Školní weblog

Filozofická antropologie I – člověk jako symbolická bytost

Posted by pitvok on Březen 9, 2011

Obsah hodiny:

Ukázka z filmu La Guerre du Feu

http://www.youtube.com/watch?v=6hYW7ouwLac&feature=related
Výchozí otázkou našeho seznámení s filozofickou antropologií je otázka po rozdílu mezi lidmi a zvířaty? Lidé jsou na jednu stranu také zvířaty a sdílejí tělesné znaky i způsoby chování s jinými živočišnými druhy. Na druhou stranu je lidský způsob života, nazývaný kultura, od přírodních způsobů života zásadně odlišný.
Kdy a jak došlo ke vzniku člověka jako kulturní bytosti? Jak definovat „lidskost“ na rozdíl od „zvířeckosti“?
Podle D. Lewis-Williamse k tomu došlo v pozdním paleolitu, v době jeskynních lidí, v době vzniku prvních forem lidské kultury: jeskynního umění. Jeskynní umění je totiž první dokladem vzniku symbolických schopností, které odlišují lidské bytosti do zvířat. Jedině lidé s rozšířeným vědomím jsou schopni manipulace se symboly. Této schopnosti bylo zřejmě dosaženo intenzívním a dlouhodobým experimentováním se změněnými stavy vědomí.
V čem symbolické (rozšířené) vědomí spočívá? Ve schopnosti chápat význam věcí a situací skrze obrazy a znaky
Co je to vlastně symbol? Obraz nebo znak, který má více možných významů. Jeho význam vždy závisí na interpretačním kontextu.
Co je to symbolický řád? Souhrn obrazů, kódů, pravidel a norem utvářející lidskou kulturu

Texty:

1) The Symbolic order
http://www.litencyc.com/php/stopics.php?rec=true&UID=1082
http://www.cla.purdue.edu/english/theory/psychoanalysis/definitions/symbolicorder.html
http://dtomolson.wordpress.com/2009/03/27/zizek-the-symbolic-order/

2) T. H. Eriksen, Sociální a kulturní antropologie
Z Wolfovy analýzy portorické společnosti vyplývá, že aktéři se vzájemně hodnotí podle symbolů bohatství: rozdíly mezi lidmi mohou tedy spočívat v tom, zda někdo vlastní či nevlastní přehoz přes lůžko, zda paní domu jezdí na koni nebo na mule a zda členové rodiny jedí banány samotné nebo s mlékem. Tyto znaky byly v té době těsně spjaty s různým přístupem k majetku. Nemusí to však platit vždy a všude. Jak ukázal ekonom T. Veblen, Američané někdy usilují o získání symbolů status, aby působili dojmem, že jsou na tom lépe než ve skutečnosti. Veblen tuto strategii označuje jako „ostentativní spotřebu“. (Soc. a kult. antropologie, T. H. Eriksen, s. 189)

Základní myšlenkou Bourdieuovy práce je představa, že moc je spojena se symboly a že vládnoucí třídou v každé společnosti je automaticky ta třída, která rozhoduje o hodnocení symbolů a o formě dominantního diskurzu. (tamtéž)

Rituály se neobejdou bez symbolů. Studie rituálních symbolů nesmí pouze zkoumat, které symboly se používají, ale musí se také zaměřit na jejich vzájemný vztah a význam. Pro křesťany je bílá symbolem ctnosti a čístoty, zatímco černá značí zlo a temnotu; číslo sedm má posvátné konotace a hostie podávaná při přijímání je paradoxně současně obyčejnou oplatkou, ale i částí Kristova těla. Hostii lze proto považovat za prahový předmět, který vytváří most mezi tímto a duchovní světem. V tomto smyslu tedy skutečně lze prohlásit, že rituály současně něco říkají i dělají. Kromě toho jsou mnohé křesťanské symboly nejednoznačné. Turner říká, že jsou mnohohlasé, což doslova znamená, že promlouvají několika hlasy. Číslo sedm má také několik významů, a ne všichni se shodují na tom, co ve skutečnosti valstně znamená přijímání. (Eriksen, s. 269)

3) D. Lewis-Williams, Mysl v jeskyni
Viděli jsme, že moderní chování příslušníků prvních společností Homo sapiens, která přišla do západní Evropy, se sice kousek po kousku poskládalo v Africe a na Středním východě, v evropské „slepé uličce“ se ale událo cosi dost zvláštního. Okolnosti příznačné pro tuto část světa vyvolaly mylný dojem, že tu náhle lidké začali provádět celý jednotný soubor symbolických činností:
– vyrábět lepší kamenné nástroje, než jaké potřebovali k čistě praktickým účelům, a používat je i jako odznak skupinové identity
– používat ozdoby těla, které vypovídaly o individuální a skupinové identitě,
– obřadně pohřbívat něikteré zemřelé
– dorozumívat se moderním jazykem
– zobrazovat svůj svět
Uvedl jsem také, že ač tento soubor charakteristik chování pomalu a kousek po kousku vznikal v Africe, neandrtálcům byl cizí, protože předpokládá druh vědomí, jež lidem umožňuje vytvářet si „alternativní realitu“. (Mysl v jeskyni, s. 128)

Naše pátrání po podstatě a účelu jeskynního umění mladého paleolitu začalo objevem lidského dávnověku, nečekaného odhalení, které mnohé lidi šokovalo – a některé šokuje dodnes. Pak jsme se dozvěděli, že kritický práh ve vývoji lidstva ležel mezi dvěma druhy vědomí, nikoliv prostě jen mezi průměrnou a vyspělou inteligencí. Neandrtálci byli schopní naučit se od společenství Homo sapiens, svých nových sousedůl, pouze některým činnostem nikoliv, proto, že byli beznadějně zvířečtí a hloupí, ale proto, že postrádali určitý druh vědomí. Dokázali si vytvořit představu o současnosti, naučit se vycítit nebezpečí a poznat, co jim je k užitku. Vězeli ale ve stavu, který Gerald Edelman nazval „zapamatovanou současností“: protože neměli vyvinutou paměť a plně moderní jazyk, který se s ní musí pojit, nebyli schopni dlouhodobého plánování, kategorizace generací a mezilidských vztahů potřebných k tomu, aby si mohli vytvářet složité příbuzenské vztahy a politické systémy, popisovat a interpretovat duševní „výjevy“ dob minulých a budoucích. Byli blízko – ještě ne u cíle.
Neandrtálci si také nemohli pamatovat sny a vize z hluboce změněných stavů vědomí, nevyhnutelné složky lidského duchovního života, kterou tolik archeologů ignorovalo, a jednat podle nich. Proto si nemohli představovat svět duchů ani si vytvářet sociální a politické vztahy založené na různé míře přístupu k němu. Sociální a politické rozdíly v jejich společenstvích byly typu „tady a teď“ a spočívaly na pohlaví, tělesné síle a věku. Bez plně moderního vědomí a jazyka, umožňujících ovládat i minulost a budoucnost, nemohou existovat ani žádní bohové.
V důsledku sociálních vztahů, které se vyvinuly v období předchodu mezi středním a mladým paleolitem v neandrtálských a anatomicky moderních komunitách v západní Evropě, lidská obrazotvornost nabyla nového a zvláštního významu. Určitá zvířata měla pro anatomicky moderní obyvatele západní Evropy symbolický význam již dříve. Teď bylo důležité, aby své představy o nepozemském světě fixovali. Víra v něj byla jednou z klíčových charakteristik, jimiž se odlišovali od neandrtálců.
Vytvářeli si přitom nový druh společnosti, nový soubor sociálních rozdílů. Socializované změněné vědomí, kosmologie, náboženství, politický vliv a obrazivá tvorba se spojily v onen druh společnosti, který považujeme za zcela moderní. Jednotliví lidé teď mohli využívat zdroje, které měli k dispozici, k tomu, aby se vymezili vůči ostatním členům svého společenství. tyto zdroje bylo možné střežit, a mohly se tak stát řizeným mechanismem sociální rozmanitosti, rozvrstvení společnosti a vykořisťování. Jeskyně, již zapojené do duševních prožitků, které měly původ v plně moderním nervovém systému, vnesly duchovní svět do světa hmatatelné reality. Jeskyně, které byly v západní Evropě snadno dostupné, ve který sociální vztahy zprvu mezi komunitami neandrtálců a Homo sapiens a po vymření neandrtálců mezi expandujícími a interagujícími skupinami „lidí rozumných“, poskytovaly regulované topografické šablony pro mentální a sociální diferenciaci. (Mysl v jeskyni, s. 339 -340)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: