi, ohromné množství nových stálic, věci, které žádné lidské oko nevidělo a které si žádná lidská mysl dříve nepředstavila. A nejenom to: vedle těchto nových, udivujících a zcela neočekávaných a nepředvídaných faktů se zde setkáváme s popisem podivuhodného vynálezu – prvního vědeckého přístroje, kterým je perspicillum, umožňující všechny tyto objevy.

Galileo_telescope_replica

Galilei proto, opět v protikladu vůči Ptolemaiovi, Koperníkovi a Keplerovi, zato však shodně s Mikulášem Kusánským a G. Brunem, zavrhuje koncepci středu vesmíru, v němž by měla být umístěna Země nebo Slunce, „středu vesmíru, o němž nevíme, kde ho hledat a zda vůbec existuje.“ „Ani vy ani nikdo jiný nikdy nedokázal, že svět je konečný a má jistý tvar, nebo že je naopak nekonečný a nevymezený..

Mnozí se holedbají tím, že mohou uvést velký počet autorit pro potvrzení svého názoru. Já bych chtěl, aby moje názory byly nové a abych je sám vynalezl.

Galilei odmítá autoritu citátů z Písma v přírodních vědách a požaduje, aby se vycházelo ze smyslové zkušenosti a nutných důkazů.

Intenzívně, ve smyslu dokonalosti poznání nějaké konkrétní pravdy, „poznává lidský rozum některé problémy tak dokonale a s takovou absolutní jistotou, jakou má jen příroda …, a u těch nemnohých pravd známých lidskému rozumu, se poznání vyrovná božskému v objektivní jistotě, protože dochází k poznání jejich nutnosti, …

Příroda je nepoddajná a nezměnitelná a vůbec se nestará o to, zda její skryté základy a způsob působení budou či nebudou přístupny lidskému chápání, a nikdy nepřekračuje hranice zákonů, jimž je podrobena.

Věřím, že knihu filozofie tvoří to, co se neustále rozkládá před našimi zraky, Protože je ale napsána písmeny, která se liší od naší abecedy, nemohou v ní číst všichni: písmeny v takové knize jsou trojúhelníky, čtyřúhelníky, kruhy, koule, kužele, jehlany a jiné matematické obrazce.

Přemýšlím-li o hmotě nebo tělesné substanci, domnívám se, že je ohraničena nebo má tu či onu formu, že vzhledem k jiné je větší nebo menší, že je na tom či onom místě, v tom či onom čase, že se pohybuje nebo je v klidu …, a žádná síla představivosti mě nepřiměje k tomu, abych ustoupil od těchto podmínek. Nevidím, však žádnou rozumnou nutnost v tom, aby byla bílá nebo červená, hořká nebo sladká, aby vydávala či nevydávala zvuk, aby voněla či páchla. Tato určení pro ni nejsou podstatná.

Nikdy nebudu na vnějších tělesech požadovat nic jiného než velikost, tvar, množství a více či méně rychlý pohyb, abych vysvětlil vznik chuťových, čichových a zvukových vjemů, a domnívám se, že kdybychom odstranili uši, jazyky a nosy, zbyly by tu ouze tvary, čísla a pohyby, avšak nikoli vůně, chuti a zvuky, které nejsou podle mého soudu mimo živou bytost ničím jiným než pouhými jmény.

 

Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie, s. 42:

Koncepce takové ideje racionálního nekonečného veškerenstva bytí, jehož se systematicky zmocňuje racionální věda, je něčím neslýchaně novým. Nekonečný svět je pojímán jako svět, jehož předměty jsou zpřístupňovány našemu poznání nikoli jednotlivě, nedokonale a jakoby nahodile, nýbrž zmocňuje se jich racionální a systematicky jednotná metoda, která v nekonečném postupu nakonec poznává každý předmět v plném jeho bytí o sobě.

Nyní je nanejvýš nutné si povšimnout podvržení matematicky substruovaného světa idealit, za jediný reálný svět, který je při vnímání vždycky reálně dán, za předvědecký, přirozený svět našeho každodenního života, ve vší empirii prožívaný. Toto podsunutí, prováděné již za Galileiho, se pak jako dědictví přeneslo na následovníky, na fyziky všech dalších staletí. Tak se mohlo zdát, že geometrie vlastním bezprostředně evidentním nazíráním a myšlením, jež operuje títmo názorem, vytváří svébytnou absolutní pravdu, které lze jako takové se samozřejmostí již beze všeho dalšího rovnou použít . Galileimu a následující době zůstalo skryto, že tato samozřejmost byla zdáním … Hned u Galileiho začíná tedy podvržení idealizované přírody za předvědecky názornou přírodu.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: