Školní weblog

Profilující seminář IV – Inaugurační přednáška a každodennost

Posted by pitvok on Listopad 11, 2009

1) Vyslechli jsem referát na téma Heideggerova biografie

2) Četli jsme úryvku z Heideggerovi inaugurační přednášky na místo rektora ve Freiburgu v r. 1933 a pokoušeli se pochopit, v čem spočívá Heideggerova postmodernita

Sebeurčení německé univerzity je původní společenská vůle k jejímu bytostnému určení. Německá univerzita je pro nás vysokou školou, která vědou a z vědy vychovává a pečuje o vůdce a strážce osudu německého národa. Vůle k bytostnému určení  německé univerzity je vůlí k vědě, vůlí k dějinnému duchovnímu poslání německého národa jako národa vědomého si sebe sama ve svém státě. Věda a německý osud se musí konečně ve vůli k bytostnému určení prosadit. K tomu dojde tehdy, a jen tehdy, jestliže my – učitelé a žáci – za prvé, vystavíme vědu její nejvnitřnější nutnosti a za druhé, jestli se nezalekneme německého osudu v jeho nejzazší nouzi.
Věda odolá pouze tehdy, jestliže se znovu podvolíme moci počátku svého duchovně-dějinného vezdejšího bytí. Tímto počátkem je zrod řecké filosofie. Díky své řeči pozvedá se v ní západní člověk poprvé z národní sounáležitosti proti jsoucnu jako celku a dotazuje se na ni a chápe ji jako jsoucno, jímž ona také je. Veškerá věda je filosfií, ať to ví či neví, ať tomu chce či nechce.

„Co je však pro Řeky TEORIA? Praví se, že je to čisté zkoumání, které se pojí pouze k věci v její náplni a v jejím nároku. Takové zkoumající počínání se má dít kvůli němu samému. tTento odkaz na Řeky však není oprávněný. Vždyť teorie se za prvé netvoří kvůli sobě samé, nýbrž jedině v touze zůstat v blízkosti jsoucna jako takového a v jeho područí. Za druhé však právě Řekové bojovali za to, aby toto zkoumající tázání bylo chápáno a prováděno jako jistý způsob, ba jako ten nejvyšší způsob ENERGEIA. JEho smyslem proto nebylo připodobnit praxi teorii, nýbrž naopak porozumět samotné teorii jako nejvyššmu skutečnění pravé praxe. Pro Řeky není věda kulturním statkem, nýbrž ohniskem, kde se nejniterněji určuje vezdejí bytí národa a státu vcelku. Věda pro ně není ani pozhýžm prostředkem uvěomování si toho, co jsme si neuvědomovali, nýbrž mocí ostře zaměřenou k celku vezdejšího bytí. Věda je postoj, který se uprostřed celku neustále se skrývajícího jsoucna neleká otázek.
Zvolíme-li bytostné určení vědy ve smyslu nepokrytého postoje, který se uprostřed nejistoty veškerého jsoucna odvažuje tázat, pak tato vůle k bytostnému určení vytváří pro náš národ jeho svět nejhlubšího i nejzazšího nebezpečí, tj. jeho pravý duchovní svět. Neboť duch není ani prázdný důvtip, ani nezávazná vtipná hra, ani bezbřehé obírání se rozumovým tříděním, natožpak světový rozum, nýbrž duch je původně laděná, vědoucí odhodlanost k bytostnému určení bytí. A duchovní svět národa není nadstavbou nějaké kultury, takřka jako skladiště použitelných poznatků a hodnot, nýbrž je to moc nejhlubinnějšího střežení jeho zemitých  pokrevních sil jkao moc nejniternějšího zanícení a nejkrajnějšího otřesení jehzo vezdejšího bytí. Jedině duchovní svět zajišťuje národu velikost. Nutí totiž k tomu, aby se neustálé rozhodování mezi vůlí k velikosti a nezbranování zániku stalo zákonitým spostupem pochodu, jejž náš národ nastoupil ve své budoucí dějiny.“

3) Navázali jsme na předchozí seminář zopakování otázky po souvislost mezi pojmem pobytu a položením otázky po bytí v Sein und Zeit. Neboli – Proč je právě pobyt tím jsoucnem, které nám má umožnit znovu vypracovat odpověď na ontologickou otázku? Pobyt, na rozdíl od všeho pouze se vyskytujícího, je jsoucnem, jemuž jde v jeho bytí o toto jeho bytí.

4) Na základě četby § 9, 12 a 15 jsme se pokusili porozumět, co znamená u Heideggera každodennost.

§9
Pobyt vždy jest tou kterou svojí možností, a „má“ ji nikoliv na způsob vlastnosti, tak jako jsoucno výskytové. A poněvadž je pobyt bytostně vždy tou kterou svojí možností, může toto jsoucno ve svém bytí sebe sama „zvolit“, získat, nebo se může ztrati, příp. nikdy se nezískat nebo se získat jen „zdánlivě“. Samo sobě se ztratit nebo ještě se nezískat může toto jsoucno jen tenkrát, je-li jeho bytností možnost získat se, tz. být opravdu samo sobě vlastní, autentické. Oba tyto bytostné mody, vlastní a nevlastní modus bytí, autenticita a neautenticita … jsou zakotveny v tom, že pobyt vůbec je určen oním rysem ‚vždy moje‘.
Pobyt se určuje jako jsoucno vždy z té které možnosti, kterou jest, a to znamená, které zároveň ve svém bytí nějak rozumí. To je formální smysl skladby existence pobytu. To však nemůže znamenat, že by se měl pobyt konstruovat z nějaké konkrétní možné ideje existence. Na počátku analýzy je třebapobyt interpretovat právě nikoliv v diferenci nějakého určitého způsobu existování, nýbrž odhalit ho v indiferentním způsobu, jakým existuje především a většinou. Tato indiference každodennosti pobytu není žádné nic, nýbrž pozitivní fenomenální rys tohoto jsoucna. Veškeré existování je takové, že z tohoto způsobu bytí vychází a zase se do něho vrací. Tuto každodenní indifirencei nazýváme průměrnost. … Průměrnou každodennost pobytu však nesmíme považovat za pouhý „aspekt“. I v ní, a dokonce v modu neautenticity, je a priori obsažena struktura existenciality. I v ní jde pobytu určitým způsobem o jeho bytí, k němuž se v modu průměrné každodennosti vztahuje, byť i jen tak, že před ním utíká a zapomíná na ně.

§12
„Fakticitou svého pobytu se ‚bytí ve světě‘ již vždy rozptýlilo, či dokonce roztříštilo do různých způsobů ‚bytí ve‘. Rozmanitost takových způsobů ‚bytí ve‘ lze naznačit výčtem příkladů: mít s něčím co dělat, něco zhotovovat, něco zařizovat a o něco pečovat, něco používat, od něčeho upustit a nechat si něco ujít, něco podnikat, prosazovat, zjišťovat, na něco se ptát, o něčem uvažovat, hovořit, něco určovat, atd. Tyto způsoby ‚bytí ve‘ jsou všechny téhož bytostného druhu, který budeme v dalším ještě podrobněji charakterizovat a který nazýváme obstarávání. Ke způsobům obstarávání patří i deficientní mody jako necha něco být, něco zanedba, od něčeho upustit, zůstat v klidu, všechny mody typu „už jen …“ vzhledem k možnostem obstarávání.“

§ 15
Mluvit o tom, že se do obstarávání musíme vpravovat, je přísně vzato zavádějící; neboť není třeba, abych se do způsobu bytí obstarávajícího zacházení teprve vpravovali. Každodenní pobyt takovýmto způsobem již vždy jest, např. otevíraje dveře, používám kliku. … Přiměřený termín pro „věci“ měli Řekové: PRÁGMATA, tzn. to, s čím máme co dělat v obstarávajícím zacházení (PRAXIS). Avšak právě specificky „pragmatický“ charakter těchto PRÁGMATA ponechali Řekové nevyjasněný a určili je „prvotně“ jako „pouhé věci“ My budeme jsoucno, s nímž se setkáváme při obstarávání, nazývat prostředek. Při obstarávajícím zacházení se setkáváme s prostředky ku psaní, s prostředky k šití, s pracovními prostředky, s dopravními prostředky, měřidly apod. Jde nám nyní o to stanovit způsob bytí prostředku
Zacházení s příslušným prostředkem, které je vždy právě jemu přiměřené a v němž se tento prostředek jedině může legitimně ukázat ve svém bytí, např. zatloukání kladivem, nechápe toto jsoucno tematicky jako vyskytující se věc, natož aby snad takové používání vědělo o struktuře prostředků jako takové. … Při takovém používání podřizuje se obstarávání vždy tomu kterému pro příslšný prostředek konstitutivnímu ‚k tomu a k tomu‘, čím méně kladivo pouze okukujeme, tím zručněji je používáme, tím původnější je náš vztah k němu a tím nezastřeněji se s ním setkáváme jako s tím, čím je, jako s prostřekem. Teprve zatloukání odkrývá specifickou vhodnost kladiva.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: