Školní weblog

Dějiny filozofie I. (10/11) – Mýtus a logos

Posted by pitvok on Listopad 2, 2010

Obsah hodiny:
Vztah mezi mýtem a logem jako různými formami řeči
Mýtus – obrazný, narativní, anonymní, inspirovaný
Logos – pojmový, logicko-deduktivní, autorský, racionální
Filozofie jako vztah ke světu skrze logos se postupně odděluje od mýtu, ale mnohé jim zůstává společné
Příklady vztahu filozofie a mýtu – Parmenidés, Xenofón, Platón

Texty:
1) Periklovo Řecko, Bouzek a Ondřejová, MF 1989
Velká většina kultů v Athénách měla veřejný charakter, i když některé z nich byly oblíbeny u určitých skupin obyvatelstva, jako například kult Athény Ergané a Héfaista, patronů řemesel u řemeslníků, … Řecké náboženství nemělo pevnou dogmatiku ani jednotnou organizaci, tím méně byla kodfikována řecká mytologie. Společně se udržovaly různé varianty mýtů, a básníci jako Euripidés, si tyto varianty podle potřeby ještě dál přizpůsobovali. V komediích pak bylo dovoleno téměř vše, včetně zesměšňování bohů. Mýty a jejich různá zpracování byly součástí lidové tvořivosti a v jejich obrazných příbězích byla uložena moudrost , jež byla pokusem o vysvětlení světa … Mýty byly také součástí toho dědictví, které spojovalo dohromady  vedle celořeckých slavností a her, mysterijních svatyní a věštíren, řecké obce.

2) Parmenidés – viz Zlomky předsokratovských myslitelů
Teď již zbývá jen o jedné cestě zpráva: že jest, a při této cestě jsou velice četná znamení, že ono jsoucí, jež nevzniklo, nezajde také, že je jediné, celé a pevné i neukončené. Nebylo nikdy a nebude – jest nyní najednou celé, souvislé, jedno …
Koně, kteří mě táhnou, mne donášeli, kamkoli daleko až sahala má touha, kdykoli mne bohyně dovedly a vsadily na cestu mnoha moudrých slov, cestu jež vede vědoucí skrze všechna města – po tto cestě jsem byl unášen; po ní mě totiž vozívlai chápající koně, táhnouce vůz, a dívky ukazovaly cestu. Náprava v náboji pískala a – jsouc po obou stranách pevně stisknuta okrouhlými koly – sálala žárem pokaždé, když sluneční dcery, přispěchavše vyvézt mne do světla, opustily síně Noci a rukama si shodily závoje z hlav. Stojí tam brána cest Noci a Dne, jež je obkroužena nadpražím a kameným prahem; vzdušná brána sama je vyplněna velkými veřejemi; různící se klíče k nim má Spravedlnost, velmi trestající. Právě ji dívky oslovili jemnými slovy a chytře ji přemluvily, aby pro ně ihned od brány odsunulua závoru s kovovou zástrčkou; načež se brána rozevřela, čmž mezi dveřními křídly vznikl široký jícen a břevna, bohatě zdobená bronzem a spojená hřeby a čepy, se opačnými směry otáčely v jamkách. Touto cestou pak přímo skrz bránu, dívky po cestě řídily koně a vůz.
Pak mne bohyně vlídně přijala, vzala do ruky mou pravici a obrátila se ne mne těmito slovy: „Mladíku, jenž ve spojení s nesmrtelnými vozatajkami přijíždíš s koňmi, kteří tě nesou, do našeho domu – buď pozdraven!; neb sudba, jež tě vyslala po této cestě – od lidských stezek vskutku vzdálené – není zlá, nýbrž správná a spravedlivá. Zvíš vše: jak nepohnuté srdce okrouhlé pravdy, tak mínění smrtelníků, jimž schází jakákoli vpravdě přesvědčivá síla – přec, poznáš i to, jak tato mínění všechno přijatelně pokryjí.

3) Xenofanés z Kolónu
Všechno to bohům v básních svých Homér a Hésiod přiřkli, všechno to, cokoli zdá se být u lidí hříchem a hanbou, krást i cizoložit a navzájem podvádět se
Než lidé myslí o bozích, že rodí se, lidské mají šaty a hlas i postavu lidskou. Aithiopové svým bohům nos tupý a černou pleť přiřkli, Thrákové svým oči modré a vlasy dávají rusé. Kdyby však voli a lvi a koně též dostali ruce anebo uměli kreslit i vyrábět tak jako lidé, koně by podobné koňům a voli podobné volům kreslili odoby bohů a právě taková těla jejich by robili, jako i sami postavu mají.
Jeden je bůh mezi bohy a lidmi největší, který smrtelníkům in tělem in myslí podoben není. Celý on vidí a celý též myslí a celý též slyší. Beze vší námahy všechno on koná myšlenkou ducha. Na témže místě on zůstává, aniž se pohne; nijak mu nesluší, aby snad přecházel tam nebo onam

4) Platón – Ústava
Představ si lidi v podzemním jeskyňovitém obydlí, které má na celou šířku jeskyně směrem ke světlu rozevřený vstup. Zde jsou tito lidé od svého dětství připoutáni za stehna a za šíje, takže zůstávají na stejném místě a hledí pouze dopředu a že pro svá pouta nemají možnost otáčet hlavou. Světlo mají z ohně, který plane za jejich zády zezhora a zd áli, mezi ohněm a připoutanými lidmi se představ cestu, kolem níž vede hrazení vybudované tak, jak mají před diváky své zábradlí kejklíři a provádějí za ním své kousky. Teď si však představuj, že podél tohoto hrazení nosí postavy rozličné nářadí, které přesahuje přes tu přepážku, potom sochy v podobě lidí, různá kamenná a dřevěná zvířata i rozmanité výrobky. Zdá se, že z lidí nesoucích podél zdi ty předměty se jedni ozývají svým hlasem a druzí zase mlčí. O zvláštním obrazu tu mluvíš a zvláštní jsou ti zajatci, podotkl. O nám podobných, já na to, Pomyslil by sis snad, že takoví lidé by mohli vidět, ať ze sebe samých či ze svých druhů, něco jiného než stíny, které vrhá oheň na protilehlou stranu jeskyně?

Otázky:
1) Vysvětli pojmy mýtus a logos? Jaký je mezi nimi vztah?
2) Charakterizuj vztah k mýtu u Parmenida, Platóna a Xenofónta
3) Co je to sapienciální literatura?

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: