Školní weblog

Bacon, Descartes a Newton: otázka vědecké metody (Děj. Fil. 2)

Posted by pitvok on Duben 30, 2011

Obsah hodiny:
– Souvislost založení novověké vědy a utopického okultismu
– Spojení Bacona a Newtona se zednářstvím a rosekruciánstvím
– Představa Nového světa založeného na novém vědeckém přístupu
– Deismus
– Baconovův požadavek metody
– Galileiovsko-Descartovská matematizace přírody
– Newtonovy zákony pohybu

http://en.wikipedia.org/wiki/Annuit_c%C5%93ptis
http://en.wikipedia.org/wiki/New_Atlantis
http://en.wikipedia.org/wiki/Isaac_Newton%27s_occult_studies
http://en.wikipedia.org/wiki/Isaac_Newton%27s_religious_views

Otázky:
– Jaký problém řeší Baconova teorie idolů?
– Jaký je u Bacona smysl nastolení nové vědecké metody?
– Co je hlavním tématem Newtonových Principií?
– Čím vším se Newton ve svém hlavním díle zabývá?
– Co znamenají a co vyplývá z Newtonových metodických pravidel?
– Jaký je rozdíl mezi absolutním a vnímaným časoprostorem?
– Proč je podle Newton prostor absolutní?
– Co je podle Descarta a Galileiho poznatelná na těle(se)?
– Co je podle uvedených autorů příčinou naší omylnosti?

Texty:


1) Bacon

Magna Instauratio (Veliké obnovení) 1620:
„O stavu věd, že je neutěšený a nepříliš se zlepšuje; dále o tom, že lidskému rozumu je třeba otevřít jinou cestu než tu, kterou znali naši předkové, a že je nutné mu opatřit jiné pomocné prostředky, aby mysl mohla použít svého práva nad přírodou.“

„Dosud se nenašel nikdo tak pevné a odhodlané mysli, aby se vážně rozhodl a uložil si, že naprosto ponechá stranou všechny dosavadní teorie a obecné pojmy a že takto očištěného a vyjasněného rozumu použije znovu na jednotlivé věci. Lidské vědění bylo až doposud směsicí mnoha věcí, především víry v autority, náhodných zkušeností a dětský naivních pojmů. Věda na tom nebude lépe, dokud se nanejde někdo, kdo by se ve zralém věku s neporušenými smysly a s myslí osvobozenou od předsudků nevěnoval znovu zkušenosti a jednotlivým věcem.„

„Až  potud nepřineslo lidem úspěch ve vědách ani spolehání na jiné, ani vlastní pilná práce. Málo jim prozatím také pomohly známé důkazy i pokusy. Lidský rozum, který pozoruje budovu tohoto vesmíru z toho hlediska, jak vypadá její stavba, vidí ji jako labyrint, kde je mnoho nejistých a dvojznačných cest, mnoho klamných podobností mezi věcmi a znaky, mnoho skrytých a spletitých zákrutů a křižovatek přirozených vlastností. Je nutno vydat se na cestu, která neustále vede množstvím zkušeností a jednotlivých věcí, jsouc přitom ozářena nejistým světlem smyslů, jež co chvíli vzplane a co chvíli zase pohasíná. I ti, kdo se tu nabízeli za vůdce, zbloudili a jen rozmnožili počet omylů i počet těch, kdo jim podléhají. Ve věcech tak obtížných nelze spoléhat ani na sílu lidského úsudku, nai na nějakou šťastnou náhodu, neboť k vítězství tu nevede ani sebevětší skvělost ducha, ani sebečastěji opakované pokusy, při nichž se zkouší štěstí. Je nutno jít podle niti, cesta musí být už od prvních smyslových vjemům zajištěna bezpečnou metodou.„

Idola:
http://web.rollins.edu/~jsiry/4idols.html
http://www.sirbacon.org/links/4idols.htm
http://www.ovc.edu/terry/fouridol.htm
Idol rodu (vrozené překážky poznání – omezenost smyslů, přednost snadnému, lpění na vlastním názoru, …)
Idol jeskyně (zvyky, výchova, …)
Idol tržiště (jazyk, slova pro to, co není, vícevýznamovost slov
Idol divadla (příklon k autoritám)

2) Galilei

Příroda je nepoddajná a nezměnitelná a vůbec se nestará o to, zda její skryté základy a způsob působení budou či nebudou přístupny lidskému chápání, a nikdy nepřekračuje hranice zákonů, jimž je podrobena.
Věřím, že knihu filozofie tvoří to, co se neustále rozkládá před našimi zraky, Protože je ale napsána písmeny, která se liší od naší abecedy, nemohou v ní číst všichni: písmeny v takové knize jsou trojúhelníky, čtyřúhelníky, kruhy, koule, kužele, jehlany a jiné matematické obrazce.
Přemýšlím-li o hmotě nebo tělesné substanci, domnívám se, že je ohraničena nebo má tu či onu formu, že vzhledem k jiné je větší nebo menší, že je na tom či onom místě, v tom či onom čase, že se pohybuje nebo je v klidu …, a žádná síla představivosti mě nepřiměje k tomu, abych ustoupil od těchto podmínek. Nevidím, však žádnou rozumnou nutnost v tom, aby byla bílá nebo červená, hořká nebo sladká, aby vydávala či nevydávala zvuk, aby voněla či páchla. Tato určení pro ni nejsou podstatná.
Nikdy nebudu na vnějších tělesech požadovat nic jiného než velikost, tvar, množství a více či méně rychlý pohyb, abych vysvětlil vznik chuťových, čichových a zvukových vjemů, a domnívám se, že kdybychom odstranili uši, jazyky a nosy, zbyly by tu ouze tvary, čísla a pohyby, avšak nikoli vůně, chuti a zvuky, které nejsou podle mého soudu mimo živou bytost ničím jiným než pouhými jmény.

3) Descartes

Když se však mysl … rozhlíží …, aby dále rozšířila své poznání, nalézá v sobě především ideje mnohých věcí, a nemůže se mýlit, poukud je pouze nazírá, a netvrdí a nepopírá, že by mimo ni bylo něco jim podobného. Nalézá pouze jakési obecné poznatky a z nich skládá rozličné důkazy; a když je sleduje, zcela se přesvědčuje o jejich pravdivosti. Tak například v sobě má ideje čísel a tvarů, a mezi obecnými poznatky má také ten, že když ke shodným přidáš stejně, budou poté opět shodná, a podobné. Z toho lze snadno dokázat, že tři úhly trojúhelníka jsou rovny dvěma pravým, atd. O tom tedy a o podobném se přesvědčuje jako o pravdivém, pokud sleduje premisy, z nichž to vyvodila. Ale ty nemůže sledovat stále. A proto když se později upamatuje, že ještě neví, zda snad nebyla stvořena s takovou přirozeností, aby se mýlila dokonce v tom, co se jí jeví nejzřejmější …žádnou jistotu nemůže mít dříve, než pozná původce svého počátku.

Mysl byla v dětství tak vnořena v těle, že jakkoli poznala mnohé jasně, přece nikdy nic rozlišeně. A když tehdy nicméně o mnohém soudila, nasákli jsme přitom mnohými předsudky, kterých se většina nikdy později nezbavila. Abychom se však od nich mohli osvobodit, uvedu zde úhrnem všechny jednoduché poznatky, z nichž se skládají naše myšlenky, a odliším, co je v jednom každém z nich jasné, a co temné.
Cokoliv je v dosahu našeho poznání, považujeme buď za věci či za … stavy věcí, nebo za věčné pravdy nemající mimo naše myšlení žádnou existenci. Z těch, které považujeme za věci, jsou nejobecnější substance, trvání, uspořádání, počet, a jsou-li ještě jiné takové, jež se týkají všech rodů věcí. Avšak neuznávám více než dva nejvyšší rody věcí: jeden je rod věcí intelektuálních čili myšlenkových, to jest věcí náležejících k substanci myslící. Druhý je rod věcí materiálních čili těch, které náležejí k substanci rozlehlé, to jest k tělesu. Poznání, volba a všechny mody, jak poznávání, tak volby se vztahují k substanci myslící. K rozlehlé substanci se pak vztahuje velikost čili samotná rozlehlost do délky, šířky a hloubky, tvar, pohyb, poloha, dělitelnost částí a podobně.  Ale zakoušíme v sobě i něco jiného, co se nemá vztahovat ani pouze k mysli, ani pouze k tělu. Pochází to z pevné a vnitřní jednoty naší mysli s tělem. Takové jsou například žádost jíst, pít, apod., stejně jako hnutí duše, která nespočívají pouze v myšlení, jako hnutí hněvu, radosti, smutku, lásky, apod.; a konečně všechny smyslové vjemy, jako vjem bolesti, šimrání, světla a barev, zvuků, vůní, chutí, tepla, tvrdosti a ostatních hmatových kvalit.

4) Newton

Ve vydání Principií z r. 1726 navrhuje Newton tato metodická pravidla:
Pravidlo 1: Nemáme připouštět více příčin věcí v přírodě, než kolik jich je k jejich vysvětlení nutných a také pravdivých
Pravidlo 2: Stejné přirozenému důsledku proto, nakolik je to možné, musíme přičítat stejnou přirozenou příčinu.
Pravidlo 3: Kvality těles, které nepřipouštějí ani zesílení ani snížení stupně, a o  nichž jsme zjistili, že přináleží všem tělesům v rámci našich pokusů, máme považovat za univerzální kvality všech těles vůbec.
Pravidlo 4: V experimentální filozofii máme považovat za přesné nebo téměř pravdivé takové výroky odvozené obecnou indukcí z jevů, kterým neodporuje žádná protikladná hypotéza, jakou si lze představit, a to až do té doby, dokud se neobjeví jiné jevy, pomocí nichž je lze ještě zpřesnit anebo z nich učinit výjimku.

ABSOLUTNÍ ČASOPROSTOR
Jako je nezměnitelný řád částí času, stejně tak je nezměnitelný řád částí prostoru. Za předpokladu, že by se ony části pohnuly ze svého místa, musely by se pohnout samy ze sebe. Časy a prostory jsou totiž místy jak pro sebe, tak pro všechny ostatní věci. Všechny věci se nacházejí v čase, pokud jde o řád jejich následnosti, a v prostoru, pokud jde o řád jejich umístění. Skutečnost, že jsou místy, plyne z jejich podstaty či přirozenosti a je absurdní představa, že by se prvotní místa věcí a přenesení z těchto míst mohla pohybovat. Jsou to proto absolutní místa a přenesení z těchto míst představuje jediné absolutní pohyby. (citováno z Principií podle A. Koyré, Od uzavřeného světa k nekonečnému vesmíru, s. 131)
Absolutní, pravý a matematický čas, sám o sobě a svou vlastní přirozeností plyne rovnoměrně bez ohledu na cokoli vnějšího, není tedy, jak se nás snaží přesvědčit Descartes, čímsi, co se týká pouze vnějšího, materiálního světa a co by neexistovalo, kdyby takový svět nebyl, ale něčím, co má svou vlastní přirozenost, a „co se jiným jménem nazývá trvání“; tedy ještě jednou, čas není, jak se nás snaží přesvědčit Descartes, čímsi subjektivním a odlišným od trvání, které Descartes ztotožňuje s množstvím reality stvořeného jsoucna. Čas a trvání jsou pouze dvě jména pro tutéž objektivní a absolutní entitu. Samozřejmě však „relativní, zjevný a běžný čas je nějaké smyslové a vnější měření trvání pomocí pohybu, které se obvykle užívá místo pravého času: jako hodina, den, měsíc, rok. (A. Koyré, Od uzavřeného světa k nekonečnému vesmíru, s. 131)

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: