Školní weblog

Filozofická antropologie VII. – Existencialita

Posted by pitvok on Duben 13, 2011

Texty:

1) J. Sokol, Filosofická antropologie, kap. 22 – Osoba jako role, s. 147

Slovo persona původně vystihuje tu stránku lidské osoby, kterou člověk zaujímá spolu se svým postavením a rolí, s níž se obrací vůči svým partnerům nebo protivníkům v jednání a kterou lze vidět zvenčí. Stará zkušenost říká, že tato vnější tvář či maska, která charakterizuje spíš roli než určitou a jednotlivou lidskou bytost, nemusí být s „vnitřkem“ této bytosti v souladu a že se může střídat nebo měnit. V moderních společnostech je to dokonce pravidlem: každý z nás vystupuje v životě v tolika různých rolích, že se je musí naučit pečlivě rozlišovat. Tak máme všichni za sebou roli žáka a studenta, většinou i role podřízených zaměstnanců, manželů a rodičů, a vedle toho různé role související třeba s našimi zálibami, koníčky, spolky, případně i role veřejné. Proč se naše „tváře“ či persony v těchto rolích liší? Není to jen přetvářka a podvod? Neměl by člověk vždycky být sám sebou – a už ničím jiným?
Zajisté měl. Jenže jak má být sám sebou? Člověk je, jak víme, kulturní bytost: stal se člověkem v nějaké společnosti, a to tak, že přijal její jazyk a kulturu – a tedy jistou podobu, formu, roli. Navázal nějaké lidské vztahy a naučil se chovat jako člověk. Tato základní kulturní role není jen nějaká maska, pod níž by se skrýval ten pravý člověk, a pokud jilidé někdy – třeba v extrémních podmínkách – odloží, přestávají se chovat jako lidé. Být člověkem zkrátka není přírodní určení druhu, nýbrž kulturní role získaná výchovou. Anebo jinak: lidská přirozenost je umělá

2) M. Heideggere, Bytí a čas

Veřejnost a ono se:
§27, s153
Odstup, průměrnost a vyrovnávání konstituují jakožto způsoby bytí neurčitého ‚ono se‘ to, co znamená „veřejnost“. Veřejnost řídí zprvu veškerý výklad světa a pobytu a má ve všem pravdu. A to nikoliv na základě nějakého význačného a primárního bytostného vztahu k „věcem“, nikoliv proto, že by disponovala nějakou výslovně osvojenou průhledností pobytu, nýbrž na základě toho, že nejde „věcem na kloub“, poněvadž je necitlivá ke všem rozdílům úrovně a ryzosti. Veřejnost všechno zatemňuje a vydává to, co je takto zastřené, za známé a každému přístupné

Negativní jako řeči, zvědavost, dvojznačnost
§35, 195
Řeč většinou promlouvá slovem a vždycky se již vyslovila. Je jazykem. Ve vysloveném je tedy, ale již obsaženo porozumění a výklad. V jazyce jako vyslovenosti je porozumění pobytu vždy už vyloženo. Tato vyloženost, právě tak jako jazyk, není něčím, co se jenom vyskytuje, nýbrž její bytí má rovněž charakter pobytu. Této vyloženosti je pobyt zprvu a v jistých mezích stále vydán, to ona spravuje a rozdílí mžonosti průměrného rozumění a příslušného rozpoložení. Vyslovenost uchovává v celku svých rozčleněných významových souvislostí určité rozumění odemčenému světu a stejně původně s tím také rozumění spolupobytu druhých a svému vlastnímu ‚bytí ve‘.
Nezakotvenost „řečí“ jim nebrání v přístupu na veřejnost, naopak jej usnadňuje. „Řeči“ představují možnost všemu rozumět, aniž bychom si předtím věc osvojili. Chrání nás před nebezpečím, že bychom při takovém osvojování ztroskotali. „Řečí“, které se každému stále nabízejí, nejen že nás zprošťují úkolu pravého porozumění, nýbrž vytvářejí indiferentní srozumitelnost, pro kterou nic není uzamčeno.
„Řeči“, které uvedeným způsobem pobyt uzavírají, představují způsob bytí vykořeněného porozuměním pobytu. Takové porozumění ovšem není něco jako hotový stav výskytového jsoucna, nýbrž – existenciálně vykořeněno – je samo způsobem neustálého vykořeňování. Ontologicky to znamená: pobyt, který žije v „řečech“, je jako ‚bytí ve světě‘ odříznut od primárního a původně-pravého bytostného sepětí se světem, spolupobytem i s ‚bytím ve‘ samým. Vznáší se v prádznu, a přece je tímto způsobem stále u „světa“, s druhými a k sobě samému. Jedině jsoucno, jehož odemčenost je konstituována naladěnou a rozumějící řečí, tzn. jsoucno, které v této ontologické struktuře jest svým ‚tu‘, jest ve světě, má bytostnou možnost takového vykořenění, které zdaleka není nebytím pobytu, nýbrž naopak jeho nejkaždodennější a nejtvrdošíjnější realitou.

3) J. Čapek, Jednání a situace

U uvedené charakteristice lidského bytí lze vyzvednout ještě jeden významný rys: bytí zde nabývá významu možnosti. Pobyt se ke svému bytí tak či onak vztahovat může a přitom se k němu již určitým způsobem vztahuje. Proto i aktuální způsob bytí je možností, a sice takovou, která je, lze-li to tak říci, přítomnou skutečností: třeba být lékařem je možnost, kterou daný lékař jest. Heidegger zde odlišuje mít možnost jakožto vlastnost, jíž lze charakterizovat ne-lidské jsoucno, a být možností. … Třeba stůl může být spálen nebo natřen, ale mezi jeho možnosti nepatří třeba schopnost vyvinout určitou rychlost nebo ohřát pokrm. Naopak být možností neznamená mít nějakou vlastnost, třeba být člověkem, který může léčit, nýbrž prostě být lékařem. (J. Čapek, Jednání a situace, s. 108)

Spojíme-li konstatování, že bytí je v případě člověka vždy možnost, s konstatováním, že toto bytí je „vždy mé“, dospějeme podle Heideggera k základní alternativě, v níž se lidské bytí pohybuje – k autenticitě a neautenticitě. Například být lékařem je má možnost i tehdy, když jím již jsem. Mohl jsem totiž být i něčím jiným a být lékařem je možnost, jíž jsem, zatímco ostatními možnostmi nejsem. Mohli bychom namítnout, že taková možnost není nijak zvlášť „moje“: každý přece může být lékařem.. Taková námitka je podle Heideggera na povrchu pravdivá, ale v jádru hluboce mylná. Sice ji nemůžeme popřít, ale pak ztrácíme vnímavost pro to, že mé bytí lékařem je zvolení mé možnosti. Jakkoli každý může být lékařem, mé bytí lékařem je výhradně mé vlastní. Velmi snadno ztrácíme vědomí o „vždy mé“ povaze bytí, velmi snadno uvěříme představě o obecných možnostech, které nepatří nikomu a každému. Heidegger nazývá tuto tendenci pateticky upadáním. Vzepření se proti této tendenci je pro Heideggera získáním sebe (J. Čapek, Jednání a situace, s. 109)

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: