Školní weblog

Filozofická antropologie II – Neolit a vznik civilizace

Posted by pitvok on Březen 9, 2011

Obsah hodiny:

Ukázka z filmu 10 000 B.C.

Jak došlo k přechodu od lovecko-sběračské fáze k civilizované společnosti?
Tento přechod souvisí se vznikem zemědělských společností, s domestikací zvířat a rostlin a vytvořením kodifikovaných forem chování.

Co je to civilizace?
Systém organizace lidské společnosti založený na rozvinutém symbolickém řádu, existenci stálých sídel a hierarchizované sociální struktuře.

Jaké jsou principy civilizace zemědělského typu?
– Charakteristika neolitu jako civilizace první vlny: hlavní charakteristiky zemědělských společností
1) začíná 10 000 let př.n.l a trvá do 18. století
2) přechod od lovecko-sběračské do zemědělské fáze
3) migrace – stálá sídla
4) nikdy zcela globální, vždy rozdíl mezi centrem a periferií, mezi civilizovanými a barbary
5) Vznik rozmanitých civilizačních forem – různých typů kultur a společenských formací
6) Pravidlo exkluzivity a lokálnosti – We, the MEN: téměř neexistující mobilita (obchod, válka)
7) Půda základem ekonomiky a veškeré kultury
8) Poměrně stálá a stejná sociální stratifikace:  a nobility, a priesthood, warriors, helots, slaves or serfs
9) Decentralizovaná ekonomika – síť zemědělských usedlostí a městských správně-obchodních center; hlavní ekonomickou jednotkou je statek; hlavní sociální jednotkou široká rodina
10) Autoritativní vláda: král-kněz
11) Živé zdroje energie: lidská a zvířecí práce, vítr, voda (otrokářství, nevolnictví)
12) Technologie „nezbytných vynálezů“ – pouze mechanické rozšíření těla
13) Mentální technologie v rukou kněžské vrstvy – šíření zpráv, vzdělanost, výklad světa, rituály (většina obyvatelstva nevzdělaná a negramotná)
14) Výroba převážně ruční, pro osobní spotřebu; neexistuje řízená obchodní výměna – trhy, obchodní cesty
15) Cyklický, přírodní čas, reinkarnace jako základní náboženská představa
16) Pomalost života – doručit zprávu do hlavního města záviselo na rychlosti lidí nebo zvířat (římané, inkové: cesty)
17) Omezený prostorový rozsah i představivost, vše důležité se odehrává na lokální úrovni, město představuje vzdálený horizont

Jaké různé kulturní formy zemědělské civilizace vyvinuly a jaký je důvod jejich rozmanitosti?
Od primitivních rybářských osad až po rozsáhlé, byrokraticky řízené monarchie po celém světě v průběhu veškerých známých dějin až do 18. století

Jak je tradičně vysvětlován přechod k neolitu?
Hlavní důvod je připisován změnám přírodních podmínek: klimatickým změnám (dlouhá období sucha, ústup ledu a sněhu), nedostatku potravy a potřebě hledat alternativní zdroje kromě sběru a lovu; zvýšení počtu obyvatel. Tato teorie chápe civilizaci jako důsledek přírodních procesů, tj. jako něco vzniklého nezávisle na lidském myšlení a vnímání. Ze hlavní motiv lidského jednání jsou považovány přírodní potřeby – hlad, žízeň, reprodukce.  Tato teorie není schopná účinně vysvětlit kulturní rozmanitost a odlišný vývoj v různých částech světa a v různých dobách. Navíc zcela ignoruje fakt, že člověk se proměnil na bytost symbolickou a že hlavní motivem jeho jednání jsou od jisté doby představy o světě, a ne výlučně přírozené pudy.

Co je to horizontální a vertikální šamanismus?
Šaman je odborník na změněné stavy vědomí v kulturách předzemědělského typu. Komunikuje s bohy a duchy, léčí, věští a řídí kmenové rituály. Je „správcem“ symbolického řádu.
Horizontální šamanismus popisuje situaci předzemědělských společností, kdy byl šaman pouze jedním z členů kmene, měl funkci poradce a vypravěče, nevládl.
Vertikální šamanismus popisuje proměnu situace v zemědělských společnostech. Vzhledem k růstu obyvatel ve městech dochází ke specializaci všech druhů činností a vzniká také mocná kněžská vrstva, která se stává výhradním majitelem symbolického řádu, a tedy výkladu světa a smyslu lidské existence. Manipulace symbolickým řádem (písmo, náboženské symboly a rituály, normy, …) se stává základem legitimizace moci. Vládce je buď nejvyšším knězem nebo je jeho vládnutí ospravedlňován symbolickým (mytickým) výkladem, který mu zaručuje spřízněnost s bohy.

Co je to mentální model vzniku neolitu?
Teorie, která tvrdí, že proměně civilizační formy nedošlo výhradně působením změněných přírodních podmínek, ale především proměnou lidského myšlení, tj. díky vybudování složitého symbolického řádu, která se stal základem nové organizace společnosti a legitimizace politické moci.

Texty:

1) Toffler A., Nová civilizace
Dávno před nástupem civilizace První vlny, když byli naši vzdálení předkové závislí na lovu a pastevectví, rybolovu či sběru, udržovali se v neustálém pohybu. Poháněl je hlad, zima, změny klimatu či nepřátelé, byli vysoce mobilní – cestovali na lehko, neshromažďovali zboží ani majetek a divoce křižovali krajinou.
Skupinka kolem padesáti mužů, žen a dětí mohla k opatření dostatku potravy potřebovat území asi šestkrát větší než je rozloha ostrova Manhattan, případně využívali migrační trasy dlouhé stovky kilometrů. Vedli život, jemuž se dnes říká „prostorově extenzivní“. Civilizace První vlny oproti tomu stvořila rasu „maloprostorových lidí“ (space misers). Jak bylo nomádství nahrazováno zemědělstvím, byly migrační cesty nahrazeny pěstebními plochami a stálými usedlostmi. Místo extenzivního putování rozsáhlými oblastmi, zůstával zemědělec a jeho rodina na místě, intenzivně obdělávali svůj kus půdy uprostřed obrovského moře prostoru – nezměrného oceánu, který lidem připomínal jejich títěrnost.

2) Sokol J., Filosofická antropologie

My ovšem nežijeme v savaně ani v džungli, ale ve městech, ve vysokých šedivých domech s byta a výtahy, s ústředním topením a s televizí; neběháme za zvěří, ale do zaměstnání nebo do školy. Nežijeme dokonce ani nba zemi, ale na podlaze a na asfaltu – co je nám po nějakých lovcích a sběračích? Od afrických ovců k obyvatelům dnešních měst je jistě dlouhá cesta, našim předkům trvala několik milionů let, ale ti, kdo po ní šli – to jsme byli stále „my“, fyzicky podobní lidé. Cestou jsme všelicos posbírali a na ledacos si zvykli, co si nevědomky neseme s sebou i do města. Je toho tolik, že bez toho sami sobě ani životu ve městě nedokážeme rozumět. Nežijeme tu ostatně tak dlouho: naši prarodiče před sto, dvěma sty lety žili ještě na vesnicích docela jinak. Měli stodoly a chlévy, ale žádné koupelny, po zemi chodili pěšky a žili hlavně z toho, co se jim urodilo na poli. Začneme tedy tím, že si tuto cestu krátce připomeneme, a všimneme si hlavně toho, co nám po ní zůstalo v našem chování doma, v metru i v kanceláři.

Pradávní lovci měli úspěch, nevymřeli a statečně se rozmnožovali. Jak jich přibývalo, museli si hledat jiná loviště i tam, kde toho k lovu mnoho nebylo. Někde, hlavnbě na mořském pobřeží, bylo dost ryb, a tak se mohli usadit na jednom místě. Zato jinde nebylo skoro nic, až lidé ze zoufalství začali sbírat travní semeno. To jistě není to nejlepší k jídlu, musí se nejdřív vymnout a usušit, pak pracně rozemlít, zadělat těsto, uvařit nebo upéct. Dobře ošetřené zrní za to vydrží, nekazí se a v jistou roční dobu ho bylo tolik, že se daly dělat zásoby. Za několik desítek tisíc let  se lidé naučili ty nejlepší trávy a byliny pěstovat a šlechtit, až vzniklo obilí a zelenina, a když k tomu přibyla ještě ochočená zvířata, byl na světě první zemědělec. To byl obrovský pokrok. Zemědělec žije na jednom místě a musí těžce pracovat, zato když se mu urodí, má potravu na celý rok. Musí sice myslet hodně dopředu, může si však svou zahradu a své pole vylepšovat třeba hnojením a může si postavit lepší chatrč. Na stejném území se jich uživí desetkrát tolik, než kdyby jenom sbírali a lovili. V bytelnější chatrči se dá přečkat i zima, zvlášť když se dovnitř vezmou zvířata. Protože obilí i hlízy jamu nebo brambor se dají při správném ošetření uchovat, vznikají ze zásob sem tam i přebytky.

Taková zemědělská revoluce umožnila osídlit i kraje s horším podnebím, a protože donutila lidi nejen pracovat, ale také myslet na budoucí časy, spořit a střádat, umožnila i vznik majetku a bohatství. Lidé se učili stavět pevnější a teplejší domy, dělat si lepší nástroje a oblečení, brzy vzniklo i předení a tkaní látek, hrnčířství a zpracování kovů. Bronzová sekyra bylo mnohem lepší než kamenná, a když ji nahradila železná, byla navíc ještě levnější. To už ale neuměl udělat každý, takže vzniká řemeslo a obchod jako způsob obživy. Velké a bohaté vesnice si mohou dovolit postavit i val nebo hradbu, a tak před nbějakými deseti tisíci lety vznikají první města jako střediska organizace společnosti, náboženského kultu, řemesel a obchodu. Usedlý způsob života svazuje lidi velice těsně s určitým krajem a místem, kde mají svůj majetek čili „statky“, a okolo této stálé obživy vznikají „velké rodiny“ a rody. Starost o majetek a jeho obranu si vynucuje stále složitější organizaci společnosti, až vzniká moc, panovník a stát – nejdříve patrně tam, kde bylo třeba budovat složité zavlažovací stavby, hráze a kanály, moderně řečeno veřejné investice. Život ve městě je daleko bezpečnější, pohodlnější a bohatší, lidé ale musí žít těsně pohromadě, protože uvnitř je málo místa a za hradbami nebezpečno. Člověk tak udělal další velký krok z přírody do prostředí vytvořeného lidskýma rukama a myslí. Ale ještě v prvních městech žili lidé jako ve vesnicích: zemřeli tam, kde se narodili, mluvili stejnou řečí a byli všichni příbuzní – tvořili jeden kmen.

3) D. Lewis-Williams, D. Pearce, Uvnitř neolitické mysli

Neurologické fungování mozku, stejně jako struktura a činnost jiných částí těla, je všem lidem společné. Něco zcela jiného je specifický, jedinečný obsah myslí jednotlivců – jejich myšlenky, představy a vzpomínky. Individuální mysli obsahují především to, čím je naplnily nebo plní různé kultury v určitých obdobích lidských) dějin. Náplň mysli se proto neustále mění. Interakce struktury mozku s obsahem mysli, plodící jedinečné životní -styly a názorové systémy, bude hlavním předětem našeho zkoumání. (s.7-8)

Lidské kultury jsou pravda jedinečné – jak ale uvádí Steven Pinker: „kultura je rozhodující, nemohla by však existovat bez duševních schopností, které lidem umožňují vytvářet ji a osvojovat si ji.“ (s. 10)

Potřebujeme si položit otázku: V čem jsou zakotveny různé stránky lidského chování, které se projevují v jedné kultuře za druhou? Jaký je původ těchto všeobecností?
Jak jsme naznačili, lidská mysl je výtvorem fungování mozku. Jeho nesmírně složitá neurologie, laloky, synapse a elektrochemické pochody, které v něm probíhají, tvoří podstatu našeho uvažování a vědomí – stručně řečeno naší mysli. Tady je onen ústřední bod: neurologie a fungování mozku vytvářejí neposedný typ lidského vědomí, který je univerzální. A jak ukazuje etnografie, která překlenuje množství různých kultur, způsoby, jimiž se vědomí uplatňuje v každodenním životě lidí, nejsou neurčité a nekonečné (s. 11)

Všeobecnosti nestálého vědomí jsou nadčasové. Všechna náboženství obsahují extatickou složku a všechna určitou měrou mění lidské vědomí pomocí modlitby, meditace, chorálů a mnoha dalších technik. S proměnlivým vědomím bezpochyby tak či onak nakládala a nakládá každá společnost, minulá i současná. Složité lidské vědomí není „volitelným doplňkem“, který archeologové mohou ignorovat. Předpoklad, že veškeré lidské chování je možné vysvětlit racionálně, z ekologického hlediska a jakožto snahu přizpůsobit se prostředí, není opodstatněný: smysl každodenního „hmotného“ života nelze vždy zcela „rozumově“ odvodit od požadavků životního prostředí.“ (s. 12-13)

Na druhé straně badatelé po mnoho desetiletí nepochybovali, že nástup neolitu na místech jako Jericho byl náhlý – alespoň ve srovnání s hospodářskou stagnací nebo velice pozvolnou změnou, které mu předcházely. Zdálo se, že lidé poměrně rychle přestali být sběrači a stali se z nich zemědělci, kteří si rychle vytvořili nové normy vlastnických a majetkových vztahů. Proto použil archeolog Gordon Childe dramatické slovo „revoluce“. „Neolitickou revoluci“ považoval za jednu z velkých změn výrobního způsobu předcházejícího průmyslové revoluci, která o několik tisíciletí později předznamenala příchod moderního světa výroby, nadprodukce a obchodu. (s. 23)

Žádný archeolog nepochybuje, že svého času byli všichni lidé všude na světě buď lovci nebo sběrači, anebo si obstarávali obživu oběma těmito způsoby. Spižírnou lidstva byl příroda, v zásadě spolehlivá zásobárna potravin, z níž lidé mohli čerpat dle libosti. Navíc jim poskytovala potravu čerstvou a hojnou. Maso živých zvířat se v ní nekazilo a rostliny nevadly a nemizely (nebo jen do jara). Jak jsme viděli, nejpozději kolem roku 8000 př.n.l. obyvatelé Blízkého východu začali kultivovat rostliny a chovat zvířata. Lidstvo nějak překročilo Rubikon: nebylo cesty zpět. Historická trajektorie směřující k průmyslové revoluci a dnešní hrozbě zániku lidstva v důsledku globální války a klimatických změn byla narýsována. Proč se tedy z lovců a sběračů stali zemědělci?

Jak bychom tedy měli přistoupit k záhadám neolitu? (Proč např. některé společnosti na zemědělství vůbec nepřestoupili?) Dohodli jsme se, že nemůžeme ignorovat ekologické faktory (růst počtu obyvatel, klimatické změny), a uznáváme, že někteří lidé jsou opravdu chytří. Musíme však prozkoumat jednu stránku lidského života a mentality. Stručně řečeno, troufáme si dokonce tvrdit, že přinejmenším na některých místech byla domestikace rostlin a zvířat nahodilým, vedlejším produktem jiných činností.
V mnohém, pokud ne ve všem, přitom souhlasíme s francouzským archeologem J. Cauvinem. Cauvin nazval události, které Childe označil jako „neolitickou revoluci“, revolucí „symbolickou“. K úžasu některých archeologů prohlásil, že změny v základních způsobech obživy následovaly po významných změnách v lidském myšlení: náboženství a symbolismus se změnily předtím, nikoliv proto, že se lidé stali zemědělci. … Jak píše Cauvin,
„za předpokladu, že tento chronologický sled je dnes nezpochybnitelný, je třeba zpochybnit a odmítnout někdejší materialistické teorie, podle nichž byly symbolické konstrukce pouhými odvozeninami, „nadstavbami“ … velké civilizační změny v neolitu byly předznamenány a odehrály se v náboženských a rituálních souvislostech.

Na počátku neolitu nebo snad na konci mladého paleolitu a v mezolitu se měnily sociální vztahy a postoj k lidskému vědomí. Na rozdíl od svých mladopaleolitických předků ve Francii a Španělsku lidé mladší doby kamenné již nenavazovali konktakt s duchovním světem v podzemních jeskyních, ale prostřednictvím nadzemních staveb. Ani jim nebyla říše duchů uzavřena: byla zakotvena v jejich mozcích. Její struktura – kosmologie – však byla přehodnocena a přetvořena tak, aby odpovídala nové sociální diferenciaci. (75-76)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: