Školní weblog

Dějiny filozofie I. (10/11) – Presokratici

Posted by pitvok on Listopad 2, 2010

Obsah hodiny:
charakteristika předsókratovského myšlení – od mudrců po logiky a ateisty
– hlavní rysy nového myšlení: pojmová racionalita, pozorování, autonomie logu
– hlavní pojmy: jedno, mnohé, omezené, neomezené, počátek, prvek, změna, trvalost, rozdíl, identita
– hérakleitovsko-parmenidovská linie
– linie hledání počátků
– Platónovo dílo jako reflexe a završení předchozí tradice

Texty:
1) Anaximandros – viz např. Zlomky předokratovských myslitelů
Anaximandros prohlásil za počátek jsoucích věcí bezmezno (APEIRON), první zavedl toto jméno počátku: Z čeho jest jsoucímu vznik, to se mu stává i zánikem podle nutnosti, neboť si navzájem paltí trestem a pokutou za své bezpráví podle vyměření času.

2) Parmenidés – viz Zlomky předsokratovských myslitelů
Teď již zbývá jen o jedné cestě zpráva: že jest, a při této cestě jsou velice četná znamení, že ono jsoucí, jež nevzniklo, nezajde také, že je jediné, celé a pevné i neukončené. Nebylo nikdy a nebude – jest nyní najednou celé, souvislé, jedno … Zvíš vše: jak nepohnuté srdce okrouhlé pravdy, tak mínění smrtelníků, jimž schází jakákoli vpravdě přesvědčivá síla – přec, poznáš i to, jak tato mínění všechno přijatelně pokryjí.
Uvedení prvních dvou cest: „Nuže sdělím ti cesty zkoumání, jež jedině se mají myslet: první, jež říká, že (jsoucí) je a že nemůže nebýt. To je cesta pravého Přesvědčení (protože směřuje k pravdě); druhá, jež říká, že (jsoucí) není a že nutně musí nebýt. Tato cesta, říkám ti, je zcela nepoznatelná.  To, co není, bys totiž nepoznal (není to možné) ani bys o tom nemohl mluvit. Neboť totéž je v (k) myšlení a v (k) bytí … Co je k mluvení a k myšlení, musí být, neboť to je k bytí, zatimco to, co není, není.
Nevědomí smrtelníci, dvojhlavá stvoření. Bloudící mysl jim v hrudi řídí bezmoc a oni plynou, hluší a slepí, ve zmatených zástupech, jako zmámení. Myslí si, že být a nebýt je totéž a netotéž – cesta jich všech je zvratná.
Rozumem (LOGOS) posuzuj ten kontroverzní důkaz, který vyhlašuji.
Teď zbývá povědět jen o jedné cestě; o té že (jsoucí) je. Na této cestě jsou velmi četná znamení toho, že to, co je, je nestvořené a nezničitelné, celé jedinečné, nepohnuté a dokonalé; nebylo ani nikdy nebude, neboť je celé najednou nyní, jedno a souvislé. Neboť jak pro ně budeš hledat zrození? A já ti nedovolím říct, že vzešlo z nejsoucího; neboť nelze říci či myslet, že není. Rozhodnutí záleží na tomto: je nebo není – již je však rozhodnuto tak, jak nutno, totiž jednu cestu odložit coby nemyslitelnou a bezejmenou a druhé cestě dovolit být a být pravdivou. Jak by tedy jsoucí mohlo být zničeno? Jak by mohlo vzniknout? … Též není rozdělené, … Nehnuté a … bez začátku a bez ustání.  Nebylo totiž, není a nebude nic než to, co je, neb to Osud spoutal bytí celé a nepohnuté.

3) Hérakleitos – viz např. Z. Kratochvíl, Hérakleitos – Řeč o povaze bytí nebo Z. Kratochvíl, Délský potápěč k Hérakleitově řeči
PROTIKLAD, SPOR, NESHODNOST, ZÁPAS
B 8: Protikladné – shodné
(A z neshodných věcí nejkrásnější harmonie a všechno vzniká sporem)
B 51: Nechápou, jak neshodné spolu navzájem souhlasí; protikladná harmonie jako u luku a lyry.
B 53: Zápas je všech otec, všech král, a jedny předvádí jako bohy, jiné jako lidi; jedny činí otroky, jiné svobodnými
B 77b: Naše žití je smrt jiných a žití jiných je naše smrt.
B 62: Nesmrtelní – smrtelní; smrtelní – nesmrtelní; jsou živí smrtí těch druhých, jsou mrtvi životem těch prvních.
B 61: Moře – voda nejčistší i nejnečistější; pro ryby pitná i spásná, pro lidi nepitná a záhubná.
B 60: Cesta – nahoru, dolů, jedna a táž
VZNIK, PLYNUTÍ
B91: Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky, (podle Hérakleita, ani se nelze týmž způsobem dvakrát dotknout smrtelného jsoucna, neboť se rozptyluje a zase spojuje, pronikavostí a rychlostí proměny; zrovna tak se ho nelze dotknout ani znovu ani dříve, neboť se zároveň spojuje i odlučuje a přibližuje a vzdaluje.
B 49a: Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme
OHEŇ
B 30: Kosmos, stejný pro všechny, neučinil žádný z bohů ani lidí, ale vždy byl a je a bude – stále živý oheň, který se zažehává podle míry a uhasíná podle míry
B 64: Toto veškerenstvo řídí blesk
B 66: Oheň, který přichází, všechno tříbí i odhalí.
B 90: Ohněm se mění všechno a vším se mění oheň, tak jako zlato za zboží a zboží za zlato.
B 31: Obraty ohně – nejprve moře; a z moře – napůl země, napůl blýskavice

4) Démokritos – viz Zlomky starořeckých atomistů
A říká (Démokritos) doslovně: Jsou dva druhy poznání, jedno pravé, druhé temné. A k temnému náleží toto všechno, zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Drué je pravé, oddělené od prvního. Dále dává přednost pravému poznání před temným a připojuje: Kdykoliv temné poznání nemůže již hledět na něco menšího, ani je slyšet, ani čichat, ani chutnat, ani hmatem vnímat, nýbrž k jemnějšímu …

Aristotelés, O obloze
Neboť i Leukippos a Démokritos pokládají vše jsoucí v jistém smyslu za čísla a odvozují je z čísel, a netvrdí-li to jasně, přece to chtějí říci.
Theofrastos, O smyslech
Démokritos nemluví stejně o všech předmětech, ale jedny vymezuje velikostí jejich atomů, druhé tvarem, některé uspořádáním a polohou … Těžké a lehké vymezuje Démokritos velikostí atomů

Simplikios, komentář k Aristotelově Fyzice
Druzí pak neuznávali dělení do nekonečna, poněvadž nemůžeme dělit věci do nekonečna a tím dokázat neustálost dělení, a říkali, že se tělesa skládají z nedělitelných částic a že se dělí v nedělitelné částice. Leukippos a Démokritos pak pokládají za příčinu nedělitelnosti prvních těles nejen jejich neporušitelnost, nýbrž i to, že jsou malá a nemají částí.

5) Karfík F., Bytí je mnohé i jedno: Totožnost a různost u Hérakleita, Parmenida a Platóna
Obě tyto koncepce, hérakleitovská a parmenidovská, tvoří jak historické, atk spekulatviní pozadí Platónova pojetí logu, bytí, totožnosti a různosti. Platón sám chápe svou vlastní filosofii jako jakousi prostřední cestu mezi cestou Hérakleitovou a cestou Parmenidovou, o nichž soudí, že se po nich nedá s konečnou odpovědností jít. Vícekrát se u něho vrací protiklad mezi Hérakleitem a Parmenidem. Jeden, Hérakleitos – i s houfem sobě podobných: oním „celým vojskem pod vedením Homéra“, k němuž náležejí i Empedoklés a Prótagoras – mu ztělesňuje filosofii bytí jako všeobecného pohybu. Platón ji odmítá proto, že činí nemožným vztahovat logos k něčemu, co zůstává totožné. Pojetí bytí jako všeobecného pohybu v jeho očích rozvrací logos, jakožto schopnost rozlišovat pravdivé od nepravdivého. Druhý, Parmenidés – jehož Platón chová v obzvláštní vážnosti – mu naproti tomu ztělesňuje filosofii bytí jako nehybné jednoty. Ani ji Platón nemůže hájit, neboť tato filosofie, jako dovozuje, ochromuje logos v jeho schopnosti vypovídat o totožném také něco ne-totožného. Přísně vzato činí nemožným jakékoliv vypovídání.

Otázky:
1) Vysvětli pojmy počátek (ARCHÉ), bezmezno (APEIRON), mez (PERAS), atom (ATOMOS)!
2) Vysvětli vztah mezi Parmenidem a Hérakleitem!
3) Vysvětli vztah mezi Annaximandrem a Démokritem!
4) Jak charakterizuje Parmenidés bytí?

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: