Školní weblog

Antická filozofie ZS 09/10 VII – Helénistická filozofie

Posted by pitvok on Prosinec 14, 2009

1) Historický  a náboženský kontext

Výboje Alexandra Velikého a po nich následující války mezi diadochy zpřevrátily svět. Malé řecké městské státy, které spolu se samostatností pozbyly práva rozhodovat o míru a válce, nemohly již pomýšlet na moc. V Athénách pátého a čtvrtého století byl v určitém smyslu slova každý občan vladařem. Ale … zejména od Antigona II., má Řecko už jen jednoho pána. Chce-li člověk hrát nějakou roli, musí vstoupit do služeb tohoto pána nebo opustit rodné město a stát se dvořanem egyptských nebo syrských monarchů. Jak se přizpůsobit této nové situaci? Jaký postoj zaujmout, chce-li člověk žít jako člověk čestný? … To je problém, který budou řešit různé školy helenistické moudrosti. Všechny je však spojuje zásada, že člověk má od nynějška nacházet základ své svobody v sobě samém. Až do té chvíle byl řecký člověk téměř výhradně občanem a jako takovému mu byl pánem zákon. Tento zákon občan sám vytvářel, mohl zákon schválit nebo zamítnout. Nyní byl však zákon činem vladaře. … Bylo tedy třeba hledat v sobě samém svobodu vnitřní, která uvolňuje z otroctví: život bez pána, ADESPOTOS … Nyní už městský stát neexistuje. Člověk stojí sám tváří v tvář osudu.  (J. P. Festugiére, Epikúros a jeho bohové)

Politické důsledky událostí 4. století (po smrti Alexandra) lze vyjádřit dvěma skutečnostmi: jednak to bylo vytvoření tří velkých království, Lagovců v Egyptě, Seleukovců v Asii a Antigonovců v Makedonii; a za druhé to byla helenizace orientálního světa a splynutí Řeků a barbarů, k němuž dal podnět sám Alexandros.

… plodem Hellénismu, který poprvé stanovil nárok chápat i jiné kultury než vlastní. Je tak skvělým výrazem plurality myšlení, odrážejícího pluralitu zkušeností
– Synkretismus filosofie a různých náboženských proudů dává také příležitost k zamyšlení nad specifikou filosofického myšlení, myšlení mýtu, myšlení vzešlého z náboženství, myšlení vzešlého z gnóse nebo z víry.
– Středoplatónská filosofie se nevymezuje jako negace mýtu, ale chápe se spíše jako logizace mýtu … sestupuje často zpátky na sapienciální úroveň lidského vědomí, tedy k něčemu předfilosofickému, co souvisí s kultivací náboženského myšlení a co je přitom ještě otevřeno filosofii. (Z. Kratochvíl, Prolínání světů)

Na sklonku antiky byl výraz synkretismus zaveden jako pozitivní pojmenování nové situace, totiž interpretačního prostoru multikulturního světa, v němž možnost srozumění nevyrůstá jen od jedné z jeho složek, nýbrž je jaksi neviditelně rozptýlena, skryta za nimi či mezi nimi. (Z. Kratochvíl, P. Bouzek, Proměny interpretací)

V helénistické době se šíří náboženství, v nichž se lidé scházejí k uctívání cizího boha. V řecké obci, kde se narodil, byl člověk součástí společenských skupin a také zde nacházel zavedené kulty, které patřily k jeho rodu. Nyní vstupuje na základě své svobody do bratrstev, která jsou zcela nezávislá na obcích, přičemž jediným poutem mezi těmito bratry je kult cizího božstva. Vstup do helenistických náboženskýchj spolků vyplývá ze svobodné volby jednotlivce. Nic ho nenutí, aby se upsal tomu či onomu bohu – Isidě, Afrodítě Syrské nebo fryžské Velké matce apod.; nic ho nenutí, protože tito bohové nemají žádnou vazbu na město.
(J. P. Festugiére, Epikúros a jeho bohové)

Kultura helénistická vyznačuje se nejen tím, že se vzdělanost řecká rozšířila po celém tehdy známém světě, nýbrž také tím, že kultury a náboženství národů východních při nastalé fluktuaci národů nastoupily vítěznou cestu k západu. Egyptské kulty bohů/yň Isis, Osirise, Serapida, Hóra, Harpokrata či Anubise jsou bohatě zastoupeny na četných nápisech z Řecka. Jiné kulty vnikají od východu. Mystéria frygických božstev se svým orgiasmem, vzněcující v nočních slavnostech nejvyšší měrou smyslnost divokou hudbou … Ze Sýrie přišla v různých podobách ženská bohyně a vedle ní Adonis. Též náboženství Mithrovo přijalo v této době formu, v niž nastoupilo později vítěznou pouť říší římskou. S orientálními božstvy zaplavily magie a astrologie helenistický svět. Vzájemný styk všech těchto kultů způsobil, že se jednotlivé představy navzájem modifikovaly, připodobnily a částečně i ztotožnily. (J. Matoušek, Gnose)

Otázky:
Jaké důsledky mělo pro řecký svět vytvoření nadnárodní říše Alexandra Velikého?
Jak lze popsat rozdíl mezi svobodnou řeckou POLIS a Makedonskou říší (případně římskou)?
Co je to synkretismus?
Jaký je rozhodující rozdíl mezi tradičním politickým náboženstvím řecké POLIS a helénistický náboženským bratrstvem?

2) Hlavní pojmy helénistické filozofie

Heslo Hellenistic philosophy na anglické wikipedii: platonism, peripateticism, cynicism, cyranism, epikureanism, stoicism, pyrrhonism, eclecticism, hellenistic judaism, neopythagoreanism, hellenistic christianity, neoplatonism

Ten, kdo chce být nezávislý na lidech i na osudu, se musí naučit vystačit si sám. Moudrý muž třetího století je soběstačný (AUTARKÉS), To znamená, že ke svému štěstí potřebuje jen sebe sama. Pracuje na tom, aby se stal lhostejný, necitelný (APATHÉS) vůči všemu, co přichází z venčí. Nehledá nic jiného než vyrovnanost mysli, její jasnost, pdoobnou klidné mořské hladině a tiché vodě přístavů, již neruší žádné proudy (ATARAXIÁ). Toto jsou rysy společné všem helenistickým mudrcům, ať už se hlásí ke kynikům, stoikům nebo k Epikůrově zahradě. (Festugiére)

Podle velmi rozšířeného názoru bychom měli stoickou filozofii považovat především za reakci na epikurejství … jisté zrnko pravdy … Epikúros pokládal slast za nejdůležitější věc v životě, zatímco stoikové takto vyznamenali ctnost. V moderních jazycích se setkáváme se slovem stoický, jehož proměnlivé významy mohou sahat od schopnosti vypořádat se s čímkoliv až po něco blízkého necitelnosti. Stoikové nikdy nenabízeli jako ideál necitelnost či něco jí podobného, ale tento názor jim byl podsouván dokonce i ve starověku, jakmile přestal být zřejmý původní význam slova APATHEIA. Neboť podle starých stoiků cítí moudrý člověk slasti a bolesti; tím, co necítí, jsou ty slasti a bolesti, které jsou vyvolány chybnými soudy. Jedině vzhledem k nim je APATHES. (J. M. Rist, Stoická filozofie)

Kratés později tvrdil, že ačkoli on sám pochází z Théb a Diogenés ze Sinopé, sdílí s Diogenem společné občanství na základě toho, že oba patří ke království moudrých. Moudrý muž se vyznačuje zavržením konvencí obce… Obce byly spoutány zákazy, zejména v oblasti sexuální morálky. Diogenés zaváděl jako kynickou zvyklost veřejnou masturbaci a pohlížel na incest jako na věc mravně indiferentní. Dokazoval také, že pojídání lidského masa není v žádném případě zavržení hodné per se. Moudrý člověk je naprosto nezávislý na ostatních; právě z tohoto důvodu je dovolená masturbace. (J. M. Rist, Stoická filozofie)

Otázky:
Co znamenají pojmy ADESPOTOS, APATHES, ATARAXIÁ a AUTARKÉS?
Jakou novou ideu v dějinách kultury ohlašuje výraz „království moudrých“?
Jak souvisí helénistická filozofie s historickou situací (s politickým a náboženským kontextem)?

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: