Školní weblog

Úvod do filozofie (ZS10/11) – Filozofický postoj a filozofická otázka

Posted by pitvok on Listopad 3, 2010

Obsah hodiny:
– K čemu může být filozofie dobrá pro nefilozofy? Může filozofie nabídnout něco víc než odbornost vědecké disciplíny?
– Základem filozofie je filozofický postoj – odlišení filozofického postoje od postoje přirozeného a náboženského
– Příklady filozofického postoje – Descartes, Platón, Pythágoras, Heidegger
– Filozofické tázání – typy filozofických otázek a jak se liší od těch nefilozofických
– Příklad filozofického tázání k tématu „Já“

Texty:

1) Platón, Ústava, Mýtus jeskyně – viz video
2) Descartes, Rozprava o metodě – metodická skepse
… bylo mým přáním jedině věnovat se hledání pravdy, myslil jsem si, že je potřebí … zavrhnout jako naprosto klamn vše, o čem bych mohl smyslit sebemenší pochybnost, abych tak viděl, nezůstaneli pak přece něco docela nepochybného. Protože pak nás naše smysly někdy klamou, jal jsem se předpokládat, že nen ívěci, jež by byla taková, za jakou nám ji poddávají: a protože existují lidé, kteří se mýlí v úsudcích i při nejjednodušších věcech z geometrie a přitom se dopouštějí paralogismů, soudil jsem, že mohu chybovat jako každý jiný, a proto jsem odvrhl jako klamné všechny důvody, jež jsem předtím pokládal za důkazy; a konečně soudě, že tytéž myšlenky, jež máme v bdění, mohou se nám dostavit také ve spánku, aniž je tehdy jediná z nich pravdivá, rozhodl jsem se, že si budu představovat, že všechny věci, jež mi kdy přišly na mysl, nejsou též pravdivější než přeludy mých snů. Avšak ihned potom jsem is uvědomil, že i když jsem chtěl myslit, že vše je klamn, je nezbytně nutno, aby já, terý tak myslím, existoval; a pozoruje, že tato pravda: myslím, tedy jsem, je tak pevná a jistá, že ani nejvýstřednější předpoklady skeptiků nejsou schopny jí otřást, soudil jsem, že ji mohu přijmout bez obvy za první zásadu filosofie, již jsem hledal
Potom zkoumaje pozorně, co jsem, a vida, že si mohu sice představit, že nemám tělo a že není svět ani místo, kde bych byl, avšak že si proto nemohu představovat, že vůbec nejsem; a že naopak již z toho, že mám v úmyslu pochybovat o skutečnosti ostatních věcí, následuje docela zjevně a jistě, že jsem; že však, kdybych přestal myslit, i kdyby všechno ostatní, co jsem si kdy představoval, bylo skutečné, nemohl bych věřit ve svou existenci: z toho jsem poznal, že jsem substance, jejíž všechna podstata čili přirozenost je toliko myšlení, a jež ke své existenci nepotřebuje žádné místo ani nezávisí na žádné hmotné věci. Takže toto Já, to jest duše, kterou jsem tím, čím jsem, je naprosto rozdílná od těla, ba lze ji snáze poznat než tělo; a i kdyby ho nebylo, byla by tím, čím jest.

3) Heidegger M., Bytí a čas, § 38, s. 204 – 207 – autentická a neautentická existence
Neautentický a nevlastní však v žádném případě neznamená „vlastně nejsoucí“, jako by pobyt v tomto bytostném modu přicházel o své bytí. Nevlastní modus bytí … představuje určité význačné ‚bytí ve světě‘, totiž takové, které je v neurčitém ‚ono se‘ plně pohlceno „světem“ a spolupobytem druhých. ‚Nebýt sám sebou‘ funguje jako pozitivní možnost jsoucna, které, jsouc bytostně jsoucnem obstarávajícím, je rozptýleno v určitém světě. Toto ne-bytí je třeba pojmout jako prvotní způsob bytí pobytu, v němž se pobyt většinou zdržuje. Upadání pobytu tudíž také nesmí být pojímáno jako „pád“ z nějakého čistého a vyššího „prastavu“.
Pobyt jako upadlý odpadl již od sebe samého jako faktického ‚bytí ve světě‘; a propadl nikoli něčemu jsoucímu, s čím se střetáváme nebo také nestřetáváme teprve v průběhu svého bytí, nýbrž propadl světu, který sám patří k jeho bytí.
Předvedené fenomény svodu, zklidnění, odcizení a sebezapletení charakterizují specifický způsob bytí upadání. Tento „pohyb“ pobytu v jeho vlastním bytí nazýváme pád. Pobyt padá ze sebe sama do sebe sama, do nezakotvenosti a nicotnosti neautentické každodennosti. Tento pád mu však díky veřejnému výkladu zůstává skryt, a to tak, že je vyložen jako „vzestup“ a „konkrétní život“. Druh pohybu, jímž je pád do nezakotvenosti a v nezakotvenosti neautentického bytí v neurčitém ‚ono se‘, vytrhuje rozumění neustále z rozvrhování autentických možností a strhuje je do uspokojeného domnění, že všechno má, příp. všeho dosahuje.
V upadání jde právě o ‚moci být ve světě‘, třebaže v modu neautenticity. Pobyt může upadat jen proto, poněvadž mu jde o rozumějící rozpoložené ‚bytí ve světě‘. Naopak autentická existence není něčím, co by se vznášelo nad upadlou každodenností, nýbrž je existenciálně jen určitou modifikací jejího uchopení

Shrnutí:
Na začátku přemýšlení se pokuste zaujmout filozofický postoj, který sestává ze tří hlavní kroků:
– být nezaujatý/á, přemýšlet z odstupu
– vše zpochybnit, odmítnout veškeré svoje dosavadní předsudky, domněnky a  názory
– zaměřit se na příčiny a důvody, resp. na celkový smysl

Formulujte filozofickou otázku:
– měla by se vás nějak týkat, být pro vás zajímavá, palčivá či jinak důležitá
– měla by být co nejobecnější a obracet k tomu, co platí vždy, protože to, co platí v každém případě je právě to obecné
– předem si promyslete různé možnosti odpovědí na vaši otázku
– měla by se vztahovat k celku daného problému – obsáhnout ho v celé jeho šíři, ale přitom být co nejpřesnější

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: