Školní weblog

Filozofické pojetí krize

Posted by pitvok on Listopad 29, 2012

1) Něco překrásného se končí: kolapsy v přírodě a společnosti, P. Pokorný, M. Bárty (eds.), Dokořán 2008

Pod pojmeme kolaps rozumíme to, co se pod ním opravdu nejčastěji míní či cítí, považujeme jej tedy za správný a náležitý pojem k vystižení řady procesů, které mají sice odlišný substrát (lidské společnosti, dějinné éry, přírodní společenstva, lidské konstrukce, myšlenkové systémy …), ale podobnou strukturální povahu, podobné dynamické rysy.
Začněme u pramenů: collabefio, collabefieri, collabefactus sum, collabor, colapsus sum – viklati se, káceti, řítiti se, klesati. Dost slov je podobných nebo aspoň blízkých, nikdy to ale nejsou úplná synonyma: zhroucení, selhání, rozpad, krach, bankrot, pád, svržení, zničení, anihiliace, katastrofa, zkáza, krize, zánik, konec … a pak už je jiná skupina slov: převrat, revoluce, proměna, přeměna, změna, transformace, když zdůrazníme, že zároveň i něco překrásného začíná, a třetí, že to není či nebylo dotaženo až do smutného konce: krize, soumrak, úpadek.
Podle rychloanalýzy z internetu kolabuje leccos od fyzikálních systému (jednoduchých – bublinky vzduchu, i složitých – hvězdy gravitačně) přes biologické (fyziologie orgánu, organismu, diverzita oceánu) po jevy spjaté s lidmi. Tam je situací ozančených za kolapsy nejvíc. Týkají se psychiky, idejí a plánů, fungování systémů či částí systémů politických, ekonomických softwarových, finančních, apod.

2) Capra F., Bod obratu

Dospěl jsem k přesvědčení, že naše společnost jako celek dnes prochází krizí. O jejích četných projevech můžeme každý den číst v novinách. Postihuje nás vysoká inflace a nezaměstnanost, máme energetickou krizi a krizi zdravotnictví, ve znečištěném prostředí dochází k ekologickým katastrofám, čelíme rostoucí vlně násilí a kriminality, a tak dále. Základní tezí této knihy je, že toto všechno jsou různé projevy jedné a téže krize a že tato krize je v podstatě krizí vnímání. Vyplývá to ze skutečnosti, že se pokoušíme aplikovat pojestí zastaralého světonázoru (mechanistického pohledu na svět, který nám dává karteziánsko-newtonovská věda) na realitu, kterou již nemůžeme na základě tohoto pojetí chápat. Žijeme dnes v globálně propojeném světě, kde všechny biologické, psychické, sociální a ekologické jevy jsou na sobě vzájemně závislé.

3) Adluri V.P. – Mortal Knowledge in Parmenides and Plato.

Heidegger tvrdí, že konec naší epochy a začátek nové, ten zásadní začátek, který promýšlel Parmenides, stojí za to promyslet znova. Jaká epocha ale skončila? A jaká začíná? Tady se střetáváme s Heideggerovým kontroverzním pojmem „konce metafyziky“.
V dějinách západní filozofie je Parmenides stále více chápán jako otec a zakladatel. Heidegger vidí v Parmenidovi počátek, radikální počátek, který není za námi, ale vždycky před námi. O Parmenidovi pak říká: „Dialog s Parmenidem nikdy nekončí, a to nejen proto, že v jeho didaktické básni zůstává stále mnoho nevyjasněného, ale proto, že to, co je tam řečeno zasluhuje další promyšlení.“

4) E. Gilson, Bytí a někteří filosofové

V jádře Parmenidovy nauky je obsažena tato základní pravda: ať se díváme na realitu jakkoli, nepodaří se nám na ní objevit nic důležitějšího než právě její existenci. Odtud vychází jeho často opakované tvrzení, že „jsoucno je“, zatímco „je nemožné, aby ne-jsoucno bylo“; jinými slovy, „jsoucno buď existuje nebo neexistuje“, a to znamená, že pro realitu není myslitelný žádný přechodný stava mezi existencí a neexistencí.
Na první pohled je zcela přirozené domnívat se, že být jsoucnem je existovat, a obráceně, že existovat je být jsoucnem. Avšak uznáme-li Parmenidovi toto zdánlivě nutné stanovisko, přivede nás k tak zničujícím důsledkům, že zbude velmi málo z toho, co obvykle nazýváme realitou.
Jestliže tedy je neboli existuje pouze to, co zasluhuje název jsoucna, pak o smyslovém světě musíme říci, že není. Je to podivný, a přece nevyhnutelný důsledek, s nímž se i dnes každý metafyzik musí konfrontovat. Jestliže realitou je to, co je, pak reálné je pouze jsoucno, a jelikož nemáme žádnou zkušenost s něčím, co lze pokládat za absolutně jedno, nevytvořitelné a nezničitelné, naprosto stejnorodé, spojité a prosté změny, pak z toho nutně plyne, že pravá realita je čistý objekt mysli. Aktuální realita se tak stává výjimečnou vysadou takového objektu myšlení, jemuž jedinému naše chápání může připsat všechny atributy jsoucna.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s

 
%d bloggers like this: