Školní weblog

Úvod do filozofie 09/10 V – Renesanční filozofie

Posted by pitvok on Prosinec 16, 2009

1) Francis Bacon a obnova vědy

Lehkověrnost, nevole vůči pochybnostem, nerozvážnost v odpovědích, chvástání se vzděláním, strach odporovat, zištnost, pohodlnost při vlastním zkoumání, slovní fetišismus, setrvání u pouhých částečných znalostí: takové a podobné věci zabránily šťastnému sňatku lidského rozumu s přirozeností věcí a místo toho zaprodávají rozum jalovým pojmům a nahodilým experimentům. Převaha člověka spočívá ve vědění, o tom nelze pochybovat. V tom se ukrývá mnoho věcí, které si nemohou koupit králové se všemi svými poklady a na něž se nevztahují jejich rozkazy a o nichž jejich zvědové a donašeči nic nevyzvěděli. Dnes ovládáme přírodu pouze ve své mysli a jsme podrobeni jejímu tlaku; avšak necháme-li se od ní vést ve vynalézání, poručíme jí také v praxi.“ Adorno komentuje tuto pasáž tak, že Bacon zde míní „patriarchální“ sňatek mezi rozumem a přirozeností věcí, protože „rozum, který vítězí nad pověrou, má vládnou nad odkouzelenou přírodou.“ (M. Hauser, Adorno, negativita a moderna)

Rozbor:
– co brání pravému poznání
– Pravé poznání – šťastný sňatek lidského rozumu s přirozeností věcí
– Převaha člověka spočívá ve vědění
– Vědění přesahuje moc králů
– Necháme-li se přírodou vést, budeme ji moct prakticky ovládat
– Rozum, který vítězí nad pověrou má vládnout nad odkouzlenou přírodou

2) Galileo Galilei a matematizace přírody

Mnozí se holedbají tím, že mohou uvést velký počet autorit pro potvrzení svého názoru. Já bych chtěl, aby moje názory byly nové a abych je sám vynalezl.
Galilei odmítá autoritu citátů z Písma v přírodních vědách a požaduje, aby se vycházelo ze smyslové zkušenosti a nutných důkazů.
Intenzívně, ve smyslu dokonalosti poznání nějaké konkrétní pravdy, „poznává lidský rozum některé problémy tak dokonale a s takovou absolutní jistotou, jakou má jen příroda …, a u těch nemnohých pravd známých lidskému rozumu, se poznání vyrovná božskému v objektivní jistotě, protože dochází k poznání jejich nutnosti, …
Příroda je nepoddajná a nezměnitelná a vůbec se nestará o to, zda její skryté základy a způsob působení budou či nebudou přístupny lidskému chápání, a nikdy nepřekračuje hranice zákonů, jimž je podrobena.
Věřím, že knihu filozofie tvoří to, co se neustále rozkládá před našimi zraky, Protože je ale napsána písmeny, která se liší od naší abecedy, nemohou v ní číst všichni: písmeny v takové knize jsou trojúhelníky, čtyřúhelníky, kruhy, koule, kužele, jehlany a jiné matematické obrazce.
Přemýšlím-li o hmotě nebo tělesné substanci, domnívám se, že je ohraničena nebo má tu či onu formu, že vzhledem k jiné je větší nebo menší, že je na tom či onom místě, v tom či onom čase, že se pohybuje nebo je v klidu …, a žádná síla představivosti mě nepřiměje k tomu, abych ustoupil od těchto podmínek. Nevidím, však žádnou rozumnou nutnost v tom, aby byla bílá nebo červená, hořká nebo sladká, aby vydávala či nevydávala zvuk, aby voněla či páchla. Tato určení pro ni nejsou podstatná.
Nikdy nebudu na vnějších tělesech požadovat nic jiného než velikost, tvar, množství a více či méně rychlý pohyb, abych vysvětlil vznik chuťových, čichových a zvukových vjemů, a domnívám se, že kdybychom odstranili uši, jazyky a nosy, zbyly by tu pouze tvary, čísla a pohyby, avšak nikoli vůně, chuti a zvuky, které nejsou podle mého soudu mimo živou bytost ničím jiným než pouhými jmény

Rozbor:
– Neřídit se autoritami, ale vlastním rozumem
– V přírodních vědách se má vycházet ze zkušenosti a nutných důkazů
– Rozumem lze poznat to, co je nutné a tak se lidský rozum vyrovná božskému
– Příroda je k lidskému poznání indiferentní
– Příroda je podrobena zákonům
– Písmeny v knize filozofie (poznání přírody) jsou geometrické útvary a matematická pravidla
– Hmotná substance má změřitelné vlastnosti: ohraničenost, formu, velikost, umístění, čas, pohyb
– Smyslové kvality jsou pouze nahodilé, nejsou změřitelné, tj. nejsou nutné a podstatné
– Na vnějších tělesech požadovat pouze: velikost, tvar, množství, pohyb – tím lze vysvětlit také smyslové kvality

3) Humanismus – člověk přirozený a kulturní

Slast, užitek, osobní zájem, vyplývající z přírodních , přirozených, tj. člověku vrozených základů etiky, tvoří východisko apologie snahy o prospěch, která je předmětem dialogu Poggia Braccioliniho „O lakomství“. Ze snahy všeho živého o sebezachování se vyvozuje i snaha o osobní užitek a prospěch. Žádostivost je do nás vložena samou přírodou a je nám vštípena stejně jako jiné vášně, s nimiž přicházíme na svět. …Přístup o otázce člověka byl ve středověkém křesťanském myšlení určován učením o prvotním hříchu a vykoupení. Jen vykoupení a za přispěním boží milosti mohl člověk dosáhnou spásy. Humanistické myšlení staví otázku jinak … pohlíží na místo člověka na světě … jako na otázku důstojnosti. Důstojnost spočívá především v uznávané možnosti člověka pozvnést se z divošského, barbarského stavu ke stavu vpravdě lidskému. Po přírodě následuje kultura … Nejvyšším výsledkem činnosti usilující o povznesení člověka, nejvyšším uskutečněním důstojnosti člověka je jeho božskost … povznesení na úroveň toho, k jehož obrazu byl stvořen.
Manetti (De dignitate et excellentia hominis) hovoří o „lidském rodu, který byl předurčen k tomu, aby se stal vzdělavatelem země, a nedopouští, aby země zdivočela krutými zvířaty či aby se hrubými kořeny rostlin změnila v pustinu; díky jeho práci jsou roviny, ostrovy i břehy pokryty zoranými poli a zastavěny městy. … Sama božská prozřetelnost byla zřejmě epikurejská, jestliže se jí zachtělo uchystat a dát lidem tak rozmanité, a potěšující druhy oduševnělých bytostí i neoduševnělých věcí. … Vlastními plody člověka jsou … spíš rozmanité činy rukou a ducha – pro ně je člověk přírodou zrozen, podobně jako strom se rodí proto, aby nesl ovoce.
Manetti hovoří o stvoření člověkam bohem nebo přírodou. Leone Battista Alberti říká, že příroda, to je bůh, vložila do člověka  prvek nebeský a božský, nesrovnatelně dokonalejší a ušlechtilejší než cokoli smrtelného. Člověk se nerodí proto, aby v této nečinnosti živořil, ale aby pracoval na mohutném a velkolepém díle. Tím se může za prvé zavděčit bohu … a za druhé může sám dosáhnout nejdokonalejších ctností a plného štěstí. (Gorfunkel, Renesanční filosofie)

Rozbor:
– Člověk je přirozeně smyslová bytost
– Vše živé se snaží o sebezáchovu, proto je snaha o osobní prospěch přirozená
– Žádostivost je do nás vložena přírodou
– Člověk se schopen překonat pouze přírodní stav a povznést se
– Původně je člověk divoch a barbar
– Může se dostat ke stavu vpravdě lidskému
– Kultura je vyšší než příroda, a pro kulturu jako souhrn lidských děl je člověk zrozen
– Člověk je od přírody dokonalejší než cokoli smrtelného, má v sobě božský prvek
– Uskutečněním božského v sobě dosáhne člověk ctnosti a štěstí

4) Panteismus G. Bruna

Je tedy vesmír jediný, nekonečný, nehybný. Jediná, pravím, je absolutní možnost, jediná skutečnost, jediná forma neboli duše, jediná hmota neboli těleso, jediná věc, jediné jsoucno; jediné je to, co je největší a nejlepší. Tento celek … nevzniká, protože není jiného jsoucna, jehož by si mohl žádat, jež by mohl očekávat, když má všechno bytí. Nepomíjí, neboť není jiného jsoucna, v něž by se změnil, když je totéž co všechny věci. Nemůže se zmenšit ani zvětšit, neboť je nekonečný … Není hmotou, protože není ani utvářen, ani tvárný, není ohraničen, ani ohraničitelný. Není formou, neboť ničemu jinému nedává ani tvar, ani podobu – vždyť je vším, je tím největším, jediným, je univerzem. (G. Bruno, A. Koyré – Od uzavřeného světa k nekonečnému vesmíru)

Rozbor:
– Vesmír je nekonečný (a jediný a nehybný)
– Je zároveň formou i obsahem, duší i hmotou
– Vesmír nevzniká, je dokonalý
– Vesmír nepomíjí
– Nezmenšuje se, ani nezvětšuje, je nekonečný
– Není pouze hmotný, protože nemůže být utvářen a ohraničen
– Není formou, protože ničemu nedává tvar
– Je vším a ve všem


Neexistují konce, hranice, meze ani stěny, které by nám mohly uloupit a vzít nekonečné množství věcí. Země a oceán jsou proto plodné; sluneční žár je proto trvalý, takže věčné palivo je poskytováno stravujícím ohňům a vláha doplňuje moře. Z nekonečna se totiž rodí stále čerstvá hojnost látky. Démokritos a Epikúros, kteří tvrdili, že se vše v celém nekonečnu obnovuje a znovu nastoluje, rozuměli proto těmto věcem mnohem lépe než ti, kdož za každou cenu setrvávají ve víře v nehybnost vesmíru tvrdíce, že existuje stálý a neměnný počet částic jednoho a téhož materiálu, které se neustále proměňují jedny v druhé (G. Bruno, A. Koyré – Od uzavřeného světa k nekonečnému vesmíru)

Rozbor:
– Množství věcí je nekonečné, protože neexistují žádné hranice
– Koloběh přírody funguje díky tomu, že nekonečný vesmír poskytuje stále hojnost látky
– Vše se stále obnovuje a znovu nastoluje
– Není pravda, že vesmír je omezený a nehybný, tvořený konečným počtem částic

5) Panteismus J. Böhmeho

„A na cokoliv pohlédneš, všude je bůh. Pozoruješ-li hlubinu mezi hvězdami a zemí, chtěl bys říci: To není bůh, nebo zde není bůh! Ó, ty ubohý pomatený člověče, nech se poučit, neboť v té hlubině nad zemí, kde nic nevidíš a nepoznáváš a říkáš: Tam nic není! – tam právě je světlo – bůh ve své trojici a tam se rodí jako ve vysokých nebesích nad tímto světem.“
Myšlenka o bezprostřední přítomnosti boha ve věcech, ve světě přírody a v člověku je ústřední myšlenkou celého Böhmova díla. Prohlašuje, že je ochoten spálit svou knihu, a zříci se všeho, co napsal, jestliže mu někdo dokáže, že bůh není ve hvězdách, živlech, v zemi a kamenech, v lidech, zvířatech a červech, v listí, bylinách, a v trávě, na nebi a na zemi, že to všechno není sám bůh … (J. Böhme, Gorfunkel – Renesanční filosofie)

Rozbor:
– Bůh je všude
– Bůh je bezprostředně přítomen ve věcech, v přírodě i v člověku
– Bůh je ve hvězdách, živlech, zemi, kamenech, lidech, zvířatech, červech, listí, bylinách, trávě, na nebi, na zemi

OTÁZKY:
Co je pro renesanční kulturu tím, od čeho se chce odpoutat – v oblasti vědy, v představách o vesmíru, v představě o bohu?
Co je pro renesanční vědy a filozofii typické a nejvíce ji odlišuje od středověkého vědění?
Co znamená Galileiho matematizace přírody?
Jaké dvě stránky člověka humanismus popisuje?
Co znamená pojem panteismus?
V čem je pojetí boha v renesančním panteismu převratné?

– Francis Bacon a Galilei – obnovení vědy

Lehkověrnost, nevole vůči pochybnostem, nerozvážnost v odpovědích, chvástání se vzděláním, strach odporovat, zištnost, pohodlnost při vlastním zkoumání, slovní fetišismus, setrvání u pouhých částečných znalostí: takové a podobné věci zabránily šťastnému sňatku lidského rozumu s přirozeností věcí a místo toho zaprodávají rozum jakovým pojmům a nahodilým experimentům. Převaha člověka spočívá ve vědění, o tom nelze pochybovat. V tom se ukrývá mnoho věcí, které si nemohou koupit králové se všemi svými poklady a na něž se nevztahují jejich rozkazy a o nichž jejich zvědové a donašeči nic nevyzvěděli. Dnes ovládáme přírodu pouze ve své mysli a jsme podrobeni jejímu tlaku; avšak necháme-li se od ní vést ve vynalézání, poručíme jí také v praxi.“ Adorno komentuje tuto pasáž tak, že Bacon zde míní „patriarchální“ sňatek mezi rozumem a přirozeností věcí, protože „rozum, který vítězí nad pověrou, má vládnou nad odkouzelenou přírodou.“ (Francis Bacon)

Mnozí se holedbají tím, že mohou uvést velkáý počet autorit pro potvrzení svého názoru. Já bych chtěl, aby moje názory byly nové a abych je sám vynalezl.

Galilei odmítá autoritu citátů z Písma v přírodních vědách a požaduje, aby se vycházelo ze smyslové zkušenosti a nutných důkazů.

Intenzívně, ve smyslu dokonalosti poznání nějaké konkrétní pravdy, „poznává lidský rozum některé problémy tak dokonale a s takovou absolutní jistotou, jakou má jen příroda …, a u těch nemnohých pravd známých lidskému rozumu, se poznání vyrovná božskému v objektivní jistotě, protože dochází k poznání jejich nutnosti, …

Příroda je nepoddajná a nezměnitelná a vůbec se nestará o to, zda její skryté základy a způsob působení budou či nebudou přístupny lidskému chápání, a nikdy nepřekračuje hranice zákonů, jimž je podrobena.

Věřím, že knihu filozofie tvoří to, co se neustále rozkládá před našimi zraky, Protože je ale napsána písmeny, která se liší od naší abecedy, nemohou v ní číst všichni: písmeny v takové knize jsou trojúhelníky, čtyřúhelníky, kruhy, koule, kužele, jehlany a jiné matematické obrazce.

Přemýšlím-li o hmotě nebo tělesné substanci, domnívám se, že je ohraničena nebo má tu či onu formu, že vzhledem k jiné je větší nebo menší, že je na tom či onom místě, v tom či onom čase, že se pohybuje nebo je v klidu …, a žádná síla představivosti mě nepřiměje k tomu, abych ustoupil od těchto podmínek. Nevidím, však žádnou rozumnou nutnost v tom, aby byla bílá nebo červená, hořká nebo sladká, aby vydávala či nevydávala zvuk, aby voněla či páchla. Tato určení pro ni nejsou podstatná.

Nikdy nebudu na vnějších tělesech požadovat nic jiného než velikost, tvar, množství a více či méně rychlý pohyb, abych vysvětlil vznik chuťových, čichových a zvukových vjemů, a domnívám se, že kdybychom odstranili uši, jazyky a nosy, zbyly by tu ouze tvary, čísla a pohyby, avšak nikoli vůně, chuti a zvuky, které nejsou podle mého soudu mimo živou bytost ničím jiným než pouhými jmény

Reklamy

Jedna odpověď to “Úvod do filozofie 09/10 V – Renesanční filozofie”

  1. pitvok said

    za co?

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: