Školní weblog

Profilující seminář VI – K problému řeči

Posted by pitvok on Listopad 25, 2009

1) Referát

Vyslechli jsme referát na téma „Carnapova kritika Heideggerovy přednášky ‚Co je to metafyzika?‘. Informace byly čerpány ze sborníku textů Schizma ve filozofii 20. století, kde je tomuto sporu věnována celá jedna kapitola. Došli jsme k tomu, že se jednalo o spor o různé pojetí významu a o různé pojetí filozofie.  Pro Carnapa a vlastně celou analytickou tradici je význam závislý na tzv. protokolárních větách, na jakýchsi elementárních empirických výrocích. A pokud není věta analyzovatelná až k těmto elementům, nemá zřejmě smysl (na rozdíl mezi smyslem, významem, výrazem a dalšími pojmy jsme nebrali zřetel). Heidegger byl Carnapem obviňován z toho, že některé jeho pojmy a věty, většina, vlastně žádný smysl nemají.  Potíž je samozřejmě v tom, že Heideggerovo pojetí řeči nepočítá s tím, že řeč je soustava výroků. Smysl či význam věty je u něj nakonec založen ontologicky, tj. ve způsobu, jakým jsme ve světě.

2) Řeči

Odstup, průměrnost a vyrovnávání konstituují jakožto způsoby bytí neurčitého ‚ono se‘ to, co znamená „veřejnost“. Veřejnost řídí zprvu veškerý výklad světa a pobytu a má ve všem pravdu. A to nikoliv na základě nějakého význačného a primárního bytostného vztahu k „věcem“, nikoliv proto, že by disponovala nějakou výslovně osvojenou průhledností pobytu, nýbrž na základě toho, že nejde „věcem na kloub“, poněvadž je necitlivá ke všm rozdílům úrovně a ryzosti. Veřejnost všechno zatemňuje a vydává to, co je takto zastřené, za známé a každému přístupné.“ (§27, s153)

Rozbor:
– Veřejnost se skládá z odstupu, průměrnosti a vyrovnávání.
– Veřejnost zprvu řídí veškerý výklad světa a pobytu
– Veřejnost má ve všem pravdu, a to na základě své necitlivosti ke všem rozdílům úrovně a ryzosti
– Veřejnost zatemňuje a vydává to za známé a každému přístupné

Výklad:
Veřejností má Heidegger na mysli způsob našeho spolubytí s druhými lidmi. Nejprve a prvotně, tzn. před tím, než převezmeme sami sebe, jsme s druhými podle něj tak, že k nim máme odstup, tj. vlastně se od sebe odtahujeme a nechceme spolu nic mít, staráme o to, v čem se od nich lišíme než o skutečné společenství. Zároveň ale žijeme jako průměrní, s každým druhým stejní lidé, veřejnost nám nakazuje, abychom nevybočovali. Tím pádem také v rámci veřejnosti dochází k tomu, že každý má být nivelizován, zestejněn, zprůměrněn, aby příliš nevybočoval a nemohl být lepší než ostatní. Tak vzniká fenomén odosobněné a zprůměrované veřejnosti, které se všichni podřizujeme v tom, jak přemýšlíme, jaké máme hodnoty, co očekáváme, jak sami sobě rozumíme. Tzn. žijeme upadle a neautenticky, v nejasnosti o sobě samých, jelikože sebou jsme jenom napůl, vláčeni banální temnotou veřejného výkladu.

§35, 195 – Řeči
Řeč většinou promlouvá slovem a vždycky se již vyslovila. Je jazykem. Ve vysloveném je tedy, ale již obsaženo porozumění a výklad. V jazyce jako vyslovenosti je porozumění pobytu vždy už vyloženo. Tato vyloženost, právě tak jako jazyk, není něčím, co se jenom vyskytuje, nýbrž její bytí má rovněž charakter pobytu. Této vyloženosti je pobyt zprvu a v jistých mezích stále vydán, to ona spravuje a rozdílí možnosti průměrného rozumění a příslušného rozpoložení. Vyslovenost uchovává v celku svých rozčleněných významových souvislostí určité rozumění odemčenému světu a stejně původně s tím také rozumění spolupobytu druhých a svému vlastnímu ‚bytí ve‘.
Nezakotvenost „řečí“ jim nebrání v přístupu na veřejnost, naopak jej usnadňuje. „Řeči“ představují možnost všemu rozumět, aniž bychom si předtím věc osvojili. Chrání nás před nebezpečím, že bychom při takovém osvojování ztroskotali. „Řečí“, které se každému stále nabízejí, nejen že nás zprošťují úkolu pravého porozumění, nýbrž vytvářejí indiferentní srozumitelnost, pro kterou nic není uzamčeno
.“

Rozbor:
– Jazyk je vyslovování našeho porozumění světu a sobě samým
– V jazyce je už porozumění vždy vyloženo
– Pobyt je této vyloženosti vydán
– V tom, co a jak vyslovujeme je v celku uchováno rozumění odemčenému světu, druhým a sobě
– Tato vyloženost je vyslovována v řečech, které tvoří jádro veřejnosti
– Řeči nabízejí bezpečí, protože poskytují indiferentní srozumitelnost a zbavují nás úkolu pravého rozumění

Výklad:
– Výsadní aktivitou, která ukazuje naše porozumění světu, sobě a druhým je jazyk jako vnější forma řeči. V jazyce už je obsaženo a vysloveno porozumění, které předchází našemu vlastnímu aktivnímu rozumění.  Svou strukturou a svými sdílenými významy už sám jazyk, jako sociální útvar, určuje, jak budeme věcem rozumět. Např. fakt, že gramatické  pravidlo určuje, že ve shodě přísudku s podmětem má vždy přednost mužský rod životný a tedy měkké -i, odkazuje k rozhodnutí, které kdysi učinili autoři pravidel českého pravopisu na základě svého porozumění tomu, že mužský rod má mít z nějakého důvodu přednost  před ženským rodem. Může to být chápáno jako výraz patriarchálních vztahů ve společnosti, kdy se samo sebou (veřejnost) rozumí, že muž je ze společenského hlediska hodnotnější než žena.  Nebo když slyšíme označení pro národní příslušnost, automaticky si s pojmem „čech“ nebo „němec“ spojujeme určité nevyřčené významy a skryté emoce, které vyjdou najevu teprve při diskusi nebo dokonce konfliktu. Této vyloženosti obsažené v jazyce jsme vydáni, protože ji neovládáme. Není ve své konkrétní podobě nijak nutná, je vždy historicky podmíněná, ale je tím, do čeho jsme se narodili, a co jsme převzali od předchozích generací. Platí to ale nejen pro strukturu jazyka a naučené významy slov, nýbrž i pro to, co se obecně míní a říká. Především veřejně sdílené mediální obsahy jsou dnes místem vlády řečí. V minulosti to byly hlavně fámy, pověsti a zvěsti, sdílená vyprávění, atd.
„Řeči“, které uvedeným způsobem pobyt uzavírají, představují způsob bytí vykořeněného porozuměním pobytu. Takové porozumění ovšem není něco jako hotový stav výskytového jsoucna, nýbrž – existenciálně vykořeněno – je samo způsobem neustálého vykořeňování. Ontologicky to znamená: pobyt, který žije v „řečech“, je jako ‚bytí ve světě‘ odříznut od primárního a původně-pravého bytostného sepětí se světem, spolupobytem i s ‚bytím ve‘ samým. Vznáší se v prázdnu, a přece je tímto způsobem stále u „světa“, s druhými a k sobě samému. Jedině jsoucno, jehož odemčenost je konstituována naladěnou a rozumějící řečí, tzn. jsoucno, které v této ontologické struktuře jest svým ‚tu‘, jest ve světě, má bytostnou možnost takového vykořenění, které zdaleka není nebytím pobytu, nýbrž naopak jeho nejkaždodennější a nejtvrdošíjnější realitou.

Rozbor:
– Řeči pobyt uzavírají jemu samému
– Řeči představují vykořeněné porozumění
– Žít v řečech znamená být odříznut od pravého sepětí se světem, spolupobytem i sebou samým
– Možnost takovéto vykořeněnosti má ale jedině jsoucno jehož odemčenost je konstituována naladěnou a rozumějící řečí
– Vykořenění je naší nejkaždodennější realitou

Výklad: Doplňte sami

3) § 33, s. 181 -Výpověď
Veškerý výklad je založen na rozumění. To, co rozumění předznamenalo jako členitelné vůbec a co výklad rozčlenil, je jako takové smysl. Pokud je výpověď (soud) založena na rozumění a představuje jistou odvozenou formu vykládání, má také ona smysl. Nelze ji však definovat jako něco, co se „v“ soudu vyskytuje vedle samotného souzení. Výslovná analýza výpovědi má v souvislostech, kterými se nyní zabýváme, několikerý účel.
… rozlišujeme ve slově výpověď tři významy:
1. Výpověď znamená primárně ukazování. Tím podržujeme původní smysl slova LOGOS jako APOFANTIKOS: nechat vidět jsoucno, jak se samo ukazuje. Ve výpovědi: „Kladivo je příliš těžké“ se pohledu odkrývá nikoliv „smysl“, nýbrž jsoucno ve způsobu své příručnosti. I tehdy, když toto jsoucno není na dosah nebo na dohled, míní toto ukazování jsoucno samo, a ne snad pouhou jeho představu.
2. Výpověď má význam pedikace. O nějakém „subjektu“ se „vypovídá“ nějaký predikát, onen je tímto určen. Vypovídán je při tomto významu výpovědi níkoli snad predikát, nýbrž „kladivo samo“. Vypovídající, tzn. určující, je naproti tomu ono „příliš těžké“. Každá predikace je tím, čím je, jedině jako ukazování.
3. Výpověď znamená sdělení, vyjádření. Jako taková má přímou vazbu k výpovědi v prvním a druhém významu. Nechává druhého spoluvidět to, co je určováním ukázáno. Nechávat spolu vidět znamená sdílet s druhým jsoucno ukázané v jeho určenosti.
s.184  … výpověď je sdělující a určující ukazování. … Výpověď není nějaké nepodložené chování, které by samo od sebe mohlo vůbec primárně odemykat jsoucno, nýbrž jeho fundamentem je vždy již bytí ve světě. K výpovědi je zapotřebí, aby před-se-vzetí mělo před sebou vůbec něco odmečeného, co potom výpověď ukáže tak, že je určí.

Rozbor:
– Výklad je založen na rozumění a předkládá nám smysl
– Výpověď čili soud je založena na rozumění a je odvozenou formou vykládání, a tedy má smysl
– Výpověď je sdělující a určující ukazování
– Výpověď neodemyká jsoucno, jeho fundamentem je bytí ve světě
– K výpovědi je zapotřebí, aby před-se-vzetí mělo před sebou vůbec něco odemčeného, co potom výpověď ukáže tak, že to určí

Výklad:
Výpověď čili soud, který byla vždy středem zájmu tradiční logiky a pro filozofii byla místem pravdy (shoda výpovědi a věci) funguje tak, že je nástrojem, s jehož pomocí si něco navzájem sdělujeme, tak abychom to mohli společně vidět, společně si na to ukázat a bavit se o tom. Myslet si ale, že soudy jsou místem pravdy, tedy odemykání jsoucna je základ neštěstí velké části západní filozofie. Hledat pravdu v jazyce je možné, protože jazyk vyslovuje naše porozumění, ale toto porozumění už předpokládá než aby ho sám vytvářel. Soud je odvozený, a fakt že věty mají smysl nevychází z vět samotných nebo struktury jazyk, ale ze způsobu bytí pobytu, tedy z toho, jak jsme na světě. Domnívat se tedy, že filozofie spočívá v logické analýze jazyka je tedy v zásadním rozporu s celkovým zaměřím Heideggerova myšlení. Otázkou ovšem je, jak se může filozofie dostat před jazyk.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: