Školní weblog

Morální a kosmický řád

Posted by pitvok on Říjen 12, 2011

1) Dhammapadam
(Z pálijského originálu Dhammapada přeložil Karel Werner, Odeon, Praha 1992)

14. Probuzený (Buddha)

179. Jakým způsobem postihneš Probuzeného, kterého nelze vystopovat ani v oblasti nekonečna, jehož vítězství je neotřesitelné a jejž nikdo na světě nepředčí?

180. Jakým způsobem postihneš Probuzeného, kterého nelze vystopovat ani v oblasti nekonečna a kterého šalebná tužba či žádostivost už nezavedou na zcestí?

181. I bohové závidí mudrcům, pohrouženým v meditaci, kteří se těší klidu, jenž pochází z odříkání, kteří mají jasné uvědomění a jsou zcela probuzeni.

182. Je nesnadné dosáhnout opěntě lidského zrození a nesnadný je život smrtelníků. Je nesnadné dosáhnout možnosti uslyšet správné učení a nesnadné je dosáhnout stavu Probuzených.

183. Vyhnout se konání zla, pěstovat dobro, očišťovat svou mysl – to je poselství Probuzených

184. Nejvyšší ukázkou trpělivosti je schopnost odpustit. Probuzení praví, že tím nejvyšším je vykoupení. Ten, kdo škodí a ubližuje druhým, není poutníkem na cestě k němu.

185. Nemluvit urážlivě, neubližovat, ovládat sama sebe podle mravních zásad, být střídmý v jídle, prodlévat v samotě a tříbit si mysl meditací – to je poselství Probuzených.

186. Ani deštěm zlaťáků nelze dojít ukojení žádostí. Kdo poznal, že žádosti jsou neukojitelné a vedou k strázním, stal se mudrcem

187. Žák dokonale Probuzeného nenalézá potěšení ani v nebeských rozkoších; jeho potěšení je zánik vší žízně

188. Množí lidé, hnáni strachem, hledají útočiště v horách, lesích, klášterech a poustevnách.

189. Nic z toho však není ani bezpečné ani nejlepší útočiště. Kdo se uchýlí do takových útočišť, nezbaví se tím veškerého utrpení.

190. Kdo však si zvolí za útočiště Probuzeného, jeho učení a obec jeho dokonalých žáků, prohlédne v dokonalé moudrosti čtyři vznešené pravdy:

191. O utrpení, o tom, jak vzniká utrpení, o překonání utrpení a o vznešené osmidílné stezce, vedoucí k zanechání utrpení.

192. To je vskutku bezpečné a nejvyšší útočiště. Kdo se k tomuto útočišti uchýlí, osvobodí se od všecho utrpení.

193. Je nesnadné setkat se s dokonalou, ušlechtilou bytostí, neboť se všude nerodí. Kde se takový mudrc zrodí, je to k prospěchu jeho pokolení.

194. Požehnáním je příchod Probuzených, požehnáním je zvěstování správného učení, požehnáním je soulad ve společenství žádků, požehnáním je duchovní úsilí těch, kdo jsou zajedno.

195. Prokazuje-li někdo náležitou úctu těm, kdo jsou jí hodni, ať již jde o Probuzené nebo žáky, kteří se povznesli nad rozmanitost světa a unikli žalu a nářkům,

196. A uctí-li někdo ty, kteří došli osvobození a naprostého bezpečí, je nemožné, aby míra jeho zásluh byla někým změřena.

2) Starý zákon, Pátá kniha Mojžíšova 5, 1 – 22
Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, ekumenický překlad, Biblická společnost v ČSR 1990

Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Slyš Izraeli, nařízení a práva, která vám dnes vyhlašuji. Učte se jim a bedlivě je dodržujte. Hospodin, náš Bůh, s námi uzavřel na Chorébu smlouvu. Tuto smlouvu neuzavřel Hospodin jen s našimi otci, ale s námi všemi, kteří jsme tu dnes naživu. Tváří v tvář mluvil s vámi Hospodin na hoře zprostředku ohně. Já jsem stál v oné době mezi Hospodinem a vámi, abych vám oznámil Hospodinovo slovo, protože jste se báli oně a nevystoupili jste na horu. Řekl:
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské zemně, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jméno zneužíval.
Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.
Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys byl dlouho živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
Nezabiješ.
Nesesmilníš.
Nepokradeš.
Nevydáš proti svému bližnímu falešné svědectví.
Nebudeš dychtit po ženě svého bližního.
Nebudeš toužit po domě svého bližního ani po jeho poli ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“
Tato slova mluvil Hospodin k celému vašemu shromáždění na hoře zprostředku ohně, oblaku a mrákoty mocným hlasem a víc nepřipojil. Napsal je na dvě kamenné desky a dal je mně.

3) Lao-C‘, Tao-Te-Ťing
překlad B. Krebsová, DharmaGaia, Praha 2003
23. Kapitola
Být úsporný ve slovech – odpovídá přírodě. Prudký vichr netrvá celé ráno, prudký déšť netrvá po celý den.

Kdo způsobuje tyto věci? Nebe a země. Když ani nebe a země se nemohou projevovat bez přestání, oč méně pak člověk!

Proto ten, kdo své počínání spojuje s tao, obsahuje tao, ztotožňuje se s tao. Kdo své počínání spojuje s ctností, ztotožňuješ se s ctností. Kdo své počínání spojuje s újmou, ztotožňuje se s újmou.

Kdo je ztotožně s tao, toho i tao přijímá se zalíbením. Kdo je ztožněn s ctností, toho i ctnost přijímá se zalíbením. Kdo je ztotožněn s újmou, toho i újma přijímám se zalíbením.

Tam, kde chybí důvěra, povstává nedůvěra.

24. Kapitola,
Kdo vystupuje na špičky, nemůže pevně stát. Kdo kráčí strojeně, nemůže dlouho jít.

Kdo se vystavuje na odiv, nemůže zářit. Kdo se pokládá za dokonalého, nemůže být oslavován.

Kdo se prosazuje, nemůže být uznáván. Kdo se vyvyšuje, nemůže vynikat.

Pro tao je jako výkal a odpadky, jež v každém budí odpor a hnus. Proto ten, kdo obsahuje tao, u toho neprodlévá.

25. Kapitola
Existuje cosi – mlžné a beztvaré, a přece hotové a dovršené. Povstalo před nebem a zemí.

Je tak tiché! Tak pusté! Stojí samo a nemění se. Proniká vše vůkol a nic je neohrožuje. Může se pokládat za matku veškerenstva.

Jeho jméno neznám. Označuji je jako „tao“. Donucen dát mu jméno, nazývám je „svrchované“.

Svrchované – toť unikající. Unikající – toť vzdalující se. Vzdalující se – toť vracející se.

Proto: Tao je svrchované, nebe je svrchované, země je svrchovaná, i královské důstojenství je svrchované. V okrsku zemském jsou čtyři svrchovanosti a královské důstojenství zaujímá jednu z nich.

Člověk se řídí podle země, země se řídí podle nebe, nebe se řídí podle toa, tao se řídí podle sebe.

27. Kapitola
Kdo dobře chodí, nezanechává stop. Kdo dobře mluví, nedopoustí se chyb. Kdo dobře počítá, nepoužívá počítadla. Kdo dobře zavírá, nepotřebuje závor ani klíčů, a co zavře, nikdo neotevře. Kdo dobře svazuje, nepotřebuje provazů ani uzlů, a co sváže, nikdo nerozváže.

To je, proč moudrý vždy dobrotivě pomáhá lidem – a nikoho nezavrhuje. Vždy dobrotivě pomáhá tvorům – a nikoho neodmítá. Tomu se říká osvícenost.

Proto ten, kdo koná dobro, je nedobrému učitelem; ten, kdo nekoná dobro, je dobrému cenným materiálem.

Nemít v úctě, co je pro nás učitelem, nemít v lásce, co je pro nás cenným materiálem, vede – i přes všechnu chytrost – k velkým omylům. Tomu se říká potřebnost prozíravosti.

28. Kapitola.
Kdo ví, co je v něm mužného, a má na paměti, co je v něm ženského, stává se hlubokým řečištěm světa. Kdo je hlubokým řečištěm světa, neopouští stále působící ctnost a může se vrátit do stavu novorozeného děcka.

Kdo ví, co je v něm jasného, a má na zřeteli, co je v něm temného, stává se vzorným příkladem světa. Kdo je vzorným příkladem světa, neodchyluje se od stále působicí ctnosti a může se vrátit do stavu vrcholného nebytí.

Kdo ví, co je v něm úctyhodného, a má na zřeteli, co je v něm zahanbujícího, stává se širokým údolím světa. Kdo je širokým údolím světa, má dostatek stále působící ctnosti a může se vrátit do stavu původní jednoduchosti.

Rozptylováním jednoduchosti povstávají „nádoby k užitku“. Používány moudrým, slouží jako nástroje vlády a správy. Pak svrchovaný řád zůstává nerozdělen a neporušen.

4) Shrnutí šošonského náboženství: uctíván duchů a získání moci
Domorodá náboženství Severní Ameriky: síla vizí a plodnosti, Ake Hulkrantz, Prostor, Praha 1998/99

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: