Školní weblog

Středověké pojetí přírody (Filozofie přírody FŽP)

Posted by pitvok on Květen 1, 2011

Shrnutí:
Středověké pojetí přírody nebylo určeno ani tak filozofickými a náboženskými rozvrhy převzatými z antiky (platonismus církevních otců, judaismus, scholastický aristotelismus), ale spíše křesťanstvím, lidovými mýty a symbolickou mentalitou středověkých lidí.

Četba:

1) Bible, Starý Zákon, První Mojžíšova, kap. 9, 1-5

Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou. Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno. Jen maso oživené krví nesmíte jíst
tamtéž, 8 – 12
Bůh řekl Noemu a jeho synům: „Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a vaším potomstvem i s každým živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří, která je s vámi, se všemi, kdo vyšli z archy, včetně zemské zvěře. Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi.“

– Jaký je podle tohoto textu vztah člověka k přírodě?
– Jaký je tu rozdíl mezi lidmi a ostatními tvory?

2) sv. Augustin (jeden z tzv. církevních otců ovlivněný myšlením pozdní antiky), Vyznání

Pohlédl jsem na jiné věci a shledal, že Tobě vděčí za své bytí a že všechny v Tobě mají svůj konec, ne však jako v nějakém prostoru, nýbrž poněvadž Ty, Všemohoucí, je držíš svou pravdou, jako rukou, jež vše drží, a že všechny jsou pravdivé jen potud, pokud jsou, a nic není nepravdivé, leč když se zdá býti tím, čím není. A viděl jsem, že věci nejen odpovídají svému místu, nýbrž i času, až Ty jediný Věčný nepočal jsi tvořiti po nesčíslných časových obdobích, poněvadž veškerá časová období uplynulá i budoucí by neuplynula a nepřišla, kdybys Ty ustavičně nepůsobil.

Tázal jsem se celého vesmíru na svého Boha a odpověděl mi: „Nejsem Bohem, ale Bůh mne učinil.“ Zdaž tato krása vesmíru nezáří všem, kteří mají zdravé smysly? Proč tedy ke všem stejně nemluví? Veliká i malá zvířata vidí tu krásu, ale nemohou se otázati, nemajíce rozumu usuzujícího o tom, co mu smysly hlásají. Lidé se ovšem mohou otázati, aby poznali neviditelné vlastnosti Boží od stvoření světa z věcí stvořených. Příroda také neodpovídá  leč tomu, kdo se jí správně táže. V pravdě však mluví všechněm. leč jenom ti jí rozumějí, kteří hlas z venku také uvnitř s pravdou porovnávají. Neboť pravda mně volá: „Tvým Bohem není nebe a země, ani žádné tělo.“ To říká příroda tomu, kdo má oči k vidění. Hmota zajisté je menší v části než v celku. Již i ty, má duše, jsi lepší, neboť oživuješ hmotné tělo, dáváš mu život, čehož žádné tělo jinému tělu dáti nemůže. Bůh tvůj však jest samým Životem tvého života.

Pane, jak Tě tedy mám hledati? Neboť hledaje Tebe, svého Boha, hledám vlastně život věný. Chci Tě hledati, aby živa byla má duše. Neboť jako mé tělo žije z duše mé, tak má duše žije z Tebe. Jak tedy hledám nyní život věčný? Neboť nebudu ho míti, dokud nezvolám: „Již dosti“ a to tam, kde to řici musím? Jak jej mám hledati? Snad pomocí vzpomínky, jako bych již naň zapomněl a dosud o tom zapomenutí věděl? Nebo jako touhu po něčem neznámém, o čem jsem vůbec nevěděl … Není -li to tentýž blažený život, po němž všichni touží, a není nikoho,jenž by teoužil? Odkud jej znají, že tolik po něm touží? Kde je viděli, že jej tolik milují?

– Čím je příroda pro Augustina?
– O jakých dvou cestách k bohu tu Augustin mluví?
– Jaký je jeho vztah k proměnlivé tělesné přírodě?

3) Středověký symbolismus (J. Le Goff, Kultura středověku)

Ve středověkém myšlení tedy „každý hmotný předmět byl považován za zpodobení něčeho, co mu odpovídalo ve vyšší rovině, a stával se tak toho symbolem“. Symbolismus byl univerzální a myslet znamenalo ustavičeně odhalovat skryté významy, byla to neustálá „hierofanie“. Neboť skrytý svět byl světem posvátným a symbolické myšlení bylo jen na úrovni učených lidí vypracovanou, ujasněnou podobou myšlení magického, v němž tonula obecná mentalita. Amulety, kouzelné nápoje a magické formule, jejichž užívání a výskyt byly velice rozšířeny, jsou zajisté jen nejhrubšími aspekty těchto věr a praktik. Avšak ostatky, svátosti a modlitby byly jejich uznávanými rovnocennými náhradami pro prostý lid. Šlo stále o to, najít klíče k skrytému světu, „světu pravdivému a věčnému“, v němž bylo možné dosáhout spásy

Velkou zásobárnou symbolů je příroda. Prvky různých přírodních řádů jsou stromy tohoto lesa symbolů. Nerosty, rostliny i zvířata jsou vesměs symbolické, tradice jen některé z nich privileguje: mezi nerosty drahé kameny, podněcující sensibilitu svou barvou a evokující mýty bohatství, mezi rostlinami rostliny a květiny uváděné v bibli, mezi živočichy exotická, legendární a nestvůrná zvířata, lichotítí středověké zálibě ve výstřednosti. Lapidáře, floráře a bestiáře, v nichž jsou tyto symboly utříděny a vyloženy, zaujímají vybrané místo v ideální knihovně středověku.

Kameny a květiny zmnožují svůj symbolický význam svými blahodárnými nebo škodlivými účinky. Žluté nebo zelené kameny léčí barevnou homeopatií žloutenku a nemoci jater, červné léčí krvácení. Červený sardonyx znamená Krista prolévajícího za lidstvo na kříži svou krev, průhledný beryl, jejž prosvěcuje slunce, představuje křesťana prozářeného Kristem. Floráře se podobají herbářům; uvádějí do středověkého myšlení svět „prostých lidí“, babské recepty a tajnosti klášterního bylinkářství. Vinný hrozen znamená Krista, který obětoval svou krev za lidstvo; Panna Marie je zpodobena jako oliva, lilie, konvalinka, fiala nebo růže.
Svět zvířat je hlavně světem zla. Pštros, který klade svá vejce do písku a zapomíná na nich sedět, je obrazem hříšníka zapomínajícího na své povinnosti k Bohu, kozel je symbolem chlípnosti, štír, který bodá ocasem, je vtělením falešnosti a zejména židovského národa. Symbolika psa kolísá ve dvou směrech, antická tradice v něm vidí ztělesnění nečistoty a feudální společnost má tendenci ho rehabilitovat jako zvíře ušlechtilé, nepostradatelného pánova druha na lovu, symbol věrnosti. Avšak všechna bájná zvířata jsou ďábelská, pravé obrazy ďábla: zmije, bazilišek, drak, noh. Lev a jednorožec jsou dvojznační. Jsou symboly síly a čistoty, ale mohou též být symboly násilí a pokrytectví.

– Co je to symbol?
– V jakém smyslu může být každá věc symbolem?

4) Středověký les – J. Le Goff, Kultura středověku

Mohutný plášť lesů a vřesovisk prosvětlený obdělanými mýtinami, více či méně úrodnými, tak vypadá křesťanský svět – podobný negativu muslimského Východu, světa oáz uprostřed pouští. Zde je les vzácností, tam je ho nadbytek, tady představují stromy civilizaci, tam barbarství. Náboženství vzniklé na Východě ve stínu palem se na Západě rozmáhá ke škodě stromů, útulku pohanských bůžků, které mniši, světci a misionáři nemilosrdně kácejí. Veškerý pokrok ve středověké západní Evropě souvisí s klučením, je to zápas a vítězství nad houštinami, keři, nebo je-li třeba a dovoluje-li to technická výzbroj a odvaha, nad vysokýmn lesem, nad pralesem, nad Percevalovým „temným lesem“, Dantovou „selva oscura“.
Ale vzrušující skutečností je souhrn více nebo mně rozlehlých mýtin, ekonomických, soicálních, kulturních buněk. Středověká západní Evropa dlouho zůstávala aglomerátem statků, hradů a měst umístěných nezávisle vedle sebe a vynořivších se uprostřed neobdělaných a pustých ploch. Ostatně pustinou je tehdy les. Do lesa se utíkají dobrovolníci i nedobrovolní adepti fugae mundi:  poustevníci, milenci, potulní rytíři, loupežníci, psanci.
Les, svět skýtající útočiště, má své kouzlo, Pro rytíře je světem lovu a dobrodružství. Pro venkovany a všechen drobný pracující lid je les zdrojem užitku. Do lesa se chodí pást stáda, zejména na podzim se tam vyživují vepři. V lese se kácí dřevo. V lese se sbírají divoce rostoucí plody, dubová kůra, pryskyřičné látky i med divokých včel.
Avšak les je také plný hrozeb, domnělých nebo skutečných nebezpečí. Je znepokojivým horizontem středověkého světa. Obklopuje ho, izoluje a svírá. Je povýtce hranicí, no man’s land mezi panstvími, mezi kraji. Z jeho obávané neproniknutelnosti zničehonic vystupují hladoví vlci, loupežníci, loupežní rytíři. … Ze všech lesů vycházejí vlci, také vlci v lidské podobě, vlkodlaci. Les leckdy ukrývá ještě ještě krvelačnější netvory, které středověku odkázalo pohanství. Tak se lesy stávají, mimo všechny až příliš skutečné hrůzy, světem nadpřirozených a hrůzostrašných legend. Ardenský les s nestvůrným kancem, les Brocéliandem, dějiště kouzel Merlinových a Vivianiných, les Oberonův, kde Huon z Bordeaux podléhá čárům trpaslíkovým, les v Odenwaldu, kde Siegfried končí svůj tragický lov pod ranami Hagenovými …

5) Středověký kosmos, Le Goff, Kultura středověku

Tato společnost sevřená na zemi, toto křesťanství uzavřené na tomto světě byly doširoka otevřeny směrem vzhůru k nebesům, Hmotně ani duchovně není nepropustných překážek mezi světem pozemským a nadpřirozeným. Vesmír je soustavou soustředných sfér: taková je obecná koncepce. Názory o počtu a povaze těchto sfér se rozcházejí. Beda v 8. století soudil, že Zemi obklopuje sedmero nebes – v běžné řeči dosud říkáme, že jsme v sedmém nebi – vzduch, éter, ráj, vznícený prostor, obloha hvězd, neba andělů a nebe svaté Trojice. Pokřesťanštění řecké koncepce se dovršuje zjednodušením, jehož dokladem je ve 12. století Elucidarium Honoria Augustodunensis, který rozeznává trojí nebe: tělesné, … duchovní, … intelektuální. Vědečtější systémy přejímají schéma ,Aristotelovo, který dal vesmíru komplexní uspořádání o pětapadesáti sférách, k nimž scholastikové přidávají jednu další sféru vnější, sféru ‘prvního hybatele’, v níž Bůh uvádí celou soustavu do pohybu.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: