Školní weblog

Filozofie přírody FŽP – Platón a Aristoteles

Posted by pitvok on Duben 11, 2011

Obsah hodiny:
Naším tématem byl vznik tradiční evropské racionality a forem vědění v dílech klasických řeckých filozofů Platóna a Aristotela. Seznámili jsme se s řeckým pojetím živlů a s pojmem kosmu jako harmonicky uspořádaného celku, a uvedli jsme, že tyto koncepce tvoří rámec klasického řeckého chápání přirozeného světa – FYZIS. Představili jsme platónskou dualistickou teorii idejí jako věčných a neproměnlivých základů všeho proměnlivého, tj. přírodního. Teorii idejí jsme vykládali jako první systematickou verzi vědeckého redukcionismu, tj. metody poznání postavené na principu zjednodušení mnohoznačného a proměnlivého světa naší zkušenosti na jeho základní, racionálně uchopitelné a zkušenostně ověřitelné předpoklady. Filozofie a věda už se nespokojuje s mytickými příběhy, ale vyžaduje zdůvodněné a v řeči vyjádřené porozumění celku všeho, co je. Aristotelés jako Platónův žák rozpracovává vědeckou metodologii: rozděluje vědění na vědní disciplíny, promýšlí hlavní logické zákony, stanovuje kategoriální uspořádání filozofické a vědecké řeči. Odmítá však platónský dualismu a vycházeje spíše z biologické zkušenosti růstu a proměny, snaží se filozofickými a vědeckými prostředky vyjádřit pohyb a proměnu, tj. nalézt zákonitosti, jimiž se řídí bytí neplatonsky pochopené jako životní proces.

Texty:

1) Platón, Timaios, 28a – b

Nejprve jest podle mého mínění stanoviti tuto rozluku: co jest to, co stále jest, ale vzniku nemá, a co jest to, co stále vzniká, ale není nikdy jsoucí? Ono lze chápati přemýšlením s pomocí rozumu, poněvadž jest stále v témže stavu, toto může býti jen předmětem mínění s pomocí počitku bez účasti rozumu, jakožto něco, co vzniká a zaniká, ale nikdy nemá pravé jsoucnosti. Dále všechno, co vzniká, vzniká nutně z nějaké příčiny, neboť jest nemožno, aby něco vzalo počátek bez příčiny. A to, čeho podobu a působnost vytváří stavitel světa tak, že stále hledí na neproměnné jsoucno a takového užívá jaksi za vzor, to všechno nutně vychází z jeho rukou krásné; hledí-li na jsoucno vzniklé a užívá vzoru časného, není krásné. Všechen pak svět – neboli kosmos nebo jaké snad ještě jiné jméno by mu bylo nejmilejší – o něm jest nejprve uvážiti to, co musí býti předmětem počáteční úvahy při každé věci, zdali byl vždy a nemá žádného počátku svého vzniku, či vznikl a počal se z nějakého počátku.

Otázky k textu:
1) Jakým způsobem je v textu vyjádřen platónský dualismus?
2) Jak byste popsali pojetí světa vyjádřené v tomto textu?

 

2) Platón, Timáios

31 b-c: Z ohně a země tvořil bůh na počátku těl všehomíra. Ale dva prvky nelze dobře skládati bez třetího, neboť musí býti mezi oběma nějaké spojovací pouto. Z pout pak jest nejlepší to, které nejlépe sjednocuje, sebe a členy poutaně; k tomu účelu se nejlépe hodí úměra
32b“proto tedy položil bůh doprostřed mezi oheň a zemi vodu a vzduch a upravil je vespolek, pokud bylo možno, úměrně … Z těch čtyř prvků byl jeden každý ve své celosti přibrán při budování všehomíra.“
49b-c: Předně, co jsme nyní pojmenovali vodou, vidíme, že na pohled tuhnouc, stává se kameny a zemí, kdežto tatáž látka rozředěním a rozpuštěním mění se v páru a vzduch, rozpálený pak vzduch v oheň, a zase naopak, že oheň zhuštěn a zhašen přechází opět v podobu vzduchu, a vzduch, srážeje se a houstna, mění se zase v mrak a mlhu, z těchto pak, když ještě více zhoustnou, řine se voda, z vody pak zase vzniká země a kameny: že tedy tyto látky takto v kruhu přecházejí jedna v druhou. Když tedy jednotlivé tyto živly nikdy se nejeví stálé, jak by mohl někdo bez ostychu pevně rozlišovat, že ta a ta věc jest kterýkoli z nich a ne jiný.“
52 a: Když tomu tak jest, třeba uznati, že jedno jest to, co trvá v neměnném stavu, bez vzniku a bez zkázy, co ani do sebe nepřijímá odjinud něčeho jiného, ani samo nikam nevchází do jiného, neviditelné a též jinak smyslům nepřístupné, to, co tedy náleží do oboru rozumového zkoumání; druhé pak má s oním společné jméno i podobu, jest smysly vnímatelné, vzniklo, jest v ustavičném pohybu, na jednom místě vzniká a hned zase odtamtud mizí, chápáno jest představou na základě počitku; na třetím pak místě jest vždy všeliký prostor, to co zkázy do sebe přijímá a místa poskytuje všemu, cokoli má vznik, samo jest chápáno bez účasti smyslů …
53c-d: Především tedy jest každému jasno, že oheň i země i voda i vzduch jsou tělesa; každý pak druh tělesa má též výšku. A výška předpokládá povrch z plošného prvku; rovinná pak plocha skládá se z trojúhelníků. Všechny trojúhelníky jsou odvozeny ze dvou trojúhelníků, z nichž každý má jeden úhel pravý, druhé dva ostré, ale jeden z nich má na obou stranách přepony po stejné části úhlu pravého, rozděleného rovnými rameny … Tedy tento předpokládejme počátek ohně i ostatních těles …
54 b-c: Jevilo se nám, že všechny ony čtyři živly vznikají navzájem jeden ze druhého; ale toto jest nesprávné zdání; vznikají totiž z trojúhelníků, o nichž jsme mluvili. Čtyři živly, tři z jednoho, který má strany nerovné, čtvrtý pak sám jediný upraven z trojúhelníka rovnoramenného

Otázky k textu:
1) Na koho nebo na co Platón ve svém pojednání o prvcích čili živlech navazuje?
2) Proč nelze podle Platóna považovat tradiční živly (země, oheň, vzduch, voda) za to, z čeho všechno ostatní vzniká?
3) Vysvětli Platónovo použití geometrických tvarů!
4) Proč Platón tvrdí, že živly jsou tělesa?

3) Aristotelés, Metafyzika

Metafyzika, kniha pátá, 1014b – 1015a
Přírodou (FYZIS) se jedním způsobem nazývá:
1) Vznik a vývoj věcí, jež se rodí a rostou
2) jiným první složka, z níž pochází to, co roste, rozvíjí se;
3) za třetí to, od čeho vychází první pohyb v každé jednotlivé přírodní;  bytosti jako takové. Růsti (FYESTHAI) se vypovídá o všem, co se zvětšuje skrze jiné tím, že se ho dotýká a s ním srůstá nebo k němu přirůstá, jako je tomu u zárodku.
4) Za čtvrté se „fyzis“ nazývá první, z čeho buď je nebo se vyvíjí přírodní věc a jež je neutvářené a nemůže se z vlastní moci měnit; tak se například u sochy a u kovových nářadí užívá fyzis o kovu, u dřevěných o dřevu. A podobně je tomu i u ostatních věcí. Neboť každá látka je a trvá proto, že se zachovává první látka. Neboť v tomto smyslu se mluví také o fyzis prvků přírodních věcí, čímž jedni míní oheň, druzí zemi, jiní zase vzduch, jíní vodu nebo něco jiného takového, a konečně jedni jenom některé z nich, druzí všechny dohromady.
5) Fyzis se ještě v jiném smyslu nazývá podstata věcí přirozeně jsoucích; tak toho slova užívají například ti, kdo míní, že první složení prvků je fyzis, anebo jako Empedoklés praví:
U věcí jsoucích není, čemu se říkává fysis,
ale je toliko směs a opět pak rozklad té směsi.
Fysis – toť je pro to jen slovo, jež vymyslil člověk.

Proto také říkáme o tom, co přirozeně, od přírody je nebo vzniká, i když je tu již to, z čeho se přirozeně vyvíjí nebo jest, že ještě nemá své přirozenosti, nemá-li svůj tvar a podobu.
Přirozeně je tedy celek složený z nich obou, jako například živočichové a jejich části. Přirozeností však je jednak první látka, … a jednak tvar a podstata, a to je účel a cíl vzniku a vývoje.
Podle toho tedy, co bylo řečeno, znamená fyzis v prvním a vlastním smyslu podstatu toho, co v sobě jako takovém má počátek pohybu; neboť látka se nazývá fyzis proto, že v sebe přijímá jeho působnost, a vznikání a růst proto, že jsou to pohyby, jež od něho vycházeji. A tento počátek pohybu v přírodních věcech je nějak buď v možnosti nebo ve skutečnosti.

Kniha V.
Příčinou (AITION) se nazývá jednak to, z čeho jako ze součásti něco vzniká; tak je kov příčinou sochy, stříbro příčinou poháru a rovněž rod, k němuž ty látky náležejí.
Jednak se tak nazývá tvar (EIDOS) a vzor (PARADEIGMA), to je pojem bytnosti, a pak i rody toho, jako například příčinou oktávy je poměr dvou ku jedné a vůbec pak číslo, a pak části obsažené v pojmu.
Za třetí se příčinou nazývá to, z čeho nejprve pochází počátek (ARCHÉ) změny nebo klidu; tak například příčinou je rádce, a tak otec je příčinou dítěte a vůbec působící činitel je příčinou toho, co je působeno, a měnící činitel příčinou toho, co je měněno
Za čtvrté příčinou je něco jako účel (TELOS), to je to, k čemu něco směřuje, jako například příčinou procházky je zdraví. Neboť na otázku, proč někdo jde na procházku, odpovídáme, aby zůstal zdráv; říkajíc to, jsme přesvědčeni, že jsme udali příčinu. Tak se příčinou nazývá i to, co se činností jiného koná a děje ještě uprostřed před dosažením účelu;

Otázky k textu:
– Jaké všechny významy zahrnuje Aristotelův pojem fyzis?
– V čem se tento pojem liší od našeho naivního čili kolektivního pojmu přírody?
– Jaké další „příčiny“ kromě „tvaru“ a „látky“ Aristoteles uznává?

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: