Školní weblog

Technologický věk LS 09/10 – Člověk, zvíře a stroj

Posted by pitvok on Květen 5, 2010

Referované texty:

Vědouce, kolik různých automatů neboli pohyblivých strojů může lidská vynalézavost vytvořit, použijíc jen několika málo součástek, srovnáme-li to s množstvím kostí, svalů, šlach, tepen, žil a všech jiných částí, jež jsou v těle každého zvířete – budou považovat lidské tělo za stroj, jenž, byv vytvořen rukama Božíma, jen nesrovnatelně lépe uspořádán a schopen pohybů podivuhodnějších než kterýkoliv stroj jiný, jenž může být vynalezen lidmi … kdyby existovaly takové stroje, jež by měly orgány a vnější vzhled opice nebo jiného nerozumného zvířete, měli bychom důvod se domnívat, že byly ve všem stejné povahy jako tato zvířata; kdežto kdyby existovaly stroje, podobající se našim tělům a napdobující naše úkony potud, pokud by to mravně bylo možné, měli bychom vždy dva velice vážné důvody, abychom poznali, že proto ještě nejsou skutečnými lidmi. První důvod je, že by nikdy nemohly užívat slov ani jiných znaků, skládajíce je, jako činíme my, abychom své myšlenky vyložili jiným. Neboť lze dobře chápat, že stroj může býti udělán tak, aby pronášel slova, ba dokonce aby pronášel některá ve spojení s tělesnými úkony, souvisejícími s nějakými změnami jeho orgánů: jako například když se ho dotkneme na určitém místě, aby se zeptal, co mu chceme říci, když na jiném místě, aby křičel, že ho to bolí, a podobně; nemůže však být udělán tak, aby slova různě sestavoval a takto odpovídal na vše, co se řekne v jeho přítomnosti, jako to i nejtupější lidé mohou činit. A druhý důvod je, že i kdyby vykonávaly určité věci stejně dobře nebo snad i lépe než kdokoli z nás, selhaly by nevyhnutelně v jiných, při nichž by vyšlo najevo, zže nejednaly s vědomím, nýbrž toliko podle sestavení svých orgánů; neboť rozum je všestranný nástroj, kterého lze užívat ve všech možných případech, kdežto tyto orgány musí mít nějaké zvláštní uzpůsobení pro každý úkon jednotlivý; a proto je morálně nemožné, aby rozmanitost těchto orgánů v jednom stroji stačila přivést jej k tomu, aby jednal za všech okolností života stejně, jako jednáme my vlivem svého rozumu. R. Descartes, Rozprava o metodě

Ze světových kultur jenom jediná dokázala vyzvednout tvořivost tak vysoce, že ozářila celou civilizaci na této planetě. Že jí vtiskla svou pečeť. Že tato civilizace pronikla k jiným planetám. Že daleko do vesmíru odeslala poselství o své existenci, Že přetvořila mnohé z toho, do čeho se narodili naši prapředkové. Že … že člověk změnil svět (téměř) do podoby svých představ. Aby si jednou sám začal klást otázky o svém vztahu k plodům své technické tvořivosti, o své podobnosti s nimi a o možnostech překonání sebe sama těmito specifickými dětmi své zvídavosti, tvořivosti a technické vynalézavosti.
Kultura, která formovala a doposud formuje dominující civilizaci této planety, potvrzuje Spenglerův názor: „Objevitelský dravec“ zde není jen kvůli strojům a nástrojům. Tato kultura, dříve než začala globálně ovlivňovat lidskou civilizaci, vytvořila z „objevitelského dravce“ člověka. Člověka podstatně odlišného od lidí jiných kultur, člověka, pro kterého se technika stala hlubokou součástí jeho nejniternějšího „já“. Tento člověk  techniku dovedl nejen dovedně využít, ale v ní i věřil. Právě v technice se totiž mohl cítit nejpodobnější svému stvořiteli.
A tak nás ani tak nepřekvapí, snad se nám nebude zdát tak nemíst, že i koncem 20. století, kdy o strojích i o nás samých už víme hodně a víme své, zazněla otázka Jsem člověk, nebo jsem stroj? Položil ji v roce 1988 … francouzský filozof Jean Baudrillard. Pohotově nabídl i svou odpověď: Virtuálně a praktický se blížíme strojům. Donny Harawayová vyjádřila stejný postoj mnohem razantněji v roce 1985 v Manifestu pro kyborgy: Na konci 20. století jsme všichni hybridy stroje a organismu. Profesoři Laboratoře umělé inteligence Massachusetského technologického institutu přistoupili k problému ze svého hlediska: Navrhujeme postavit integrovaný fyzický humanoidní robot včetně vidění, manipulačních dovedností a se zárodky jazykové komunikace, všechno řízené kontinuálně operujícím masivně paralelním počítačem, píší v r. 1994 R. A. Brooks a L. A. Steinová
Je však náš pohled technickou civilizaci a v rámci ní i na nás samotné vymezen vskutku jenom nynější situací, ve které jsme nuceni žít se stroji jako s partnery, fakticky již bez možnosti svobodného rozhodnutí? Je minulost kyberkultury padesátiletá? Vytváříme tedy novou tradici nebo pokračujeme ve staré? Nemohli bychom chápat Baudrillardovu otázku i jeho odpověď na ni jako reakce na tisíciletí aktuální téma, projevující se různě v různých historických kulisách? (Josef Kelemen, Kybergolem s. 23 – 25)

1) Jako živé! – kapitola o strojích z knihy Berušky, andělé a stroje, A. Markoš, J. Kelemen

2) Lehce znepokojivý pohled na nový stroj –  kapitola z knihy Kybergolem, J. Kelemen

3) Cyborg – úvodní kapitola z knihy Cyborg Manifesto od D. Haraway

4) Singularity is near – kapitola z knihy R. Kurzweila, Singularity is Near

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: