Školní weblog

Filozofická antropologie III – Moderní člověk

Posted by pitvok on Duben 8, 2011

Obsah hodiny:

Utváří člověka a lidskou společnost prostředí, geny, biologická evoluce, přizpůsobení se podmínkám prostředí?

Nebo si lidé svět utvářejí skrze své vnímání a symbolickou reprezentaci (jazyk a obrazy)?

Bez vzpřímené postavy, chápavé ruky, velkého mozku a lidské tlupy by samozřejmě nebyli lidé tím čím jsou.

Můžeme však vysvětlit vznik lidské kultury pouze pomocí biologických a ekologický vlivů? Jsme naprogramováni svými geny a utvářeni výlučně fyzickým vztahem k prostředí? Lze tímto způsobem vysvětlit vznik a rozmanitost lidských kultur a symbolických systémů?

V jakém smyslu je lidská civilizace podmíněná přírodními vlivy a v jakém smyslu je utvářena vědomým vztahem lidí ke světu? Co je příčinou stejnosti a rozdílnosti lidských kultur? Jakou roli tu hraje vědomí?

Domníváme se, že všechny kultury v dějinách podléhají stejným civilizačním tlakům (viz rozdělení na zemědělskou, průmyslovou a post-industriální civilizaci u Tofflera), a proto mají často podobnou strukturu (způsob obživy, uspořádání společnosti, rozdělení moci, atp.). Proč se ale různé kultury ve stejném období liší? Protože lidské kultury se nevyvíjejí jako přírodní bytosti, ale skrze porozumění světu a jeho reprezentaci prostřednictvím symbolických systémů. Pro konkrétní podobu jednotlivých kultur je tedy rozhodují specificky lidské vědomí, které svět rozvrhuje a utváří na základě symbolicky reprezentovaného porozumění.

A proto se v každé lidské kultuře, a to už od neolitu, objevuje zvláštní skupina lidí, kteří se rozvíjení a pěstování jazyka, symbolů a vyprávění o světě věnují – šamani, kněží, vědci a učitelé. Tito lidé se zabývají prohlubování a zkoumání možností symbolické (jazykové a obrazové) komunikace jako nástroje, s jehož pomocí je ve světě utvářen určitý, kulturně specifický, řád. Věci a události světa získávají symbolický rozměr, jsou překryty sebevědomou a artikulovanou vrstvou významů. A protože symboly a jejich významy jsou vždy mnohoznačné, umožňují přistupovat ke světu nejen skrze bezprostřední činnost v něm, nýbrž také a především ve svobodné hře představivosti. Tak vzniká v každém prostředí jiná kultura, s jiným jazykem, jiným náboženstvím, jinými obrazy, zkrátka s rozdílnými soustavami významů.

Symbolické vědomí se stává základní extenzí lidského přírodního bytí. Základem lidské kultury se tak stává schopnost manipulace se symboly. Díky svému rozšířenémuvědomí pak mohou lidé chápat předměty ve svém okolí jako mnohovýznamové a vynalézat pro ně různé účely a různě je kombinovat za vzniku nových, kulturní, umělých věcí. Historie lidské civilizace je tak v podstatě historií extenzí lidských bytostí, historií rozšiřování naší moci pomocí využívání a vynalézání předmětů jako extenzí – tzn. dějiny lidských kultur jsou dějinami techniky.

Až do vzniku industriální civilizace založené na vědo-technice (úzké propojení vědeckého myšlení a vynalézání s technologiemi všeho druhu) byly kultury zemědělského typu spojené s technologií „nutných vynálezů“. Tzn., že k vývoji a používání nových extenzí, nových technologických prostředků docházelo jen tehdy, když to bylo nutné a možné.

V 16. století v Evropě se však objevil nový druh lidí: moderní lidé. Jejich sebepochopení už nebylo založena na spojení se společenstvím a s přírodou, tak jako ve všech zemědělských kulturách. Nyní se východiskem stala individualita a osobní i kolektivní zisk moci na přírodou a společností. Moderním člověkem je conquistador, dobrodruh, zlatokop, cestovatel, vědec, podnikatel nebo průmyslník. Moderním člověkem je Cortéz, Napoleon, Robespierre, Hitler či Stalin – silná osobnost, která dokáže vnutit svou osobní vůli druhým. Základem moderny se tedy stalo úsilím o osvobození, o vymanění se z náboženských, sociální a ekonomických vazeb minulosti, a to na základě osobně chápané moci. V oblasti vědění proto dochází k rychlému rozvoji vědy, která se z nástroje porozumění a výkladu stává nástrojem přímého ovládání a manipulace. Nastává doba rozumu, která v sobě spojuje panský postoj ke světu a k druhým s osvícenským ideály vlády rozumu, rozvoje vědy a neustálého pokroku.

Díky kolonizaci zbytku světa se pak Evropa stává nejbohatším kulturou a může úspěšně rozvíjet kulturu blahobytu. Dochází k rychlému rozvoji vědotechniky a k budování průmyslové civilizace, která už dokáže ovládnout oheň, vytvářet ohromné množství tepelné energie a s její pomocí pohánět své stroje. S lepší a složitější technikou roste lidská moc, ale také potřeba celospolečenské kontroly, vzniká technosféra.

Texty:

Moderna:
Historii zeměkoule tvoří zajisté dobyvačné války a příběhy porážek, kolonizací a objevování těch druhých; avšak jak se pokusím ukázat, právě dobytí Ameriky ohlašuje a zakládá naši současnou identitu; třebaže každé datum oddělující dvě epochy je stanovené uměle, žádné nevyhovuje jako začátek moderní doby lépe než rok 1492, kdy Kolumbus přeplul Atlantik. Všichni jsme přímými potomky Kolumba, jímž se počíná náš rodokmen -dá-li se vůbec mluvit o nějakém počátku. Od roku 1492 žijeme, jak říkal Las Casas,  „v čase tak novém a ničemu nepodobném“. Od tohoto data je svět hotový, uzavřený (i když vesmír se stal nekonečným), „svět je malý“, jak stručně prohlásil Kolumbus;
Otázky:
V jakém smyslu jsme přímými potomky Kolumba?
V jakém smyslu zakládá naši současnou identitu právě dobytí Ameriky?

S pomocí peněz získavají lidé všechny pomíjivé věci, které potřebují a po nichž touží, jako čest, urozenost, majetek, rodinu, přepych, vybrané oblečení, lahodné pokrmy, hříšné potěšení, pomstu nad nepřáteli, velkou vážnost pro svou osobu.“ Touha po zbohatnutí není jistě věc nová, posedlost zlatem v sobě nemá nic typicky moderního. Ale přece jen, trochu nové je na tom to, jak si právě tato hodnota podřizuje všechny ostatní. Conquistador stále usiluje o aristokratické hodnoty, o šlechtické tituly, o pocty a vážnost, ale dospěl k naprosto jasnému zjištění, že všeho se dá dosáhnout penězi, že peníze jsou nejen všeobecným ekvivalentem všech materiálních hodnot, nýbrž i prostředkem k dosažení všech hodnot duchovních. V Moctezumově Mexiku stejně jako ve Španělsku v časech před conquistou je jistě výhodné být bohatý; ale postavení se nedá koupit, aspoň ne přímo. Tato homogenizace hodnot penězi je nových jevem a ohlašuje moderní rovnostářskou a ekonomickou mentalitu.
Otázky:
Co je to homogenizace hodnot penězi?
Co je to rovnostářská a ekonomická mentalita?

Naproti tomu masakr je důkazem slabosti těchto vazeb, toho, že se přežily mravní normy, jež společenství stmelovaly; proto k němu dochází raději někde daleko, kde jsou potíže s uplatňováním zákona; v případě Španělů to znamená v Americe nebo nanejvýš v Itálii. Masakr tedy souvisí těsně s koloniálními válkami, vedenými daleko od metropole. Čím jsou oběti masakru cizejší a vzdálenější, tím lépe: jsou připodobněny více či méně ke zvířatům a bez lítosti vyhlazeny…. Je-li vražda z náboženských důvodů obětí, pak masakr je vraždou bezbožnou a Španělé zřejmě vynalezli právě tento typ násilí, s nímž se naproti tomu hojně setkáváme v naší nedaleké minulosti, ať už jde o individuální násilí nebo o násilí, kterého se dopouštějí celé státy. Jako by se conquistadoři drželi pravidal Ivana Karamazova „všechno je dovoleno“. Daleko od ústřední moci, daleko od královského zákona padnou všechny zákazy a zábrany a už tak oslabená sociální pouta se zcela uvolní a pod nimi se objeví nikoliv primitivní podstata, to dřímající zvíře v nás, nýbrž naopak moderní bytost, dokonce s velmi slibnou budoucností, kterou nebrzdí žádné morální ohledy a která zabíjí, jakmile a poněvadž jí to přináší potěšení. V barbarském chování španělů není nic atavického ani zvířecího; je to chování velmi lidské a ohlašuje příchod moderní doby.
Otázky:
Jaký drůh násilí Španělé v Americe vynalezli?
Jak vznikl podle Todorova Moderní člověk

Extenze:
Po třech tisíciletích exploze pomocí fragmentárních a mechanických technologií prožívá dnes západní svět implozi. V mechanických obdobích jsme dosáhli prostorové extenze svého těla. Po více než století elektronické technologie jsme dnes globálně rozšířili samotnou svoji centrální nervovou soustavu, čímž jsme – alespoň na naší planetě – zrušili prostor a čas. Rychle se blížíme poslední fázi extenze člověka – technologické stimulaci vědomí, kdy bude tvůrčí proces poznání kolektivně a jednotně rozšířen na celou lidskou společnost, do značné míry podobně, jako jsme již pomocí různých médií rozšířily své smysly a nervy. Zůstává otázkou, na niž můžeme odpovědět velmi různým způsobem, zda tato extenze vědomí, o niž tak dlouho usilují inzerenti různých výrobků, bude „k něčemu dobrá“. Je prakticky nemožné na takové otázky o extenzích člověka odpovědět, aniž bychom uvažovali o všech najednou. Každá extenze, ať již se jedná o extenzi kůže, ruky nebo nohy, ovlivňuje celý psychický a sociální komplex. (M. McLuhan, Jak rozumět médiím?)
Otázky:
Co je to extenze?

Panský postoj
Domnívám se, že na základě výše řečeného lze vztah techno a biosféry popsat jako určitý druh parazitismu. Nejde tu ale o jednoduchý mezidruhový vztah, nýbrž o víceúrovňový, komplexní a globální symbiotický parazitismus civilizační sítě na celé síti planetárního života. Systém industrializované a medializované kultury (technosféra) používá celou biosféru jako substrát svého růstu a zaujímá k ní, prostřednictvím lidského jednání, výlučně panský postoj. Z. Neubauer mluví v této souvislosti o tzv. marsickém přístupu1, F. Capra o jangovém postoji2 a A. Toffler o mechanicko-industriální mentalitě druhé vlny3.
Neubauer, s. 59 – 61: „Marsická důvěra v kauzální deteminismus je posilována naší zkušeností s fungováním stroje. Od válečného po psací. … Jediné, co mě může (u stroje) překvapit, je porucha. Táhlo spojující klávesu psacího stroje s kovovou literou, se zasekne, ale opravit je ho snadné. Od počátku průmyslové revoluce aplikujeme tuto zkušenost na celou skutečnost, ve které žijeme. … Člověk má dvě možnosti, jak je (síly živlů) nechat tvořit:
První způsob: Rozdělit a opanovat. Postavit proti sobě. Kanalizovat, uvěznit v hlavni pušky, v pístu motoru, v reaktoru, atd. To je ten marsický přístup, typický pro novověk. Je tvrdý – možná je v něm kámen úrazu celé naší civilizace. Živly nám sice slouží, ale takto pokořené a účelově zapřažené jsou nebezpečnější než ve své nespoutanosti. Vytváříme a neustále zvyšujeme jakýsi ontologický dluh. Veškeré katastrofy a nezdary svádíme na únavu materiálu, lidský či technologický faktor, povolený ventil, chybnýb výpočet, vadnou pneumatiku, a podobně. Ale nejsou všechny nehody a hrozby vedlejšími produkty našeho způsobu nakládání s živly?“
Capra, Bod obratu, s. 45:  „Jin: ženský princip, zdrženlivost, citlivost, spolupráce, intuice, syntéza. Jang: mužský princip, náročnost, agresivita, soutěživost, racionalita, analýza. Podíváme-li se na tento seznam protikladů, snadno nahlédneme, že naše společnost vždy upřednostňovala jang před jinem, tedy racionální poznání před intuitivní moudrostí, vědu před náboženstvím, soupeření před spoluprací, těžbu přírodních zdrojů před jejich uchováním atd. Tento důraz podpořený patriarchálním systémem a ještě povzbuzený převahou smyslové kultury během posledních tří století vedl k hluboké kulturní nerovnováze, která leží u samých kořenů naší dnešní krize – k nerovnováze v myšlení a cítění, hodnotách a postojích, v sociálních a politických strukturách. …. Žádná z hodnot naší kultury není podle čínské moudrosti sama o sobě špatná, ale tím, že jsme je oddělili od jejich polárních protikladů, zaměřili jsme se na jang a obdařili ho morální hodnotou a politickou mocí, přivodili jsme současný neblahý stav. Naše kultura se pyšní tím, že je vědecká, naše doba je nazývána věkem vědy. Je ovládána racionálním myšlením a vědecké poznatky často považujeme za jediný přijatelný druh vědění. Intuitivní poznání a vědomí, které je však právě tak platné a spolehlivé, nedochází obecného uznání.“
Toffler: „Druhá vlna posunula technologii na úplně novou rovinu. Zplodila obří elektromechanické stroje, pohyblivé součástky, pásy, hadice, ložiska a šrouby. A tyto nové stroje byli něčím víc než doplněním síly svalů. Průmyslová revoluce dala technologii smyslové orgány, vytvořila stroje, které slyší, vidí a hmatají s přesností a jemností větší než jaké jsou schopni lidé. Dala technologii lůno, protože vynalezla stroje schopné produkovat v nekonečném sledu nové stroje. A co je ještě důležitější, spojila stroje do navzájem propojeného systému pod jednou střechou, a tak vytvořila výrobní linku a továrnu. Z tohoto technologického základu vzešlo množství různých průmyslových odvětví, která dala civilizaci druhé vlny její definitivní charakter. Nejprve tu bylo uhlí, textilky a železnice, pak ocel, výroba aut, hliníku, chemikálií a přístrojů. Vznikla obrovská průmyslová města:  … z těchto průmyslových center proudí miliony a miliony identických výrobků – trička, boty, auta, hodinky, hračky, mýdla, šampóny, foťáky, samopaly a elektické motory. Nová technologie postavená na novém systému získávání energie otevřela dveře hromadné výrobě.
Otázky:
V čem spočívá tzv. panský postoj?

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: