Školní weblog

Filozofie výchovy II. – K pojmu výchovy

Posted by pitvok on Březen 9, 2011

Obsah hodiny:
Jak lze filozoficky uchopit pojem výchovy? Sókratovo babické umění, výchova jako filozofie podle Kratochvíla, výchova jako vedení a uvedení do pohybu podle Palouše, antinomie výchovy podle Finka, výchova v postmoderní situaci

Texty:

1) Kratochvíl, Výchova, zřejmost, vědomí
Výchova a vzdělání je vlastně filosofií: je péčí o životní pohyb; uvádí do vztahu k lidské transcendenci. Všechna ostatní hlediska na výchovu a vzdělání představují jen příležitost k tomu.

2) Platón, Tímáios
„Mé babické umění má všechny ostatní znaky jako umění jejich (porodních pomocnic), liší se však od nich tím, že pomáhá k porodu mužům a ne ženám a že ošetřuje jejich rodící se duše a ne těla. Ale nejdůležitější věc v mém umění je schopnost vším způsobem zkoušeti, zdali mysl mladého člověka rodí pouhý přelud a nepravdu či plod zdárný a pravý. Neboť tuto vlastnost mám i já jako pomocnice k porodu: nejsem schopen roditi moudrost, a co mi už mnotí vytýkali, že se ostatních dotazují, ale sám o ničem nic neprojevuji, protože v sobě nemám nic moudrého, to mi vytýkají po pravdě. Příčina toho je tato: bůh mě nutí pomáhat k porodu, ale roditi mi zabránil. A tak tedy sám nejsem moudrý, ani se nemohuz vykázat nějakým moudrým nálezem, který by byl plodem mé duše, ale na těch, kteří se se mnou stýkají, je vidět, že někteří jsou teprve zcela nevědomí, ale postupem stuky, že všichni, kterým toho bůh dopřává, dělají podivuhodné pokroky, jak se zdá jim samým i ostatním; a to je zřejmé, že ode mne se nikdy ničemu nenaučili, nýbrž sami ze sebe nalezli.“

3) Palouš R., Čas výchovy
Jak pedagogika obecně uznává, výchova není vyráběním, obráběním, drezúrou chovance. Někteří pedagogičtí myslitelé se zabývali paralelou výchova – umění explicite. Soudí, že pravý a skutečný vliv lze spíše hledat tam, kde vychovatel vyzývá chovance k jistému pohybu, který musí vykonat chovanec sám, byť veden.

4) E. Fink
Každý vychovatel se jednou zeptá, zda vůbec má právo své pojetí života vnucovat někomu jinému. Jistě, má na své straně dobré svědomí: neformuje vychovávaného podle nějakého neuměřeného soukromého názoru, ale podle všeobecně uznávaných měřítek, podle toho, co je v obecné platnosti pokládáno za dobré a pravdivé a spravedlivé. Ale smí vychovatel, který je přece duchovně poplatný své době, brát dítěti budoucnosti?

Jiná antinomie se prozrazuje tím, že životní zkušenosti sice jsou přenositelné, že co lidstvo trvá, potřásají starší nad mladými hlavou, aniž by jim mohli pomoci – a na druhé straně se plánující a lidi formující výchova může stát strašnou silou, vedoucí k démonické moci svádění duší. Moc a bezmocnost výchovy jsou zřídkakdy od sebe vzájemně odděleny.

5) Kratochvíl Z., Výchova, zřejmost, vědomí

Má-li výchova a vzdělání obstát v „postmoderní situaci“, která je charakterizována tím, že tradiční prostředky našeho myšlení naprosto nepostačují k tomu, abychom tuto situaci pochopili, musí filosofie výchovy reflektovat pluralitu bytí, odkrývát vnitřní zkušenost, odkrývat smysl pro fyzis i smysl pro nekategorizovatelné lidské hodnoty: pro zkušenostní poznání a nezištnou lásku.

Otázky:
Proč si Kratochvíl myslí, že výchova a vzdělání je vlastně filozofií?
V čem spočívá Sókratovo porodnické (babické) umění?
Jaký je u Palouše rozdíl mezi drezúrou a vedením?
V čem spočívají nerozhodnutelné problémy výchovy podle Finka?
Co je to postmoderní situace?

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: