Školní weblog

Antická filozofie ZS 9/10 V – presokratici a ARCHAI

Posted by pitvok on Prosinec 14, 2009

Většinu presokratovského myšlení je možné vyložit jako hledání počátků – ARCHAI, prvotních příčin, které jsou základem vyjevování všeho, co je. Z nich vše vzchází a k  nim se zase navrací. Je to bezmezno (APEIRON) u Anaximandra, VODA u Tháleta, semena u Empedokla nebo  atomy u Leukippa a Démokrita. Tato myšlenková tradice archaického období je však pevně zakořeněna už v řecké mytologii a pokračují v ní i filozofie klasického období, především Platón. Všeobecně se dá říct, že sestup (či výstup) od zjevného k nezjevnému je možné považovat za hlavní motiv evropsky pochopené filozofie a za základ metafyziky.

1) Hledání ARCHAI jako jádro řecké filozofie
„Že rozmanitost na první pohled nepřeberná a nekonečná může být převedena na konečný a přehledný počet počátků, je motiv charakteristický pro řeckou filosofii a vzdělanost vůbec. Odtud pak přešel do evropské vzdělanosti obecně. Mohlo by se tvrdit dokonce, že patří k jakýmsi prafenoménům, které názorně vyjadřují její originální ráz a odlišnost od jiných kultur. Nikde od nejstarších dob až po dnešek není tento motiv stejně živý. Je to obraz tak plodný a hluboký, že v něm možno spatřovat jakousi zárodečnou buňku i symbol vší evropsky pochopené racionality.“  (J.Patočka, Gramatta a Stoicheia v řecké filosofii)

Rozbor:
– nepřehledná rozmanitost
– převedení na konečný a přehledný počet počátků
– motiv typický pro celou řeckou a nakonec i evropskou kulturu
– je to znak, který ji odlišuje od jiných kultur a zárodečná buňka evropské racionality

Výklad:
Nepřebernou a nekonečnou rozmanitostí je tu myšlen svět naší zkušenosti, svět, ve kterém běžně žijeme a kde nic není stálé, pravidelné, přesně a jasně určitelné či jednoznačně rozhodnutelné.  Takto problematický svět však pro Řeky, a s nimi pro celou západní kulturu, nemůže být jedinou skutečností, nemůže být tou pravou skutečností. Realita, tak jak ji známe nedokáže sama sebe unést, je na to příliš nedokonalá a smrtelná. Musí tedy mít základ v něčem Jiném, v realitě, která trvá a je vždy sama se sebou totožná, nemizí pod rukuma a neproměňuje se pod naším pohledlem. Pokud tedy naše lidská realita (včetně přírody jako toho, co je pro člověka) tímto základem být nemůže, musí jím být to, co je opakem lidského, tedy božské. Bohové jsou přece nesmrtelní a nezničitelní,  o jejich moci nemůže být pochyb a pod svou vládou sjednocují veškeré živly a oblasti známého kosmu. Bohové tak dávají celému kosmu řád, rozdělují ho, uspořádávají a panují v něm.

Řecká filozofie se proto od nábožensví emancipuje ne tak, že ho odmítá, nýbrž že principy obsažené v náboženských vyprávěních racionalizuje a transformuje v abstraktní pojmy. Místo bohů hledá počátky, ARCHAI, ovšem nikdy jim nezapomene přisoudit přívlastek božské, nebo aspoň nesmrtelné.  V dějinách evropského myšlení se pak budou vlastnosti ARCHAI neboli základů a příčin vši skutečnosti různě proměňovat, a až do 19. století bude ve filozofii platit, že poslední zárukou pravosti a reálnosti toho, co je, je svrchované, autonomní a pouze v sobě samém spočívající božské.

2) Živly a mýtus
„Živelnost na ničem nezávisí – její živelné projevy nejsou projevy něčeho, nýbrž jen a jen sebe sama. Jejich tělesnost je sama sobě původem i důvodem. Tato svrchovanost svědčí o božské povaze živlů, o jejich posvátnosti. Živly jsou božské, nejsou však bohy. Naopak: nejstarší básníci je označovali jmény bohů a sami bohové užívají živlů ke svému zjevování: živly jim propůjčují podobu, jako znamení jejich přítomnosti…. Olympští bohové přísahají při vodách Styxu. Právě tak v Bibli náleží Božímu Duchu živelná podoba: plamen, van-dech, proud. …
Na rozdíl od světla a blesku nebeských znamení a projevu nebešťanů, je planoucí, žhnoucí, doutnající oheň zjevením božství pozemského. Prométheův dar učinil z lidí důstojné partnery bohů.
Živly nelze vyrábět, ani mít či vlastnit. K jejich zpřítomnění a projevům lze dát toliko podnět, poskytnout příležitost. Právě tak bohy nelze zpřítomnit – vyvolat: pouze k nim volat, zvát je a vyzývat. Ani živly nemožno zapříčinit; o živelné projevy je však možno a nutno se přičinit. Bývalo to posvátným, magickým úkonem.“

Neubauer, Škrdlant, Skrytá pravda země

Rozbor:
Živelnost – nezávisí na ničem jiném, není projevem jiného, je sama sobě původem, svrchovanost
božská povaha živlů – nejsou bohy, ale projevy božských sil, pozemské zjevení bohů – vody Styxu, podoby boha v Bibli
Živly nelze vyrábět, vlastnit, produkovat
Je možné poskytnout k jejich zpřítomnění příležitost, vzývat je jako božské síly
Není možné je zapříčinit.

Výklad:
Tento text ilustruje, jaký způsobem mohly starověké kultury uvažovat o živlech a jejich místě v přírodě.

3) Titus Lucretius, O přírodě
„Mimoto v původní prvky zas rozkládá každou příroda věc, aniž kterou obrací vniveč.
Kdyby něco snad bylo smrtelné zcela, každá věc by se z očí ztrácela náhle;
žádné síly by nebylo třeba, jež v části by jí roztříštit mohla a uvolnit spoje.
Každá věc je však složena z tělísek věčných; dokud nepřijde moc, jež by rozbila ranou
věc či skrz póry v ni vnikla a začala ji leptat, žádnou nenechá příroda znatelně zajít.

Jestliže hmota je smrtelná, měl ji už strávit nesmírný její věk a doba, jež přešla.
Pakli už byly v tom čase a prostoru prošlém prvky, ze kterých svět je sestaven dnešní:
jistojistě jsou nadány nesmrtelností; proto vniveč se nemůže obrátit žádný.“

Rozbor:
– každá věc se rozkládá na původní prvky – věčná tělíska
– nic nemůže být zcela smrtelné, vše by se ztratilo a nebylo by třeba žádné rozkladné síly
– vždy přijde moc, která věc rozloží, ale částice zase vytvoří novou složeninu
– pokud je hmota smrtelná, pak by v čase už zanikla
– prvky, z nichž je sestaven dnešní svět už tu byly předtím, a tudíž jsou nesmrtelné a nemohou zaniknout

Otázky:
Kdy žil Lucretius a kdy napsal tento text?
Co lze namítat proti jeho argumentu nezničitelnosti atomů?
Co má na mysli, když mluví o moci, která „rozbíjí“ či „leptá“ věci?

4) E. Hussey, Presokratici

I když byli současníky Sókrata, jejich úvahy se tradičně a odůvodněně řadí pod záhlaví „předsókratovské“, neboť atomistická teorie je poslední a největší originální pokus o onen druh fyzikální spekulace, který počal u Míléťanů. V jednom ohledu byl atomistický systém převratný. Všichni jeho předchůdci tvrdili, že srozumitelnost a racionalita veškerenstva v posledku závisí na jeho podřízenosti božské síle, která je v jistém smyslu vědomá a inteligentní. Atomisté šli proti celé tradici, odstranivše ze soupisu nejzazších složek všechno mentální. … Z toho nakonec plynulo, že celá historie univerza byla určena bezsmyslnou nutností vnitřně postiženou v zákonech ovládajících srážky a vazby atomů, silou zbavenou veškeré vnitřní náklonnosti k lepšímu a veškerého ohledu na přání a požadavky takových náhodných vedlejších produktů, jako jsou vědomé bytosti.

Rozbor:
– atomisté byli současníky Sókrata (filozofická anekdota: Platón chtěl údajně spálit Démokritovi spisy, ale byly příliš rozšířené mezi lidmi)
– atomismu je fyzikální spekulace stejného druhu jako myšlení tzv. milétské školy
– V jednom ohledu se atomismus liší: nepodřizuje srozumitelnost vesmíru inteligentní božské síle. (Duše je pro ně jen složenina z atomů jako ostatní věci, jde jen o atomy se speciálními vlastnostmi)
– dějiny vesmíru jsou proto určeny pouze nutnými zákonitostmi, které ovládají srážky a vazby atomů – bez ohledu na dobro a vědomé bytosti

Otázky:
Jakého druhu jsou spekulace předsokratovské přírodní filozofie? Jak nejvýstižněji charakterizovat milétskou školu?
Proč je možné považovat atomistické vyloučení božské inteligence za myšlenku jdoucí proti celé tradici? Kdy se tato myšlenka objevila v dějinách znovu?
Proč chtěl Platón spálit Démokritovy spisy?

5) Platón, Timáios
31 b-c: „Z ohně a země tvořil bůh na počátku těl všehomíra. Ale dva prvky nelze dobře skládati bez třetího, neboť musí býti mezi oběma nějaké spojovací pouto. Z pout pak jest nejlepší to, které nejlépe sjednocuje, sebe a členy poutaně; k tomu účelu se nejlépe hodí úměra
32b“proto tedy položil bůh doprostřed mezi oheň a zemi vodu a vzduch a upravil je vespolek, pokud bylo možno, úměrně … Z těch čtyř prvků byl jeden každý ve své celosti přibrán při budování všehomíra.“
49b-c: Předně, co jsme nyní pojmenovali vodou, vidíme, že na pohled tuhnouc, stává se kameny a zemí, kdežto tatáž látka rozředěním a rozpuštěním mění se v páru a vzduch, rozpálený pak vzduch v oheň, a zase naopak, že oheň zhuštěn a zhašen přechází opět v podobu vzduchu, a vzduch, srážeje se a houstna, mění se zase v mrak a mlhu, z těchto pak, když ještě více zhoustnou, řine se voda, z vody pak zase vzniká země a kameny: že tedy tyto látky takto v kruhu přecházejí jedna v druhou. Když tedy jednotlivé tyto živly nikdy se nejeví stálé, jak by mohl někdo bez ostychu pevně rozlišovat, že ta a ta věc jest kterýkoli z nich a ne jiný.“
52 a: Když tomu tak jest, třeba uznati, že jedno jest to, co trvá v neměnném stavu, bez vzniku a bez zkázy, co ani do sebe nepřijímá odjinud něčeho jiného, ani samo nikam nevchází do jiného, neviditelné a též jinak smyslům nepřístupné, to, co tedy náleží do oboru rozumového zkoumání; druhé pak má s oním společné jméno i podobu, jest smysly vnímatelné, vzniklo, jest v ustavičném pohybu, na jednom místě vzniká a hned zase odtamtud mizí, chápáno jest představou na základě počitku; na třetím pak místě jest vždy všeliký prostor, to co zkázy do sebe přijímá a místa poskytuje všemu, cokoli má vznik, samo jest chápáno bez účasti smyslů …
53c-d: Především tedy jest každému jasno, že oheň i země i voda i vzduch jsou tělesa; každý pak druh tělesa má též výšku. A výška předpokládá povrch z plošného prvku; rovinná pak plocha skládá se z trojúhelníků. Všechny trojúhelníky jsou odvozeny ze dvou trojúhelníků, z nichž každý má jeden úhel pravý, druhé dva ostré, ale jeden z nich má na obou stranách přepony po stejné části úhlu pravého, rozděleného rovnými rameny … Tedy tento předpokládejme počátek ohně i ostatních těles …
54 b-c: Jevilo se nám, že všechny ony čtyři živly vznikají navzájem jeden ze druhého; ale toto jest nesprávné zdání; vznikají totiž z trojúhelníků, o nichž jsme mluvili. Čtyři živly, tři z jednoho, který má strany nerovné, čtvrtý pak sám jediný upraven z trojúhelníka rovnoramenného.“

K úvaze:
Porovnej atomistickou teorii atomů a Platónovu teorii posledních prvků z Timáia! Vysvětli Platónův argument proměnlivosti živlů! Z čeho a proč v Timáiovi vznikají živly?

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: