Školní weblog

Protestantismus a náboženská emancipace (Děj. Fil. 2)

Posted by pitvok on Duben 14, 2011

Obsah hodiny:

Co je to protestantismus?
Kořeny v počátcích křesťanství – apokryfní evangelia a vznik kánonu – viz ariánství,
Kacířské proudy a vývoj církve ve středověku – bogomilové, albigenští-kataři, valdenští, Wycliffe – lollardi, husitství, avignonské papežství
Historické souvislosti 16. století – humanismus, zámořské objevy, krize křesťanské kultury, renesanční obrat
Čtyři příčiny protestanství podle Friedela
Tři hlavní proudy: Luther, Kalvín, Münster
Lutherovy myšlenky
Důsledky protestantismu
Texty:

1) Truchlivý, J. A. Komenský
Já jsem ten, kterýž jsem na vás toto násilé bojů vylil a zapálil oheň vůkol vás. Já sám nabrousil jsem meč a dal do rukou těch, kteříž vás mordují; vadal jsem vás v ruce lidí vzteklých a všecko hubících, ohněm přchlivosti své já sám dmýchám na vás. Kdo zbrání vztažené ruce mě? Pustil jsem na vás meč, kdo jej odvrátí? Pustil jsem na vás oheň, kdo jej uhasí? … Oheň můj zanícen jest nyní na okršlku zemském, aniž přestane, dokud nepopálí základu země. … Toť jsou počátkové toliko bolestí, lkání  zahynutí, počátek zlých věcí, ran, zkosí a metel mých. Nebo já jsem sobě nyní čas obral, abych navštívil všecky bydlející na zemi, jakž jsem dávno prohlašova skrze služebníky své proroky, že v posledních časích mnohé a žalostivé bídy přijdou na zemi. Nu nyní je ten čas, nyní povstal hněv můj proti všechněm národům, hněv můj půjde až do končin země, v soud vcházím s všelikým tělem. Aj bída půjde z národu na národ a vichřice veliká půjde až do končin země, … a vylévána bude krev jako prach.
Mezi tím, panovniče hospodine, církev tvá také trpí, a nejvíce, jakž se to nyní děj.
I což mi do toho? Zdaž nejste všickni zespolka národ hříšný, lid obtížený nepravostmi, synové zpurní? Opustili jste cesty mé a odešli po líbostech srdcí svých. Proč mám milostivější býti vám než jiným?… Nýbrž projdětě pohany, najdou-li se kde podobné bezbožnosti jkao v mém křesťanstvu, pýcha, nádhernost, lakomství, ukrutnost, ožralství, nečistota, ošemetnost etc … Lid můj vydal se k zlého činění, od největšího až do nejmenšího. Jakž prorok, tak kněz páší nepravost, i v domě svém nacházím nešlechetnost, všecky mám za podobné Sodomě a Gomoře

2) Kulturní dějiny novověku I., E. Friedel http://www.kosmas.cz/knihy/127115/kulturni-dejiny-novoveku-i/
Německá reformace nebyla v žádném případě jednotné hnutí, jednalo se o výslednici nejméně čtyř složek. První , která bývá dost často považována za jedinou, byla náboženská, ale už od samého počátku se pojila s druhou stejně tak silnou, a to národní: Němci si už nepřáli, aby je řídil Řím, církev už neměla být „vlašská“, nýbrž německá, a také už nechtěli, aby cizímu vládci, neboť jím byl politicky vzato vládce Církevního státu, proudila značná část daní. A zde už nastupuje třetí složka, ekonomická, která bylo skoro nejširší, neboť v ní se stékaly všechny ty proudy, které se po vzoru prvotního křesťanství snažily přivodit zásadní opravy sociáln struktury. A nakonec k tomu jako čtvrtý faktor přistupoval kvas ve vědeckých kruzích: humanismus, procitnutí učené kritiky. Tato složka byla poměrně nejslabší, ale celému boji dodávala materiál, metody, duchovní zbraně.

Která ze čtyř složek německá reformace byla nejsilnější?
Proč začala být německá emancipace formulována nacionálně?

3) Kalvinismus
Kalvín nastolil v městské republice Ženevě vládu církve, která zdaleka předčila veškeré předchozí pokusy o katolické poručnictví a inkvizici svědomí. Tato klerikální policie se míchala do všeho, skoro na každý projev přirozené touhy po životě a přirozené radosti se hledělo s podezřením, byl zapovídán a trestán. Veškeré slavnosti a zábavy – hra, tanec, zpěv, divadlo, dokonce čtení románů – byly zakázány. Bohoslužba probíhala mezi holými stěnami, bez ozdob, okázalosti, oltáře, nesměl ji zdobit ani obraz Krista. Za klení, hru v kuželky, hlasité žerty, lehkomyslné řeči hrozily vysoké pokuty, za cizoložství smrt. V Kalvínovi se poprvé dostává k moci latinský duch řádu a logičnosti, systematičnosti a organizace, ale i uniformity a mechaniky, který je tak charakteristický pro celý pozdější kulturní vývoj Francie. Mezi Kalvínovou ženevskou vládou a zdánlivě tak rozdílným jakobinismem existuje zvláštní shoda. Kalvinismus je na jednu stranu zcela středověký, neboť skutečně realizuje duchovní stát, omnipotenci církve, o které papežství vždy snilo. Dokonce je antický, totiž starozákonní. Na druhou stranu je však mnohem modernější než luterství, a to za prvé podstatně radikálnějším purismem naprosté bzeobraznosti a symbolického pojetí svátostí, za druhé naléhavým zdůrazňováním republikánsko-demokratického prvku a absolutistickým policejním dohledem nad poddanými, za třetí humanisticko-kritickým pojednáním teologických problémů a za čtvrté militantním, agresivním, expanzivním imperialismem. V Ženevě se zrodila francouzská zahraniční politika, holandské kolonizátorství, anlgická vláda na moři

Dají se podobné prvky vysledovat také v německé kultuře? Funguje kalvinismus v německé kultuře?

4) Radikální reformace
Čím je víra kacířštější, tím bývá ryzejší. Skutečnými stoupenci volného vyznání byli v té době jedině radikálové: Karlstadt, Münzer, novokřtěnci a mystikové. … Münzer chtěl odstranit nejen římský stolec, preláty, biskupy a mnichy, nýbrž veškeré duchovní zprostředkování a skutečně realizovat zásadu, že každý věřící je sám sobě knězem a že pouze v přímém styku může nalézt svou spásu. Nechtěl zrušit jen prebendy a kláštery, ale jakoukoli vládu, upřednostňování a utlačování, dokonce i osobní vlastnictví, nepopíral jen autoritu  církevní tradice, ale i autoritu litery Písma a odvolával se toliko na vnitřní slovo, jež Bůh zvěstuje každému.

Jak byste označili radikální postoj německých protestantů?

5) Hlavní myšlenky Lutherovy – Velké postavy západního myšlení: slovník myslitelů
Člověk je ve své podstatě zkažený, slabý, sobecký a ve stavu vzpoury proti Bohu. Plodem pádu z milosti je smrt. Boží zákony hříšníkům ukazují, jak vzdáleni jsou Bohu, a probouzejí touhu po vykoupení. Bůh by ve své spravedlnosti mohl lidstvo proklít, avšak z lásky se rozhodl hříšníky spasit. Nejplnějším projevem této lásky je kříž. Na cestě vykoupení lze činit jediné – mít víru, naprostou důvěru a poddajnost slovu Boha; lidské zásluhy a skutky se odmítají. Prvořadým nástrojem Božího spásného slova je Bible, která podává v celistvosti dobrou zvěst pro lidské spasení. Katolické kněžství, mnišství a kanonické právo jsou zvarženy jakožto lidské instituce, které si lživě přisvojují schopnost řidit Božího ducha. Svátosti jsou znaky, skrže něž se sděluje Boží spásné slovo.
Reformace vychází z otázky: „Co mám činit, abych měl podíl na věčném životě?“ V jádře Lutherovy vášnivé  a melancholické osobnosti  stála napjatá úzkost o vlastí spasení. Roku 1505, obklopen prudkou bouří, v jejíchž blescích spatřoval samotný hněv boží, se Luther zapřísahal, že pokud přežije, vstoupí do kláštera.
O božím majestátu Luther psal v jednom ze svých pozdějších děl, v knize O spoutané vůli, jako o všestravujícím pohlcujícím ohni, Bohu, jenž se vymyká vší vládě a řízení ze strany lidské vůle a rozumu. Lidstvo se podle jeho názoru neustále snaží vysloužit si množstvím zbožných skutků vlastní spasení … zde spatřoval samu podstatu hříchu, jenž koření v touze učinit sebe sama středem veškerenstva. Adamův pád zanechal lidství ve stavu neustálé vzpoury proti Bohu, setrvalé špatnosti. Lidství je „zcela malomocné a nečisté“. Bůh je ale také nanejvýš milosrdný, dal svého syna pro spásu člověka. Tento soucit s hříšníky nelze pochopit rozumem, ani ovládnout lidským jednáním. Odpovědí lidské víry na Boží milost je věrnost Bohu, při níž klademe veškerou svou důvěru v jediného Boha. Víra pro Luthera není lidská schopnost či vlastnost, nýbrž něco, co lze obdržet od boha.
Katolické stanovisko hájené na tridentském koncilu chce víru chápat jako sílu, jež ozdravuje a vyzdvihuje lidskou přirozenost. Podle této tradice je člověk ospravedlněn nikoli vnějším vložením Kristových zásluh, nýbrž působením Ducha Svatého v lidské duši podle Boží dobroty a svobodné spolupráce každého jednotlivce. Toto pobývání Boha v člověku skýtá jedinci tři nadpřirozené  ctnosti víry, naděje a lásky. Duše získává nadpřirozený dar, návyk, který se uskutečňuje v dobrých skutcích, a jako takové se Boží svobodné dary stávají lidskými zásluhami. Podle Luthera je jediný dobrý skutek víra, která je dílem Božím. Jedině víra obrací naši pozornost od stravujícího modloslužebnictví a dává nám svobodu milovat.
Protestantské hnutí, které započalo jako protest proti prodeji odpustků, podávalo v jádře systematickou reformulaci způsobů, jak lze dosáhnout a udržet vztah s Bohem. Lutherovy základní principy sola fide, sola gratia, sola scriptura zavrhovaly středověké pojetí institucionální církve jako výlučného média pro setkání člověka s Bohem. Podle Luhtera stojí každý člověk sám v osobním setkání s Bohem.
Všichni pokřtění křesťané jsou díky svému křtu knězi, říká Luther. Toto kněžství všech věřících znamená, že každý křesťan je povinován nejen přijmout slovo ve víře, ale též sloužit bližnímu. Klíče království božího nenáleží papeži, nýbrž celé obci věřících

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: